Po dvou dnech v Colombu nastal čas na přesun. Přede mnou je týden v Kosgodě - malé vesnici na západním pobřeží vzdálené asi 70 km jižně od Colomba. Kosgoda se proslavila jako líheň mořských želv. Ty na zdejších plážích pravidelně kladou vejce. V Kosgodě je také několik míst, kde se starají o zraněné želvy a pomáhají s ochranou želvích vajec. A v těchto neziskových organizacích je možné i pomáhat jako dobrovolník.
Již během vytváření cestovního plánu jsem kontaktovala některé organizace uvedené v Lonely Planet. Ta doporučovaná ale využila toho, že je v uvedená v průvodci a nasadila nehoráznou cenu za týdenní dobrovolnictví 500 USD! Nakonec jsem našla rodinou organizaci, která má jednak dobré recenze a jednak jsou podmínky dobrovolnictví mnohem uvolněnější a cena se pohybuje mezi 25-30 USD/den. Kromě toho, že dostanu pokoj s koupelnou, jídlo a na konci certifikát, tak budu pomáhat s údržbou.
Takže jsem se se Santhou (majitel neziskovky) domluvila, že dojedu v neděli odpoledne vlakem do Bentoty a on mě tam vyzvedne.
Ráno jsem se tedy nikam nehnala. Po jedenácté jsem vyrazila na malé vlkové nádraží, přesunula jsem se na hlavní nádraží Fort, kde jsem si koupila lístek do druhé třídy směr Bentota. Vlak měl odjíždět ve 14:25 a do Bentoty
dojet v 15:37. Takže jsem si na nádraží dvě hodinky počkala.
Vlak přijel pěkně narvaný a jen málokdo v Colombu vysedal.
Nacpala jsem se do jednoho vagónu do uličky, sedla na
batoh na zem a doufala, že to nebude taková tlačenice jako
první den v autobusu. Měl to být expresní vlak. Jenže stavěl
v každé zastávce v Colombu. Až asi po hodině se konečně
rozjel rychleji a přestal zastavovat v každé vesnici. Přesto
jsme nabrali zpoždění. Do Bentoty jsem dorazila se 40
minutovým zpožděním.
Santha již čekal na nástupišti. Naložil mě do tuk-tuku, který řídil jeho bratranec a vyrazili jsme směr Kosgoda, která je od Bentoty vzdálená asi 6 km. Po cestě jsme zastavili na jídlo u nějakých jeho známých. Na oběd byla rýže smíchaná se zeleninou, mořskými plody a masem. Pozdní oběd byl na zahradě malého rodinného penzionu přímo u pláže.
Poté jsme dojeli do Kosgody do jeho organizace Marine Turtle Protecting Centre. Dostala jsem dvoulůžkovou místnost vedle vchodu do Santhova domu. Součástí je i koupelna se záchodem a větrák.
Nechala jsem si ukázat, kudy na pláž a dostala radu, že si mám dávat pozor na “beach boye” a že někteří lidé o Santovy nemluví dobře. Typuju, že to bude kvůli závisti. Ochrana želv zde totiž nese. Spousta turistů si zaplatí za to, že si bude moct vypustit želvičku do oceánu.
Slunce se blížilo k obzoru a vrhalo na dlouhou pláž lemovanou palmami a jinými stromy pěkné světlo. Kolem dokola žádné hotely a tudíž téměř zádní turisté válející se na pláži.
Po osmé hodině jsem dostala večeři, kterou údajně připravila Santhova žena. Jedla jsem ale sama. Oni prý jedí později. Natočila jsem si budíka na půl osmou a šla si odpočinout. Další den mě čekal první den dobrovolnické práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat