Průvodce zaplatil vstup do comunity.
Pacchanta se nachází v nadmořské výšce cca 4200 m a nacházejí se zde termální prameny, do kterých jsme si mohli po treku zajít. Při cestě do jídelny hostelu se mi trochu motala hlava. K snídani jsme dostali chleba, máslo, marmeládu a palačinku. K tomu jsem si dala čaj z koky a do bandasky si načepovala horkou vodu, do které jsem dala pytlíky čaje z koky. Po deváté jsme vyrazili na pětihodinovou cestu k lagunám, během něhož jsme měli překonat cca 500 výškových metrů. A to samé dolů. Průvodce nám na začátek nalil do dlaní tekutinu z alkoholu a muña, kterou jsme v dlaních rozetřeli a pak tu vůni vdechli. Mělo to pomoci v této nadmořské výšce s dýcháním.
Průvodce nabral docela tempo, až jsem si říkala, jestli jsem si neměla zaplatit toho koně, kterého nabízeli. Naštěstí ale průvodce vždy počkal. Rozhodla jsem jít vlastním tempem. Jinak to ani nešlo. Kromě nás tu byly další menší skupinky, ale rozmělnilo se to. Oblast není turisticky exponovaná. I vesnička měla nějaké penziony, ale jen pro pár turistů. Mraky se trochu honily. Nebylo to snadné stoupání, i když bylo vcelku pozvolné. Přece jen, kdyby to bylo v českých nadmořských podmínkách, tak je to vcelku na pohodu. Ta nadmořská výška dala zabrat, zejména, když se k tomu připojí demotivující myšlenky.
Dvě hodiny jsme stoupali k první laguně Hatun PukaQocha (Velké červené jezero), která je zároveň nejvýše položená v neuvěřitelných 4756 m nad mořem. Po cestě jsme viděli vypouštění lam na pastvu.
Když jsem stanula u prvního na nejvýše položeného jezera, věděla jsem, že nejhorší je za mnou. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsem vystoupala do této výšky. Nyní nás čekal okruh kolem dalších jezer a pak sestup dolů. Chvíli jsme měli čas na focení. Okolní hory byly zahaleny v mracích. Laguna byla krásně modrá. Druhá laguna byla za první a nešlo se k ní. Další zastávka byla u laguny Oqe Qocha (4620 m). Následovala průzračně tyrkysová China Uturunku Qocha (4600 m), která by lákala ke koupeli. Vedle sebe byla další jezera Chuňu Qocha a Orqo Uturunku Qocha (4570 m). Posledním a největším jezerem, ke kterému jsme došli, bylo Anqas Qocha (Modré jezero – 4550 m). Na několika místech seděly u cesty místní ženy, pletly a nabízely turistům čepice a další produkty. Pak jsme již pokračovali zpět k vesnici. Chvíli ještě zvlněnou krajinou a pak nastal hodinový sestup. Průvodce vyrazil vpřed, stejně jako Kanaďanky. Já si šla svým tempem a užívala jsem si okolní krajinu. Z mraků občas vykoukly okolní zasněžené hory.
Když jsem došla nazpět do vesnice, byly jsme nasměrovány nejprve do termálů. Oběd měl být až za půl hodiny. Asi šest bazénků s různě teplou vodou je hned za hostelem. Pod stříškou jsou sprchy a převlékárny. Bazénky jsou pod širým nebem. Nechala jsem věci u lavičky a ponořila se do jednoho z bazénků, které mají pěkný výhled na horu Ausangate.
Vyzkoušela jsem i jiný bazének, kde měla voda určitě více jak 40 stupňů. Byla tu cítit mírně síra. Nebylo tu moc lidí a termály byly asi nejlepší, co jsem si zatím užila. Cena jen 5 solů.
Okolo druhé byl oběd. Dostali jsme dobrou polévku se zeleninou a krupicí. K tomu smaženého pstruha s hranolkami a rýží. A po obědě již cesta zpět do Cuzca. Část jsem prospala. I když je v propozicích treku napsánu, že je to prý “easy”, tak pod pojmem lehký si představuji něco jiného. Každopádně to stálo za to. Po vysazení u kanceláře okolo půl šesté jsem se vydala projít přes náměstí Plaza de Armas na hotel. Po cestě jsem si koupila vodu a marakuju. Večeři jsem již neřešila, ještě jsem byla sytá.
Žádné komentáře:
Okomentovat