Dojezd na letiště za 50 minut. Odbavila jsem zavazadlo a vydala se na bezpečnostní kontrolu domácího terminálu. Zde je možné si vzít s sebou i láhev vody. Kdybych to tušila, tak bych většinu nepřelévala do bandasky a nenechávala ji v odbaveném zavazadle. Alespoň trochu vody mám ale s sebou. Zdejší letiště působí lidštěji než ta evropská odosobněná, kde se buzeruje i za to, že nevyndáte z batohu foťák, a kde vás šacují jako nějaké teroristy. V Limě na domácích letech voda v pohodě a v místních obchůdcích nabízejí ke koupi krabičky čajů z listů koky. Nutno dodat, že se značnou přirážkou. Včera v supermarketu stál 7 solů a dnes na letišti ta samá značka a balení za 22 solů! Takže s nákupem počkám na běžný supermarket.
Odlez z Limy je s půlhodinovým zpožděním. Letíme nad vyprahlou krajinou a do ní také přistaneme v 11:40. Okolí působí jako poušť. Nechápu, jak tu kdy mohli chtít žít a zakládat města.
Na letišti na mě čeká domluvený taxikář, kterého mi zajistil hotel. Za 35 solů mě dovezl na hotel Los Tambos Boutique, kde na mě již čekali. Hotel má 3* a běžně jej využíváme na komfortních zájezdech do Peru v rámci CK Livingstone. Během plánování cesty jsem je zkusmo kontaktovala, zda by mě tu nenechali na 3 noci bydlet. Šéfka rezervací Karen byla tak hodná, že nechala. Takže jsem se ubytovala do pěkného pokojíku s koupelnou. Karen mě pak provedla hotelem a ukázala některé další místnosti a vyhlídkovou terasu. Předala jsem dárek za vstřícnost (a zbavila se tak jedné části zátěže, která mi okupuje batoh) a pak již vyrazila na obhlídku hlavního náměstí Plaza de Armas, které mám prakticky za rohem. Dominantou náměstí je katedrála z bílého sopečného kamene sillaru. Stejně tak je z něj vystavené centrum města. Proto se také Arequipě říká bílé město. Pěkně zdobené věže katedrály nejsou původní.
Během zemětřesení v roce 1868 byly zničeny a pak znovu vystaveny. Levá věž byla poničena dalším zemětřesením v roce 2001, ale již za pár měsíců byla opravena. Předtím, než si do katedrály zajdu, hledám nějakou restauraci, kde bych poobědvala nějaké menu. V uličce za katedrálou je několik restaurací. Nakonec se nechám zlákat tou poslední Boca’u, kde vyzkouším slavné ceviche jako předkrm a jako hlavní chod místní typické rocoto relleno con pastel de papa (plněná paprika s bramborovými lasagnemi - tak by se to dalo popsat). Ceviche jsou klasika. Plněná paprika je pálivá, takže jednou stačilo a příště vyzkouším něco jiného.
Pak zamířím do katedrály. Abych se do ní dostala, musím si zaplatit vstup do muzea s průvodcovaným výkladem. Cena 10 sol a pak nějaké spropitné průvodci. Prohlídka stojí za to. Interiér katedrály sice není nijak oslnivý, ale zaujmou velké varhany, které jsou prý jedny z největších v Peru. Během zemětřesení v roce 2001 na ně spadla část věže, která je nad nimi, ale byly opraveny. Součástí katedrály je i pokladnice, kde jsou uloženy ve vitrínách cenné liturgické předměty jako třeba zlaté koruny s drahokamy (nejstarší ze 17.století) a velká socha ze stříbra pelikána, který je jakýmsi symbolem katedrály. Nejzajímavější je ale výstup na terasu ke zvonicím, odkud je výhled na město. Škoda, že jsou mraky a zahalují okolní sopky. Je odtud vidět krásně hlavní náměstí.
Po prohlídce katedrály zamířím na protější stranu náměstí do supermarketu koupit vodu. Arequipa se nachází v nadmořské výšce cca 2300 m a následující dny mě čekají ještě vyšší oblasti. Aby člověk předešel příznakům výškové nemoci, bolesti hlavy a podobně, je třeba dodržovat pitný režim. Musím říct, že zatím jsem v pohodě a i ty schody v katedrále jsem zvládla bez zadýchání. Každopádně kromě 3 litrů vody kupuji i balení čaje z koky, abych si na další den připravila do bandasky. A nějaké to ovoce.
Pak ještě zajdu do nedalekého areálu kláštera Claustros la Compañía, kde jsou nějaké obchůdky a restaurace. První nádvoří má zajímavě zdobené sloupy. V hotelu nechám nakoupené věci (zátěž v batohu) a zamířím směrem ke klášteru Santa Catalina. Podle průvodce by před ním mělo být muzeum Santuarios Andinos, kde je vystavená mumie Juanita. Průvodce je ale již staršího data a muzeum je v ulici na opačné straně náměstí. To ale nevadí, před klášterem objevuji tradiční koloniální dům, kam je možné nahlédnout a vystoupat na terasu.
Jsou tu i dvě restaurace. Pokochám se výhledem s podle map.cz zamířím na správnou adresu muzea. Je před pátou. Otevřeno mají do šesti. Prohlídka je jen s průvodcem a trvá 40 minut. Cena 25 solů. Peruánci mají v rámci velikonočních svátků speciální cenu 5 solů. Začátek prohlídky v 17:30. Nejprve zhlédneme krátký dokument o objevení mumie a pak následuje komentovaná prohlídka objektů, které byly nalezeny a které používali Inkové. Tématem je rituál capacocha, kdy Inkové obětovali bohům vybrané děti, aby tak předešli přírodním katastrofám.
Bylo to bráno jako čest být obětován a děti takto byly vybírány a posílány z Cuzca do různých regionů. Juanita byla jednou z takto vybraných dívek a putovala na místní sopku Ampato, kde byla koncem 15.století obětována. Objevena byla v roce 1995 antropologem Johanem Reinhardem. Na konci prohlídky vstoupíme do sálu, kde je zachovalá mumie 12-14 leté dívky vystavena v mrazáku vymraženém na – 25 stupňů.. Muzeum bylo překvapivě zajímavé. Takový náhled do života a odívání Inků.
Po prohlídce jsem již zamířila na hotel.
Do bandasky s dvěma pytlíky čaje z koky jsem si načepovala horkou vodu, abych se tím nemusela zabývat ve dvě ráno. Dnes jsem měla trochu divný žaludek, padala na mě únava a na nějakou vydatnou večeři nebylo zrovna pomyšlení. Takže jsem si pustila telku, snědla 3 sladké marakuje a čekala, až mi přijdou instrukce z agentury MachuPicchu Luna Tours ohledně zítřejšího času vyzvednutí na celodenní výlet do kaňonu Colca. Instrukce nakonec přišly až v devět večer. Natočila jsem budík na 2:20 a šla spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat