Mikrobus je plný a všichni hovoříme španělsky, takže to průvodkyně Sandra bude mít snazší. Před námi je 3hodinová cesta do Chivay, kde na nás čeká snídaně (v ceně tour). Část cesty ve tmě prospím.
Vzhledem k tomu, že je stále ještě “období dešťů” a hory bývají odpoledne zahalené v mracích, uděláme zastávku na vyhlídce Mirador de los volcanes nyní po ránu. Zrovna se kolem šesté rozednívá.
Vyhlídka je v nejvyšším bodě, který během cesty navštívíme – v průsmyku v nadmořské výšce 4910 m. Dostáváme 10 minut na focení. Potřebuji nutně na záchod, který je nedaleko. Takže vystartuji k té cca 50 metrů vzdálené budce. Ze začátku v pohodě, ale před schody k budce začínám cítit motání hlavy. Okamžitě zpomalím a zhluboka dýchám. No, není to jen tak vyjet do takové výšky. Na záchodě upustím, co potřebuji a snažím se, aby se mi nemotala hlava. A pak pomalu rozvážně na vyhlídku. Na kamenných deskách na vyhlídce jsou vyznačeny všechny sopky, které lze v dáli vidět. Jejich výška přesahuje 5 a někdy i 6 tisíc metrů. Jednou ze sopek je i Ampato, kde byla nalezena mumie Juanita. A hned vedle aktivní sopka Sabancaya, ze které stoupá dým a je neustále monitorována.
U vyhlídky stojí místní prodejci šál, čepic a dalších suvenýrů. Kupuji si bombóny z koky. No, té koky v nich asi moc není, když je tam napsáno “sabor de coca”. Tak by to snad mohlo projít jako suvenýr.
Škoda, že nemáme více času na prohlídku. Dalo by se fotit. Slunce pomalu stoupá k obzoru a nasvětluje krajinu.
Před námi dvacet minut sjezdu do Chivay (nadm.výška 3600 m). Krajina začíná být velmi zajímavá a vegetace se směrem dolů do údolí mění. Řidič Edwin zastavuje a jde hledat jednu bylinu, která je používána společně s kokou a muñou do čajů proti horské nemoci (tzv.maté de inca). Bylina se jmenuje chachacoma. Dostávám jednu větvičku, jejíž kousek si pak dám u snídaně společně s lístky koky do horké vody. Zbytek schovávám.
K snídani, kterou máme v ceně tour a která je v jídelně na kraji Chivay, je jen chleba, máslo a marmeláda. A teplý džus z ananasu a quinoi. Snídaně není moc bohatá. Quinoa se o okolí také pěstuje a společně s bramborami a kukuřicí je hlavní plodinou Peru.
Po snídani míříme údolím Colca podél stejnojmenné řeky do kaňonu, který je prý jedním z nejhlubších na světě. Lákadlem tu jsou obří kondoři andští, kteří létají okolo. Zejména kolem vyhlídky Mirador de condores jich prý kolem června a července bývá spousta. Po cestě na kondoří vyhlídku zastavujeme ještě ve vesnici Maca, kde je pěkný kostelík s prasklou fasádou a kde je možné ochutnat tzv.colca sour - nápoj z plodů kaktusů sancayo. Kaktusy v údolí hojně rostou a jejich plody jsou jedlé. Dužina vypadá jako zelený dragon fruit (také druh kaktusu) a chutná trochu jako kiwi. Nápoj nezkouším. Na ulici postávají ženy etnika ccaccatapay a kollawas v tradičních oděvech. Vedle sebe alpaku a nabízejí turistům fotku s alpakou za spropitné 5 soles. Projdu si kostelík a okolní stánky se suvenýry. Nemůžu si pomoct, ale zatím mi to připadá jako čínské zboží. Samozřejmě, že tomu tak nemusí být u všeho, ale některá poncha a šály vypadají až moc průmyslově.
Další zastávky jsou na vyhlídkách na údolí s řekou. Vlivem tektonického zlomu a sopečné činnosti Sabancayi se prý údolí každý rok propadá o 30 cm. Sesuvy půdy jsou běžné. Pod vesnicí Maca je prý zásobárna podzemní vody. V minulosti tu bylo jezero.
