Podle instrukcí mě měli vyzvednout mezi 5:50 - 6:00. Budíček v 5. Opět jsem měla nachystaný v bandasce čaj z koky a k tomu jsem si přihodila větvičku té bylinky chachacoma, co jsem včera dostala. Na recepci jsem si vyzvedla snídaňový balíček a čekala. A čekala další půl hodiny. Pak jsem se dovolala Lady, která začala zjišťovat, co se stalo.
Bylo jasné, že dnes tour již nebude. Asi to tak mělo být. Takže plán B. Přehodila jsem si program, který jsem měla na zítra-další poznávání Arequipy a prohlídka partnerského hotelu Fundador s šéfkou rezervací Karen. Vrátila jsem snídaňový balíček a šla se normálně nasnídat. Snídani tu mají a la carte a je vydatná. Výběr z pěti jídel. Na vyhlídkové terase jsem mohla ve své kráse obdivovat majestátnost sopky Misti tyčící se do výšky 5822 m.n.m.
S Karen jsme se dohodly, že mě vyzvedne v 10. O půl deváté pak volala Lady s vysvětlením a ubezpečením, že zítra určitě pojedu k Salinas, že se osobně ubezpečí, že to klapne. A jako omluvu mi nabídla na dnešek tour do lomů, kde se těží sillar - hornina, ze které jsou postavené historické domy včetně katedrály. Tour de Sillar by nemusela být špatná, ale už bych nestíhala to, co jsem měla v plánu a musela bych odsouvat schůzku z Karen, což se mi vzhledem ke vstřícnosti s ubytováním zdarma nechce. Ještě dnes chci stihnout prohlídku kláštera Santa Catalina (což bude alespoň na hodinu a víc) a také zajít na vyhlídku Yanahuara. A snad si dnes i sednu na večeři na náměstí Plaza de Armas.
Po desáté vyrážíme s Karen na obhlídku dalších dvou hotelů. Hotel Fundador má 4* a noc stojí 75 USD. Pěkné, útulné místo s výhledem na město. Hotel stojí u náměstí, kde byla Arequipa založena v 16.století. Od Plaza de Armas je to vzdálené asi 500 metrů.
Pak jsme zamířily k hotelu Los Tambos Colonial. Tento má 3* a částečně sídlí v koloniálním domě. Pokoje jsou ale již v moderní části. Rozhodně je prostornější, než Los Tambos Boutique, ve kterém bydlím.
Po prohlídce se rozloučíme a já mířím nejprve na ulici Jerusalem, kde nacházím směnárnu a měním další dolary (318 USD) na soles. Kurz 3,71 je fajn. Lepší než na letišti.
A pak již směr Claustro de Santa Catalina - rozlehlý klášter pocházející z 16.století (1580), který funguje dodnes, ale rozlehlé historické prostory jsou od roku 1970 přístupné veřejnosti. Klášter je společně s historickým centrem zapsaný na seznamu UNESCO. Vstupné 45 solů. Průvodce není povinný. Lze si stáhnout audioguida. Na zkoumání fungování aplikace ale nemám čas a tak si procházím prostory bez něj. Na stěnách jsou informační destičky. Areál je nádherný a skládá se z několika částí. Na nádvoří hlavního kláštera (Claustro Mayor ) je po obvodu 31 maleb vyobrazujících život Marie a Ježíše. Labyrint uliček je velmi malebný. Naštěstí tu není ani moc návštěvníků, takže se dá fotit bez lidí. Ulice jsou vymalovány cihlově a nesou jména po šesti španělských městech. Krásná je ulička Sevilla. Nakukuji do jednotlivých místností a objevuji pokojíky jeptišek, historické kuchyně, jídelnu, koupelnu, zajímavou venkovní prádelnu…na dalším nádvoří Claustro de los Naranjos pojmenovaném po třech pomerančovnících, které tu rostou, jsou další malby. V bývalé hromadné ložnici jsou vystavené sakrální obrazy z 18.století cuzské malířské školy. Celkem v klášteře strávím 2,5 hodiny.
Když odcházím, je 13:45. Uvažuji, že někam zajdu na obědové menu. Projdu ulice k hlavnímu náměstí, ale nenacházím restauraci, co by mě zaujala. Protože je vidět v dálce sopka Misti, rozhoduji se, že rovnou zajdu na vyhlídku Yanahuara. Slunce již stojí tak, že bude pěkné světlo na focení. Místo oběda si u jedné prodejkyně dávám malou porci místní zmrzliny queso helado (zmražený sýr).
Po sýru rozhodně nechutná a posypána je skořicí. Je to dobré. Po cestě k nejstaršímu arequipskému mostu Puente Bolognesi objevuji lokální jídelny s meníčky okolo 9 - 10 solů. Zlákat se nakonec nenechám a pokračuji dál na druhou stranu řeky. Dojdu skoro pod vyhlídku, kde objevím lákavou restauraci Picantería La Dorita. Je trochu turistická, ale pěkný interiér, zajímavé meníčko za 20 solů. Jako předkrm si dávám polévku chanque (velký talíř hutné polévky s bramborami, kukuřicí, luštěninami…). Již jen ta by bohatě stačila na celý oběd. Jako druhé jsem si dala hovězí plátek. Nutno podotknout, že to byl takový kousek od kosti s rýží a jen toho bych se nenajedla. Takže celkově to ušlo. V nabídce mají i morče, ale na to přijde řada až někde v Cuzcu. S plným žaludkem jsem vyfuněla na vyhlídku. Sopka stále krásně viditelná. Vrchol pod sněhem. U vyhlídky Yanahuara stojí i kostelík se zdobnou fasádou.
Pod arkádami mají stánky místní prodejkyně (převážně čínských) výrobků. Pohled na sopku a město pod ní je ohromující a zároveň trochu děsivý. Z reliéfu je vidět, kudy v dávných dobách tekly lávové proudy a dnes na nich stojí předměstí.
Posedím na zídce a dopisuji dnešní zážitky. Sopka se zahalí do mraků a po chvíli zase odhalí.
Po čtvrté se zvedám a jdu zpět do centra. Bistra, která nabízela obědové menu nyní nabízejí večeři za 9 solů. Myslím, že dnes opět nebudu večeřet. Stále jsem plná. Na hlavním náměstí si projdu tržnice se suvenýry a zjišťuji ceny. V supermarketu koupím láhev vody a protože je krásné stmívání, zajdu do hotelu na terasu se pokochat výhledem na okolní sopky. A pak trochu zabalit věci, protože zítra večer po návratu z výletu mě čeká noční přesun autobusem do Puna.
Ještě píšu Lady, že mě ještě nekontaktoval průvodce. Z druhého čísla stejné společnosti přišla instrukce o vyzvednutí a informace o jménu průvodce. Tak snad to zítra klapne a tentokrát mě někdo vyzvedne.
Malá zajímavost na závěr, v Peru je posledním dnem Velikonoc neděle. Dnes již pro ně Velikonoce nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat