Předpověď počasí na dnešek hlásila přeháňky. Ráno ale nepršelo, i když bylo zataženo. Poslední den v Elle jsem se rozhodla strávit jízdou vlakem a trekem po kolejích. Chtěla jsem omrknout Haputale a benediktinský klášter Adisham monastery, který se ukrývá pár km od centra Haputale v přírodní rezervaci Thangamale. V Lonely Planet doporučovali trek po kolejích ze stanice Idalgashinna, která je o zastávku dál, do Haputale. A tak jsem se nakonec rozhodla vlakem dojet právě tam, po kolejích dojít k silnici vedoucí ke klášteru a po jeho prohlídce pokračovat opět po kolejích na stanici v Haputale a vrátit se odpoledním vlakem do Ella.
Po sedmé jsem se tedy vydala na vlakové nádraží, ale pokladna byla ještě zavřená, tak jsem sedla do stejného občerstvení jako včera na snídani. Dnes jsem si dala tři palačinky, samosu a čaj.
Pokladnu otevřeli o půl deváté. Vlak jel v 9:23. Protože mě čekala hodinová jízda a doufala jsem, že budu moct ze dveří vagonu a nebo okna fotit, koupila jsem si lístek do třetí třídy (45 Rs.). Nástupiště se do příjezdu vlaku zaplnilo do posledního místečka. Vypadalo to, jakoby všichni opouštěli Ellu a jeli do Kandy. Vlak naštěstí nepřijel plný a ve vagonu 3.třídy jsem objevila místo u okna.
A pak se "rychlovlak" rozjel rychlostí 20 km/h. Projížděli jsme kopcovitou krajinou s čajovníkovými plantážemi. Občas se přes okolní kopce převalila mlha, občas sprchlo. Rozhodně to nebylo ideální počasí.
Když jsem vysedla v Idalgashinna, bylo zataženo, ale nepršelo. Počkala jsem, až přijede vlak z Kandy, který se tu míjel s vlakem z Elly a pak jsem se vydala po kolejích zpět Haputale. Kromě mě šli ještě tři další. Clarisa ze Singapuru se ke mě přidala a šly jsem spolu až na odbočku k Adisham Monastery. Já jsem zde začala stoupat po silnici do kopců a Clarisa pokračovala po kolejích na nádraží do Haputale. Za sebou jsem měla hodinový pochod a přede mnou byl výstup k benediktinskému kláštěru. Prošla jsem malou vesnicí, kde nabízeli jahody a jiné ovoce a octla se v lese přírodní rezervace Thangamale. Bylo v ní hodně vlhko a podle informačních tabulí zde žilo množství ptactva, motýli a rostly jedinečné rostliny.
Silnice mě dovedla až k bráně kláštera. Bohužel byla zavřená. Prohlídky jsou možné jen o víkendech a to pak vstup stojí 150 Rs. Abych z dálky uviděla budovu kláštera, vyšla jsem si po cestě kolem plotu.
Bylo tři čtvrtě na jednu a vlak nazpět do Elly mi jel ve 14:19, takže jsem to otočila nazpět. Došla k železnici tam, kde jsem předtím odbočila a pokračovala na nádraží do Haputale po kolejích. Nemělo to být více jak 2 km. Přesto jsem přidala do kroku.
Na nádraží jsem došla před druhou hodinou. Jízdenky začínali prodávat ve dvě. Vlak měl nakonec asi čtyřicetiminutové zpoždění. A to čekání nebylo moc příjemné, protože byla docela zima. Mlha zahalila okolí a začalo pršet. Měla jsem jen šortky a třičko s dlouhým rukávem. Na nádraží jsem opět potkala Clarisu, která se se všemi zavazadli přesouvala do Elly. A měla prý bydlet v tom samém hostelu. Nakonec tam ale nebydlela.
Cesta vlakem byla docela v klidu, i když to nejprve vypadalo, že se do vlaku ani nedostanu, jak byl narvaný. Jela jsem ve stoje. Alespoň tam ale nebyla taková zima.
Téměř všichni vysedali v Elle. Tak, jak ráno všichni odjeli, tak odpoledne se do vesnice nahrnula "nová turistická krev". Jakmile jsem se protlačila z nástupiště před nádraží, zamířila jsem na hostel se obléct a poté na pozdní oběd. Opět jsem sedla do Ice Cube a opět si dala něco "evropského" - nudle s boloňskou omáčkou.
O tři hodiny později jsem do restaurace dorazila znovu. Jednak na lehkou večeři a jednak, abych se seznámila a dohodla s Klárou a Zbyňkem na společném výletu do Horton Plains. Asi před týdnem jsem si totiž na FB stránkách Čechů a Slováků na Srí Lance hodila dotaz, zda bude někdo ve stejném termínu jako já v Haputale a bude chtít na výlet na "Konec světa" v národním parku Horton Plains, že bychom se složili na dopravu a vstup. A ozvala se mi právě Klára.
Takže jsme pokecali, povečeřeli a dohodli se, že následující den zjistím a případně zajistím dopravu na mém ubytování v Haputale. Oni ještě den v Elle zůstávají a uvidíme se v sobotu ráno.
Počasí nám mělo teoreticky taky přát.
Video z výletu je zde: https://youtu.be/xhVhTPYiXb4
MOTTO
"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong
Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...
-
Již několik let jsem se chtěla podívat na ostrov Sa Cabrera. Ten, leží asi 17 km jižně od břehů Mallorky a společně s dalšími 18 ostrovy ...
-
Opět na Mallorce. Opět v pracovním procesu. A opět se vydávám objevovat krásy ostrova. První volno po Velikonocích jsem se rozhodla stráv...
-
Kdo by to byl řekl, že na Mallorce pramení sladká voda, tečou potoky a dokonce jsou i vodopády? Dlouhou dobu jsem Mallorku považovala za o...
Žádné komentáře:
Okomentovat