Dopolední pendlování autobusem mezi Galle a Kosgodou a odpolední procházka opevněným Galle Fort

Po šesti dnech strávených v Kosgodě nastal čas na přesun dál. Původně jsem měla mít ještě v sobotu jako základnu Santhovu želví líheň a vydat se na výlet do Galle. Ale usoudila jsem, že by byla blbost jet na jih do Galle, pak se vrátit a v neděli opět na jih tentokrát do Weligamy. A tak jsem Santhovi řekla, že odjedu již v sobotu, bookla si ubytováni v Galle a ráno po snídani se se všemi rozloučila a vyrazila chytit autobus do Galle. Nakonec to ale stejně dopadlo tak, že jsem se do Kosgody o dvě hodiny později vrátila. Jakmile jsem se totiž ubytovala v Rapid Lucky Hostelu a vyrazila na prohlídku staré opevněné části města, která je zanesená na seznam UNESCO, uvědomila jsem si, že jsem si ráno do batohu nesbalila napájecí kabel k notebooku. Úplně jsem ho přehlédla, protože ležel vedle černého kabelu větráku. Takže jsem místo do ulic staré části Galle nasedla na autobus mířící do Colomba a o hodinu později vysedla opět v Kosgodě.

Již v autobusu jsem Santhovi napsala, že se pro kabel stavím. S úsměvem mi ho předal a před odjezdem opět do Galle jsem si ještě vypila kokosový ořech. Dopoledne jsem tedy strávila projížďkou autobusy na trase Kosgoda - Galle. A i to byl zážitek, protože tak jak tu jezdí řidiči autobusů stylem plyn - brzda, tak to je masakr. S neuvěřitelným postřehem a přesností se vyhýbají protijedoucím kolegům, kteří zrovna předjíždějí tuk-tuk a nebo jiný autobus. Zkrátka a dobře sledovat jízdu z prvního sedadla za řidičem je adrenalinový zážitek. 

Po jedné hodině po poledni jsem se tedy konečně vydala do čtvrti Fort. Slunce pralo, bylo příšerné horko a já jsem z toho cestování již byla pěkně propocená. Došla jsem k hlavní bráně do staré čtvrti Galle, která je obehnaná silnými hradbami. Část jich pochází z dob, kdy tehdejší přístav ovládali Portugalci a část hradeb je z období holandské vlády.

Prohlídku jsem začala u nepřehlédnutelné hodinové věže. Z hradebních bašt byl pěkný výhled na okolí. Na stadiónu před hradbami probíhal kriketový turnaj. 

Od hodinové věže jsem to vzala po hradbách proti směru hodinových ručiček a procházela jsem kolem jednotlivých bašt. Jižní část opevnění omývá moře. Došla jsem k majáku a od něj pokračovala ulicemi. V budově bývalé holandské nemocnice jsou dnes restaurace a obchůdky. Vlezla jsem do obchůdku se suvenýry a koupila pár pohledů. Za jeden zde chtěli jen 20 rupií. V nabídce měli čaje, koření, vyřezávané a šité výrobky...

A protože jsem k obědu měla jen kokos, tak jsem se nechala zlákat jednou restaurací s příjemným posezením a k pozdnímu obědu si dala balkánský salát. Ten mi po týdnu na rýži a curry a pikantním hodně bodl. K tomu jsem si dala džus z ovoce “ambarella” (česky mombín sladký). Mimochodem je to to ovoce, co jsem v Kosgodě viděla růst na stromě. 

Po obědě jsem pokračovala dál v procházce ulicemi Galle Fort. Na náměstí nedaleko probíhal trh. Zdejší budovy se datovaly do 18.století. Prošla jsem se starou bránou. V budově, kterou stará brána prochází je muzeum námořní historie. Prohlédla jsem si anglikánský kostelík a i nedaleký holandský protestantský kostel se starými náhrobky. Když jsem došla k nové bráně do města, kterou jsem sem před pár hodinami vstoupila, otočila jsem se na ulici, která vede centrem starého města.

Sedla jsem do malé kavárny National Tea Room a vyzkoušela skořicový čaj. Na rozdíl od těch butikových restaurací zde mají normální ceny. Poté jsem se procházela starými ulicemi a obdivovala zdejší domky a galerie. Západ slunce z hradeb jsem nakonec neviděla. Jednak jsem se zdržela procházením ulic a jednak začalo po šesté mírně pršet a obloha byla stejně zatažená.  Procházela jsem mezi restauracemi, které stojí u ulice Pedlar str. a nemohla se rozhodnout, kde a co povečeřím. Nakonec jsem sedla do  The Heritage Cafe and Bistro a dala si pizzu. Od zítřka ale zase jedu na srílanském jídle. 

Během večeře přišla bouřka. Moc ale nepršelo, tak jsem se po večeři zvedla a vyrazila na hostel. Oblohu občas ozářil blesk.