O hoře Little Adam's Peak se říká, že výstup na ni je takovou přípravou na výstup na tu slavnou Adamovu horu, která je jedním z nejposvátnějších míst na Srí Lance. V průvodci doporučují vyrazit na Little Adam's Peak brzy ráno. V sedm se mi ale nechtělo vylézat z postele, tak jsem se na cestu vydala až před osmou. Po cestě jsem si k snídani koupila nějaké pečivo. Dojít na odbočku vedoucí kolem čajových plantáží nebyl problém. U kavárny Flower Garden je velká cedule odkazující na canopy pod "malou Adamovou horou". Pak se mírně stoupá po asfaltce, která přechází v nezpěvněnou cestu. Prošla jsem kolem vesničky česaček čaje. Na plantážích již některé pracovaly a na kolemjdoucí turisty volaly "foto". Jakmile si je turista vyfotil, chtěly peníze. Jednu jsem si také vyfotila a dala jí padesátku.
Pod vrcholem Malé Adamovy hory stojí základna canopy. Za 20 dolarů si je možné užít asi minutovou jízdu dolů.
Zde také začíná schodiště vedoucí na vrchol. I když těch schodů nebylo nijak extra moc, v tom horku dá výstup docela zabrat. Splavená jsem vylezla na vrchol, ze kterého je moc pěkný výhled na okolí. Naproti se tyčí Ella Rock. Na vrcholu jsou umístěné dvě sochy Buddhů a hlídá je několik psů. A také štěňat, která se stala jednou z atrakcí. Na obloze se sice povalovaly mraky, ale viditelnost byla dobrá. Sestoupila jsem z vrcholu po strmé cestě na sousední kopec, ze kterého jsem měla Malou Adamovu horu jako na dlani. S postupujícím ránem se vrchol plnil turisty. A čeština byla slyšet dost často.
Po půl jedenácté jsem se vydala na sestup. Jednak jsem nechtěla, aby mě na vrcholu chytla bouřka, která podle předpovědi měla přijít (a nakonec nepřišla) a také jsem ještě chtěla vidět ikonický most Nine Arch Bridge, po kterém vede železnice a který se stal jedním z instagramových míst.
Když jsem došla zpět na "hlavní cestu" pokračovala jsem vlevo až k ukazateli na odbočku k mostu. U cesty stojí malý hinduistický chrám. Cesta stoupala a klesala kolem čajovníkových plantáží. Kopce byly porostlé jehličnany. Sestoupila jsem k malé rodinné kavárně, z jejíž terasy je pěkný výhled na most. A protože jsem se chtěla trochu osvěžit, dala jsem si čaj. Mladík vybalil pár českých výrazů a přidal mi k tomu jeden toast. Cena jen 100 rupií.
Část výhledu bude brzy zastíněna nějakým domem. Jeho pilíře čněly do prostoru a trochu hyzdily výhled. Z nebe spadlo pár kapek. Větší déšť ale nepřišel. Sestoupila jsem k mostu, kde si každý chtěl udělat perfektní selfie a také se čekalo, až bude projíždět po mostě vlak. Za chvíli jeden opravdu jel. A poté další. Vychutnala jsem si jeden kokos i s dužinou, který prodávali na vyhlídce na mostní oblouky. A protože se mi nechtělo šlapat nazpět do kopce a z kopce a možností, jak se dostat zpět do Elly byla i chůze po kolejích, vydala jsem se tedy nazpět právě po trati. Vlak zrovna jet neměl a kdyby, tak se dalo uhnout na malou pěšinku vedoucí vedle kolejí. Cesta do Elly mi zabrala necelou půlhodinku a mohla jsem obdivovat okolní krajinu. Když jsem došla na nádraží, všimla jsem si cedule s nápisem, že se po kolejích nesmí chodit. Nebyla jsem ale jediná, kdo se po nich vydal.
Vrátila jsem se na hostel, přezula boty a šla na autobusovou zastávku. Bylo po třetí odpoledne a ještě jsem mohla stihnout navštívit nedaleké vodopády Rawana Falls, které jsou hned u silnice asi 6 km od Ella. Autobusem jsem u nich byla asi za čtvrt hodiny. Na mostě pod vodopádem postávali místní a turisté a fotili si padající vodu. Koupat se v kaskádě se ale nesmí. Je to příliš nebezpečné. Na velké tabuli je v několika jazycích napsáno, že ve vodopádech zahynulo již 36 lidí. Pokud se někdo vydá na rizikové místo, policista u silnice začne pískat na píšťalku, aby upozornil na to, že tam se nesmí. V malém záhybu, je ale tůně, ve které si turisté alespoň máčejí nohy. Na chvíli jsem si sedla na skálu a vložila chodidla do studené vody.
Kolem silnice stojí několik stánků se suvenýry a také občerstvením. Hlavně se tu nabízí vařená kukuřice. Neodolala jsem a jednu si koupila. Mladý prodavač se zeptal na klasickou otázku "odkud jsi" a když zjistil, že z Česka, vybalil česky "50 rupií, kámo".
A česky tu pár frází umí i prodavač šutrů. Obchází tu s nádobou plnou pastelově zbarvených křemenů (nebo nějakého jiného druhu kamene) a snaží se je prodat. Aby vypadali zářivě, polívají je vodou. O kameny, které si sama můžu někde sebrat, ale zájem nemám.
Po prohlídce vodopádu jsem se vrátlila do Elly. Dala si sprchu, abych ze sebe smyla pot a vydala se do jednoho z masážních salónů vyzkoušet ayurvédskou masáž. A byla příjemná.
Po ní jsem se hodinu neměla sprchovat, aby se bylinné oleje vpily do pokožky a tak jsem rovnou zamířila na večeři do malé pizzerky Mozarrella. Pizzu tu měli opravdu dobrou.
Byl to fajn den.
https://www.youtube.com/watch?v=ksN7VuuSnF4
Žádné komentáře:
Okomentovat