Weligama - 2.den: výlet do Mirissa

Asi 5 km východně od Weligamy je oblíbené letovisko Mirissa. Oblíbené je hlavně kvůli možnosti plout za velrybami. Ty se v okolních vodách vyskytují. Můj původní plán počítal s pozorováním velryb. Jenže asi den před mým odletem na Srí Lanku jsem se dozvěděla, že vláda ustanovila jednotnou cenu za tuto tour a to 50 dolarů. Společnost, kterou jsem měla vyhlédnutou tak musela zdražit cenu z 3500 rupií na 6500 Rs. A to už mi přišlo moc. Nebyla jsme si totiž vůbec jistá, zda z tohoto výletu budu odcházet nadšená a nebo znechucená tím, jak velryby nahánějí  desítky lodí narvaných křičícími turisty. A protože jsem se obávala toho zklamání, tak jsem se nakonec rozhodla tuto tour neabsolvovat. Do Mirissy jsem se ale podívat chtěla. Zdejší pláž je prý moc pěkná. Zajímavostí je skála u ní a také kopec porostlý kokosovými palmami, který se díky instagramu stal jednou z atrakcí. 

Předtím, než jsem se vydala na autobusovou zastávku, vydala jsem se porozhlédnout po nějaké agentuře nebízející tour do deštného lesa Sinharaja. Žádnou jsem ale nenašla. Posnídala jsem jogurt a bochánek s banánem, nasedla na autobus a za 25 Rs se nechala dopravit do sousedního letoviska. Zde byla turistická infrastruktura na lepší úrovni. Po delší procházce ulicemi jsem konečně našla vstup na pláž. Zalitovala jsem, že jsem si na sebe nevzala plavky. Brala jsem to jako objevnou cestu. Pláž byla pěkná a bez odpadků. Došla jsem ke skále na jejím východním cípu. Vystoupat na ni se dalo po uzoučkém chodníčku obloženém zábradlím z bambusu. Bez ně bych se nahoru nedostala. V jednom místě to totiž bylo velmi krkolomné a rozhodně nic pro lidi se závratí. Z vrcholu skály byl pěkný výhled na obě pláže. Jak na tu turistickou opalovací, tak na zátoku, kde se surfovalo. Po jejím břehu jsem došla do další zátoky. Po cestě jsem se zastavila na smoothie a banánové palačinky do restaurace Papa Mango. Užívala jsem so výhledy na moře a chvíli relaxovala ve stínu. Na výběžek porostlý kokosovými palmami jsem došla v momentě, kdy už se tam houfovali selfíčkáři toužící po perfektním instagramovém záběru. Právě díky instagramu se toto místo stalo tak populární a na dobrý záběr se tu stála fronta. 

Po jedné hodině odpoledne jsem toho horka měla akorát tak dost. Paže jsem již měla připečené. Nasedla jsem na autobus a vrátila se do Weligamy. 

Odpolední surf jsem tentokrát dala hodinu. Oproti prvnímu dni jsem zamířila na pro mě bližší část pláže, která je doslova v obležení různých surfařských škol a půjčoven prken. Zvolila jsem jednu z nejbližších. Opět začátečnické prkno. A opět se mi vedlo. Rozdíl byl v tom, že c této části pláže je i mnohem více lidí v moři snažících se chytit vlnu. 

Na večeři jsem si zašla do malého rodinného podniku Crazy Burger. Kuřecí hamburgr ale nebyl tou nejlepší volbou, i když majitel byl velmi milý a ceny byly příznivé.