Za ty roky, co vyrážím na cesty za poznáním v baťůžkářském stylu, nedám na některé věci dopustit. Vynikající vychytávkou jsou pořadače na oblečení. Jeden malý na spodní prádlo a jeden větší, do kterého se vleze ten malý a poté zbytek oblečení. Vzhledem k tomu, že do svých cest zařazuji vodní sporty, vozím si kromě trekových sandálů a pevných bot na výlety i boty do vody z Decathlonu s protiskluzovou podrážkou. I tentokrát se mnou pojedou. Jednak kvůli surfování a také kvůli raftingu na filmové řece Kwai (Kelani River). A vlastně také kvůli procházkám po ostrém písku na Maledivách.
V této technické době, kdy s sebou tahám dva foťáky (jeden "normální" a jeden vodotěsný"), mobil, čtečku (vynikající vynález, jak mít s sebou stovky knih a neuhnat si kýlu) a tentokrát i starý laptop, se rozhodně neobejdu bez rozdvojky. Na ubytováních je mnohdy k dispozici jen jedna elektrická zástrčka a tak je rozdvojka nutností. Letos mi Ježíšek nadělil power cube a i když to v reálu není nejskladnější záležitost, rozhodně nesmí chybět v batohu. Nakonec jsem pro tuto vychytávku našla místo v pořadači mezi oblečením.
Nesmí chybět vybavená lékárnička a hygiena. Kapesní nožík, čelovka, pláštěnka, malá ledvinka. Letos s sebou neberu moskytiéru, protože většina ubytování ji má součástí pokoje. Ale pro případ, s sebou beru do zástrčky jednu náplň raidu.
Do batohu jsem zabalila i šnorchl. Nemám ráda ty půjčované, které předtím strkal do pusy bůhví kdo a jejižch guma od brýlí rve vlasy. Sice budu mít možnost šnorchlovat až ke konci pobytu, ale šnorchl toho místa taky moc nezabere.
Z facebookových diskuzí ve skupině Čechů a Slováků žijících na Srí Lance jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, takže třeba repelent beru jen jeden a na místě pak dokoupím místní. Zato opalovací krém jsem raději vzala dvakrát. Ne, že by neměli, ale tamnější ceny dovozových produktů jsou prý vysoké. Stejně budu muset nějaký později koupit, ale pokum můžu, raději si s sebou beru osvědčený spray, kterým pokryju i to malé místečko na zádech, na které si nejsem schopná dosáhnout :-).
Dobrou radou také bylo, nebrat si s sebou adaptér do zásuvky, ale jen propisku a nebo nějaké dřívko, které bych strčila do horní zdířky zásuvky a odblokovala tak západku a mohla zásuvku v klidu používat i bez adaptéru. Takže jsem nabalila dřevěnou špejli, co používám na špízy :-). Propisku budu raději používat jen na psaní.
Poslední roky jsem si navykla si do velkého batohu, který jde na odbavení, přibalit 1,5 litrovou pet láhev vody. Je to vychytávka, na kterou nedám dopustit. Mnohdy se totiž může stát, že do cílové země přiletím ve večerních hodinách a unavená z dlouhého letu zamířím hned na ubytování a nemám možnost hledat po cestě prodejnu s vodou. A během přesunu v horkém vlhkém podnebí na ubytování se dostaví žízeň. A tak je láhev vody ve velkém batohu jedním z nejlepších nápadů.I když je kvůli ní batoh o kilo a půl těžší. Letadlo to ale uveze.
Jednou z věcí, kterou si tentokrát s sebou beru a kterou jsem naposledy použila během cesty po Maroku, je falešný snubák. Jsou země, kde se nad ženami, které cestují samy, nikdo nepozastavuje (třeba latinká Amerika, Bali, Vietnam, Thajsko..) a jsou země, kde je lepší předstírat, že nejsem k mání. Jako tomu bylo třeba v Maroku a jak to radí Lonely Planet i v případě Srí Lanky. Jakožto běloška již tak budu budit pozornost, a tak abych zmírnila možnost nežádoucích dotazů a návrhů zdejších mužů, nasadím si falešný snubák a vymyslím si historku o manželovi, který se léčí na pokoji z nevolnosti ;-).
Takže batoh je sbalený, lednička vyjezená a částečně vyčištěná a připravená na odpojení (dva měsíce je dlouhá doba na to, abych ji nechávala zapnutou kvůli hořčici a máslu) a po několikadenní pauze opět nastupuje cestovní horečka. Cestovní plán mám již vypracovaný dlouhou dobu. Na některých místech jsem si již zamluvila ubytování a někde to budu řešit až těsně před příjezdem. A některé body na programu zřejmě neuskutečním. Jako je třeba výprava za velrybami v Mirisse, kterou jsem do itineráře před měsíci zařadila, ale rozporuplné názory na celou akci mě začaly odrazovat. Prý je to takové nahánění a nejsem si jistá, zda by pro mě nakonec byl zážitek vidět velrybí ploutvi z lodě natřísakné pokřikujícími turisty. A oni by určitě křičeli. Ještě se mi nestalo, že by byli turisti na lodi v klidu v momentě, kdy kolem propluje třeba želva nebo delfín, natož velryba. Hřebíkem do rakve tohoto plánu nakonec byla včerejší informace na facebooku, že se od teďka zavádí jednotná cena 50 dolarů za výlet za velrybami a malé lodě mají útrum. To je dvakrát tolik, co původně nabízela jedna z dobře hodnocených společností. Nyní i tato společnost požaduje 50 dolarů. Místo velryb si tak asi raději zajedu do NP Yala, kam jsem původně nechtěla, ale pokud někde najdu společnost, která toto safari nabízí za rozumnou cenu, raději pojedu zkusit spatřit leoparda ve volné přírodě. I když ani tato akce se neobejde bez množství turistů.
Zkrátka a dobře, jsou místa, která si nechci nechat ujít za žádnou cenu a jsou místa, která klidně nahradím nějakou alternativou. Hlavní slovo stejně bude mít počasí, které může všechny plány totálně narušit. A momentální předpověď na první dny v Colombu není moc příznivá. Pokud ale nebude lít jako z konve a nebo bude lít jen půl hodiny, tak mi to procházku ulicemi města nezkomplikuje. A následující týden, kdy se také očekávají bouřky, budu v záchranném centru pro želvy v Kosgodě pomáhat v údržbě centra a starat se o želvy, takže mi déšť také tolik nevadí. Doufám, že poté se ale již počasí umoudří.
Tak mi držte pěsti, ať ta cesta klapne a obejde se bez problémů. Vyrážím již ve středu.
Žádné komentáře:
Okomentovat