Ve středu po práci ještě doladit nějaké detaily ohledně výletů. U agentury MachuPichu Luna Tours jsem si zamluvila dva výlety z Arequipy a zaplatila zálohu. Večer pohodový film Neloučení (v originále Hasta que nos volvamos a encontrar), který je natáčený celý v Peru. Záměr si zdřímnout před cestou na nádraží ale nevyšel. Možná to bylo dobře. Ve 2:15 jsem měla odjíždět vlakem Gepard expressu z Brna do Vídně. V 0:41 přišla sms z Gepardu, že kvůli mimořádné události nepojede vlak, ale bude řešena náhradní přeprava a že bude upřesněno. Hned tam volám, abych se dozvěděla více, hlavně, jestli se stíhá příjezd. Sebevrah na trase. Společnost to řeší a budí řidiče. Ještě, že si ten sebevrah vybral takový časový předstih. Pro jistotu zjišťuji další možnosti u Flixbusu a Student Agency. Protože se nic dlouho neděje, žádné info o tom kdy a kde nástup do náhradního busu, kupuji lístek na Flixbus a stornuji jízdenku u Geparda. Odjezd ve 2 je načas.
Načas také dojezd na letiště. I let s Iberií v 7 ráno je načas. Protože jsem celou noc nespala, celé tři hodiny letu do Madridu prospím. Na přestupu z jednoho terminálu na druhý mě čeká jen pasová kontrola. Mají tu 20 elektronických bran a naštěstí to odsýpá. Nyní čekačka 3 hodiny na ten dlouhý let do Limy.
Z Madridu jsme odlétali s mírným zpožděním. A kvůli špatnému počasí nad oceánem jsme nabrali celkem 35 minut zpoždění. Těch 12 hodin v letadle bylo únavných. Hlavně pro moje nohy. Průběžně jsem proklimbávala. Strava u Iberie byla docela dobrá. Nejlepší byly tapasy. Ale se zásobováním pitím servis vázl. Ještě, že jsem si v Madridu načepovala vodu do bandasky.
Přistáli jsme v 19:40. Na 20:00 jsem měla dopředu zamluvený transfer z letiště k hotelu ve čtvrti Miraflores. Společnost QuickLlama hned, jak jsem si vytvořila online rezervaci, začala komunikovat přes whatsapp a je tak flexibilní, že kdybych nestíhala, tak můžu jet dalším spojem. Dokonce si vyhledali předpokládaný čas přistání a sami posunuli odjezd na 20:30. I tak jsem si nemyslela, že to stihnu. Ale stihla. Letiště v Limě je vcelku malé. Dojít na imigrační byla otázka pár minut. A i na pasovce to odsýpalo. Zádrhel mohl být na výdeji zavazadel. Pás sice už jel, ale můj batoh se dostal na řadu až za půl hodiny. Mezitím jsem tedy ve směnárně vyměnila část dolarů. Kurz byl 3,355 solů za dolar.
Když jsem dostala batoh, napsala jsem řidiči, že už jdu. Zastávka byla kousek před letištěm. Ve 20:30 jsme vyjeli malým mikrobusem. Do oblasti Miraflores ke Kennedyho parku jsem se dostala za 50 minut. Ulice tu byly plné lidí. Kolem restaurace. Došla jsem na hostel Flying Dog, kde jsem si na 2 noci rezervovala přes booking pokoj. Koupelna sice sdílená, ale co už. Přece jen se jedná o levnější ubytování v lukrativní čtvrti. Převlékla jsem se a vyrazila na obhlídku okolí. V Kennedyho parku se nyní koná trh se spoustou stánků. Ty kolem 22.hodiny zavírají. Je tu několik restaurací. Neodolala jsem a dala si zmrzku. V restauraci El Parque, kam zítra půjdu na hostelovou snídani. Obešla jsem park a pak si již šla dát sprchu. Za mnou je čtvrtek, který díky časovému posunu měl 30 hodin. Ale sláva, jsem v Peru! A zítra mě čeká prohlídka Limy. Během jednoho dnes stihnu, co stihnu.
P.S. Začínám mít averzi na všechna ta sterilní letiště a fízlovací kontroly. Už by mohl někdo vymyslet teleport, kdy jen pomyslíte a přesunete se do vysněné destinace.
Žádné komentáře:
Okomentovat