Do Dondry k nejvyššímu srílanskému majáku a poslední perfektní vlna

Budíka jsem měla natočeného na šest s tím, že půjdu brzy ráno surfovat. Jenže jsem nebyla schopná vstát a tak jsem na pláž vyrazila stejně jako včera o půl osmé. A doufala jsem, že bude situace na moři lepší než včera odpoledne. Když jsem došla na pláž, vypadalo moře klidně. Na hladině se houpalo několik surfařů a čekalo na vlnu. Nejprve jsem řekla “bíčbojovi”, který mi včera pronajal prkno, že to asi zkusím až odpoledne. Šla jsem si obejít pláž a udělat nějaké fotky z jiného úhlu. Když jsem pak viděla, že nějaké vlny opravdu jsou a vypadají dobrě, vrátila jsem se do půjčovny a přece jen si to prkno na den půjčila. Byl to ostatně můj poslední den u moře a poslední možnost si  zasurfovat. A jestli to bude zase jen o pádlování, tak si alespoň potrénuju paže a záda. 

Nebylo to špatné. Během asi hodiny a půl jsem chytla pár vln. I když bych se lépe cítila posilněná snídaní. O půl desáté jsem se vrátila na ubytování, dala si sprchu, posnídala a vyrazila na autobus. Dnes jsem se chtěla podívat k prý nejvyššímu srílanskému majáku, který zároveň stojí na nejjižnějším cípu ostrova. Abych se dostala do Dondry, nasedla jsem na bus mířící do Matary. Dondra je staré město na pobřeží a od Matary je vzálené jen 6 km. Kromě majáku je možné si zde prohlédnout rozlehlý chrámový komplex, který byl postaven na místě původního chrámu, který v 16.století zničili Portugalci. Chrám nelze přehlédnout.

Hlavní zastávka je hned vedle vstupní brány a velká socha stojícího Buddhy jakoby držela nad městem ochrannou ruku. Po levé straně je modrá stavba hinduistického chrámu. Vstupné bylo dobrovolné. Bohužel uvnitř se nesmělo fotit. Zdi byly zdobené barevnými malbami hinduistických božstev. Bylo to jako omalovánky. Hned vedle pak stojí buddhistický chrám. I jeho interiér je vyplněný malbami. Jednotlivé fresky znázorňují výjevy z Buddhova života a kodex buddhistického chování. 

Před chrámem byl v rohu parku uvázán slon. A to dost nešetrně. Měl řetězy jak na přední noze, tak na zadní. A nemohl se hnout z místa. Chudák. 

Vydala jsem se k majáku. Od centra je vzdálený asi kilometr a na odbočce je směrovka. Cesta mě dovedla k bráně s cedulí zakazující létání s dronem. U ní si místní udělali stánek s občertvením. Prošla jsem bránou a spatřila v plné kráse 49 metrů vysoký maják. Ten zde byl postaven v roce 1890 a materiál na jeho stavbu byl dovezen z Velké Británie.

Vlny se tříštily o pobřeží. V parku pod majákem posedávalo několik návštěvníků. Obešla jsem si maják, na který dohlížel jeden ze zaměstnanců. Nahoru se jít nemohlo. K výstupu bylo potřeba povolení od správce majáku, který sídlí v Colombu. 

Zašla jsem si ještě na nedalekou pláž, odkud je na maják pěkně vidět. A potom se vrátila do centra. Asi půl km na sever je malé archeologické naleziště. Kromě malé cedulky na rozcestí tam ale není směrovka a tak jsem to prostě vzala doleva a obcházela návrší. Našla jsem vchod na nějaký pozemek a hned vedle něj za plotem stála prastará stavba. Přešla jsem přes neexistující plot a octla se u stavby. Paní, která má místo na starosti, se velmi divila, kudy že to jdu. Myslím, že tu celkově na turisty nejsou zvyklí. Prohlédla jsem si stavbu a šla správnou cestou nazpět do centra, kde jsem nasedla na autobus do Dikwelly.

Na ubytování jsem se převlékla a hurá na pláž chytat poslední vlny. Následující den mě čekal přesun do vnitrozemí.

Vlny byly o poznání větší a četnější než ráno. Pádlování mi ale dalo zabrat, protože mě to pořád táhlo k pláži. Do zadní linie jsem se tentokrát necpala a snažila se chytat bližší vlny. Párkrát mě to semlelo, párkrát do mě najeli ti, co neumí zatáčet a párkrát jsem si vlnu sjela. Ale ta nejlepší přišla nakonec. Když už se slunce blížilo k obzoru a pláž se zahalovala do podvečerního stínu, řekla jsem si, že celé surfování musím zakončit dobrou jízdou. A tak se také stalo. Chytla jsem vlnu, která dvakrát zpomalila a poté nabrala na síle a já vyvažovala balanc a jela až na pláž. S nadšením jsem poté vrátila prkno a vydala si dát sprchu. 

A na večeři sedla do Garlic Garden, jde mě zlákal talíř mořských plodů. Nebylo to ale dobré. Ale ani nepovedená večeře mi nezkazila celkový pocit z dobře stráveného dne. 

Video najdete zde: https://youtu.be/u_0InhAyIIA