Dobrovolnická práce v Kosgodě v Marine Turtles Protecting Centre

Mám za sebou pracovní týden v želví líhni v Kosgodě. Se Santhou jsem byla domluvená na tom, že zde strávím týden. Vzhledem k tomu, že víkendy mají dobrovolníci volno, rozhodla jsem se nakonec ušetřit si cestu tam a zpět a znovu na jih a místi neděle opustím želví centrum již v sobotu a noc strávím v Galle, kam jsem původně chtěla zajet v rámci jednodenního výletu. 

Zkušenost to byla zajímavá. Byl to klidný týden v pěkném místě, které ještě není v obležení masového turismu. Navíc Santhova líheň není tak komerční, jako jiné “hatcheries” v okolí. Denně jsem dostala bohatou snídani, oběd a večeři. K tomu čaj nebo kokos na svačinu. Pěkný pokoj s koupelnou a větrákem. A k tomu ta zkušenost. A jak vypadal můj pracovní den?

 Budíček po 7 ráno. V 7:30 snídaně. Poté většinou čištění několika nádrží od želvích výkalů. Na to jsme použivala hadici. Rok a půl staré želvy v tu chvíli odpočívaly v nádrži s písk

em. Poté jsem je pískem očistila od špíny, opláchla a přenesla nazpět do vyčištěných nádrží. Někdy bylo potřeba některou nádrž vypustit a vyčistit stěny pomocí písku naneseného na skořápce od kokosu. Po splnění údržby nádrží (na starosti jsem měla 6 nádří s mladšími želvami a těmi, které moc nevážily) následovala pauza a šálek vynikajícího černého čaje a sušenky. Některé dny jsme dostali místo čaje kokosové ořechy. Od úterka jsem na práci nebyla sama. Přijeli dva němečtí studenti Alicia a Lars a společně pomáhali až do pátečního poledne, kdy se přesunuli na jih.   Po svačince následovaly další úkoly jako třeba sbírání listí z líhně a zametání zahrady, natahování nové sítě nad líheň a nebo třeba vození mořské vody v kanystrech do ochranného centra.

Tuto fyzicky náročnou činnost jsme dělali ve čtvrtek. Na vlečku traktůrku jsme naložili asi dvacet 25 litrových kanystrů, dojeli jsme k pláži a tam jsme po pás v moři do knystrů napouštěli vodu. Voda z kanystů pak skončila v některé z vyčištěných nádrží. Celkem jsme se pro vodu otočili asi 5x. Ten den jsme za odměnu dostali po obědě již volno, které jsem využila k procházce vesnicí k 3 km vzdálené pláži, kterou ze stran lemují žulové skalní formace. Procházka podél rušné silnice spojující Colombo s Galle je docela adrenalin. Autobusy tu totiž jezdí jak na závodech a kolikrát předjíždějí i v nepřehledném úseku a nebo i když proti nim jede další vozidlo. To, co by ale v Česku skončilo hromadnou nehodou se spoustou obětí, tu je na denním pořádku a autobusy se nakonec vyhnou třeba i jen metr od sebe. 

Oběd se podával většinou v 12:30. Poté následovala menší pauza a pak některé dny krmení želv. Rukama jsme rozkouskovali naporcované tuňáky na malé kousky, vybrali kosti a poté v nádržích určených na krmení po jedné krmili malé 

želvy. Mojí oblíbenkyní byla

 čtyřletá Kareta obrovská (green turtle) Julia, které jsem házela kousky rybí kůže. Příští rok by ji měli vypustit do oceánu. 

Okolo třetí následoval další čaj a poté již nějaké dodělávky. Po čvrté byla padla a o půl osmé večeře. A pokud se zrovna vylíhlo dost želviček, tak po západu slunce se na pláži vypouštely do oceánu. 

Malé želvičky se z vajíček klubaly každý den. Z líhně pak putovaly do jedné z nádrží a poté byly se západem slunce vypouštěny do moře. Turisté, kteří si chtěli nějakou želvičku vypustit, si za to zaplatili. Já jsem si želvičky vypustila třikrát. Bohužel jen asi 5 % z těchto želviček se dožije dospělého věku. V moři na ně číhá spousta predátorů. A jelikož se ve většině případů líhnou samečci, některé samičky si v ochranném centru nechávají a až dostatečně dorostou, tak pak je teprve vypustí do moře. Aby tak zvýšili jejich šanci na přežití. V Marine Turtles Prostecting Centre mají i postižené želvy. Jednu jim donesli rybáři bez předních ploutví. A jiná se zase narodila slepá. Také je tu želva s deformovaným krunýřem. A jako kuriozitu tu chovají jednu želvu albínku, která jako jediná přežila ničivou tsunami v roce 2004. Vlna byla tehdy vysoká 7 metrů a kompletně zničila celé želví centrum a domy ve vesnici. Santha tehdy

 poznal, že se něco blíží, zalarmoval lidi a rychle utíkali do 

vnitrozemí. Tsunami se prý tehdy dostala 1,5 km do vnitrozemí. Nyní v Kosgodě stojí spousta novějších domů a také se staví z cihel. Spousta domů byla postavena díky zahraničním sbírkám. 

To, co tu ale zatím nezvládají, je recyklace odpadů. Sice tu chrání mořské želvy, ale kolem pláže se povaluje spousta bordelu a o nebezpečí plastu v moři se tu nijak nemluví. 

Jinak je Kosgoda klidné místo s pěknou pláží. 

Stránky Marine Turtles Protecting Centre najdete zde: www.kosgodaturtlecare.com