Jsem ráda, že je dnes slunečno a celkově, že zřejmě skončilo období dešťů.
O půl deváté dojedeme na Mirador de condores, kde již postávají skupinky turistů a pozorují kondora, který jim zrovna letí nad hlavou. Kdyby tu nebyli ti praví kondoři, tak je možné si udělat fotku s falešným kondorem. Dva stojí na kamenné zídce a za spropitné nabízejí vyfocení. Na vyhlídkové terase o 200 metrů dál pak stojí další kondoři. Průvodkyně Sandra nám dá 45 minut volno a doporučí si zvážit síly a čas na cestu k níže položené vyhlídkové terase. Přece jen jsme ve výšce 3800 metrů a pohyb není snadný. Rovnou zamířím k druhé vyhlídce. Okolo proletí jeden kondor. Po cestě zpět to skutečně nejde jen tak. Docela se na těch schodech zadýchávám. Místní ženy tu kromě suvenýrů nabízejí i možnost obléct se do tradičních krojů etnika.
Po deváté jedeme zpět směr Chivay. Další zastávkou jsou termální lázně Chacapi. Kdo by chtěl, může si zkusit canopy nebo jízdu na koních. Všichni ale jdou do lázní. Vstup je 15 solů. Je tu celkem 6 bazénků, převlékací kabiny a malé skříňky na věci, které ale ne vždy lze zavřít. Nechám batoh u jednoho z bazénů na druhé straně řeky a jdu se nahřívat. Voda ale pocitově nemá avizovaných 35 nebo 38 stupňů. Klidně bych ji ještě ohřála. Venku je pak pocitově chladno. I když může být okolo 18 stupňů.
Na koupání máme hodinu. Za mě bohatě stačí. Bolí mě hlava z té nadmořské výšky. Pak míříme na oběd. Zastavíme v restauraci Rumichaca někde poblíž Chivay, kde se podává oběd formou bufetu za 40 soles. Výběr je docela dobrý. Nacpu se k prasknutí. Vedle mě sedí dvě zřejmě Bolivijky, které jsou tak vyčůrané, že si naloží talíře vrchovatě tak, že to ani sníst nemůžou a pak si vyžádají krabičku, aby si to mohly zabalit s sebou. Číšnice je upozorní, že si nemůžou odnášet jídlo z bufetu v krabičce, ale jen z talíře. Je cítit, jak je to číšnici nepříjemné. Ty dvě ani nehnou brvou a když pak mají platit, tak si stěžují, že těstovinový salát byl zkyslý, aby odvrátily negativní pozornost od sebe. Zkrátka latinskoamerická telenovela s intrikami. Raději jdu z restaurace čekat na vzduch.
Jsou dvě hodiny, když se vydáváme na cestu zpět do Arequipy. Po cestě ještě stavíme na focení v rezervaci Reserva nacional Salinas y Aguada blanca, kde se popásají lamy alpaky a další druhy. Malebné místo. Ale pěkná zima. Dál u silnice vidíme lamy vicuně, jejichž vlna je nejvíce ceněná. A také maso. Jak říká průvodkyně s řidičem, vidíme chodící dolary.
Poslední zastávkou je pak Patahuasi. Místo, kde jsou nejen záchody, ale hlavně krásný výhled na sopku Misti a další hory. Dnes je naštěstí krásně a sopka není zahalená v mracích. Okolní krajina je velmi zajímavá. Následuje další 1,5 hodiny cesty do Arequipy, kde se rozloučím s řidičem a průvodkyní. Nechám jim dýško a jdu na hotel. Stále mám plný žaludek, takže vynechávám večeři. Jen jablko. Do bandasky si na recepci načepuji horkou vodu, ve které nechám vylouhovat pytlíky s kokou a zbytek větvičky chachacoma. Zítra mě čeká tour do Salinas, které se nacházejí cca 4200 m n.m.
Po návratu na pokoj jsem na stolku objevila kartičku oznamující, že mě navštívil velikonoční zajíček. Čokoládové vajíčko nechal mezi polštáři. Pěkná pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat