Než jsem nasedla do autobusu 350 mířícím do Matary, přesvědčoval mě prodejce jízdenek, že tuk-tukem bych byla ve Weligamě rychleji. Prý za “pouhých” 1800 rupií. Jistě domlouval kšeft nějakému svému známému. Já ale sedla do autobusu a tu hodinku jsem tam klidně hodlala strávit. Jízdné do 25 km vzdáleného letoviska bylo 76 rupií.
Vysedla jsem v centru Weligamy a došla k ubytování, které je nad restaurací Endless Summer. Podle bookingu jsem se mohla ubytovat od 11. Bylo půl 11 a pokoj prý ještě nebyl uvolněný. Nakonec jsem čekala do 12, než jsem se mohla nastěhovat. Wi-fi klasicky velmi pomalá. Na fotkách ten pokoj vypadal lépe. Hlavně v něm bylo strašné horko, i když oba větráky jely naplno. Ručník a toaleťak jsem měl dostat později. Vybalila jsem si věci a zamířila obhlédnout pláž a městečko.
Bylo příšerné horko. Na pláži parkovaly rybářské lodě. Nebyla to moc pěkná pláž. Povalovaly se na ní odpadky naplavené mořem. Došla jsem k západnímu cípu pláže, kde z moře vyrůstá ostrůvek Taprobane. Na obřehu posedávali místní ve stínu stromů a pozorovali několik turistek v plavkách, které se opalovaly na pláži. V této části pláže stály asi tři stánky, kde půjčovali prkna. Cena 250 rupií na hodinu.
Po silnici jsem se vydala nazpět do centra najít nějaké místo, kde bych poobědvala. Po cestě jsem míjela stánek s ovocem. Nabídku zde měli bohatou. Zajímaly mě ale mangosteeny. Dostala jsem jeden ochutnat a také lychi a kousek manga. Mango zde má ale jakousi jinou chuť, takže jej zde nevyhledávám. Dostala jsem půl kila mamgosteenů za 300 Rs. V centru jsem nakonec vlezla do lokální restaurace Jonee Bakers a dala si malou porci smažených nudlí s mořskými plody. Ta malá porce byla hodně vydatná. Cena ale lokální.
Po pozdním obědě jsem de vrátila na pokoj a šla zaplatit ubytování. A protože mě Weligama na první pohled nenadchla, řekla jsem majiteli ubytování, že zůstanu jen 3 dny. Bohužel jsem to měla přes booking a i tak jsem musela zaplatit za 4 noci. Jelikož je to levné ubytování, tak mi to nevadilo. Radši strávím o den déle v Dikwelle, kde jsou prý nádherné pláže a také dobré podmínky pro surf.
Do půl čtvrté jsem se pekla na pokoji a poté na sebe navlékla plavky, lykru a boty do vody a vyrazila zpět na pláž. U toho týpka, kde jsem se ptala na cenu jsem si půjčila prkno na dvě hodiny. V moři tu zatím nikdo nesurfoval. Kolem poledne se tu ale jeden člověk učil. Rozcvičila jsem se a vlezla do teplého oceánu. Výhodou tohoto místa je, že je dno písčité. I když ty boty se hodily, protože jsem občas šlápla na nějakou věc. Předpokládám, že to byl nějaký bordel. Došla jsem k místu, kde se vlny lomí, lehla na prkno a jak se jedna vlna blížila, začala jsem pádlovat. Když mě dohnala a prkno se nadzvedlo, zapřela jsem se o něj rukama, bez problému naskočila a jela až skoro k pláži. 
Bylo to super chytit první vlnu hned na začátku. A musím říct, že běhě těch dvou hodin se mi to povedlo v nějakých 89 % případů. Jen občas mě vlna semlela. Proud zde ale nebyl silný a tak to nebyl takový nářez jako třeba loni v Galicii, kde jsem si v té ledové vodě navíc zvrtla kotník. Po této zkušenosti jsem již z prkna nepadala na nohy, ale na záda.
Kolem páté se přidali další začátečníci. Prostoru bylo ale dost pro všechny.
Po dvou hodinách jsem vrátila prkno a spokojeně se šla na pokoj osprchovat. Ve sprše na mě padla klasická posurfovací únava. Prvotní žízeň jsem zahnala kokosovým ořechem. Po setmění jsem si zašla na lehkou večeři do nedaleké restaurace Hungry Birds, kde jsem si dala vynikající zeleninovou polévku a džus z passion fruit. Únava mě zmohla již o půl desáté. Vzbudila jsem se ale ve čtyři a chvíli surfovala po netu. Wi-fi v tuto hodinu byla rychlá, tak jsem mohla nahrát fotky a vložit příspěvek do blogu. Poté jsem ještě na tři hodiny usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat