Já jsem ale do MEF nezamířila za dvouhodinovou zábavou, ale jako dobrovolník. Kromě dobrovolničení s želvami jsem si totiž do programu zařadila i práci se (a pro) slony. V MEF jsem měla strávit týden. A ten týden neuvěřitelně rychle utekl.
Po příjezdu do MEF se mě ujal jeden z koordinátorů Ryan, ukázal mi areál a stručně popsal, co mě následující dny čeká. Přišla mě pozdravit i druhá koordinátorka Evi. Po cestě jsem se seznámila s dalšími dobrovolníky, kteří zde již týden byli a víkend měli volný. Já jsem byla jedinou novou dobrovolnicí a protože kapacita 30 dobrovolníků nebyla naplněná, měla jsem šestilůžkový pokoj v bungalovu jen pro sebe.
Okolí dobrovolnické “vesnice” je pěkně udržované a je to taková zahrada. U stromů jsou barevně vyvedené cedulky s názvy druhů stromů. Roste tu mango, avokádo, skořicovník, cashewnuts...Po stromech lozily veverky a kolem poletovali ptáci. Součástí dobrovolnické “rodiny” je zde i deset psů, kteří nás doprovázeli snad po celý den a občas se dožadovali pozornosti.
V MEF mají v současnosti deset slonů. Někteří jsou zde na stálo a někteří jsou zapůjčení jen na nějakou dobu. Čtyři sloni jsou ale nyní v izolaci kvůli říji (anglicky “musth”),do které každý samec vstupuje jednou ročně a v tomto období bývá agresivní.
Každý slon má svého “mahouta” neboli opatrovatele, který je se slonem po celý jeho život. Mezi mahoutem a slonem je speciální pouto. Záleží ale také na povaze obou. I slon má totiž stejně jako člověk svou náturu. Sloni rozumí okolo 30 pokynům, které na ně jejich opatrovatelé musí občas zakřičet, aby je slyšeli a poslechli.
Po příjezdu jsem dostala přiděleného třicetipětiletého slona Muthua, o kterého jsem se měla ten týden starat společně s Charlotte z Belgie. Šlo hlavně o jeho koupání a dodávání vitamínů a úklidu nočních a denních “postelí”. Muthu je velmi dobře vychovaný slon. V MEF je jen na pár měsíců a pak se vrátí se svým mahoutem Kumarou zpět k chrámu v Badulle. Jak jsem měla možnost vidět podmínky slona v chrámu v Dondře, myslím, že zde se Muthu má královsky. Během toho týdne se stal mým miláčkem. Někteří sloni zde dokážou být zákeřní.
A jak probíhal můj dobrovolnický týden?
Pondělí: Budíček v 6 hodin. V 6:30 procházka se slonicí Rani po okolí, kde se pásla na poli. Ranní procházka ale není každý den a záleží, zda mají dobrovolníci zájem brzy vstávat a také záleží, zda vstane mahout.
V 8 hodin jsem šla připravit slonům vitamíny a ukryla je do obilných koulí. Uklidili jsme denní stání pro slony. Poté jsme se počkali, až budou sloni volní (od osmé ráno se areál zaplnil turisty dychtícími po projížďce a nebo koupeli se slony). Sloni přišli po jednom na místo, kde jsme čekali s vitamíny a kartáčem na kopyta. Postupně jsme se vystřídali a kartáčem slonům očistili ze spodu kopyta. Mahout vždy zavelel pokyn a slon zvedl nohu. Když byla kopyta čistá, zvedl slon chobot a otevřel tlamu a čekal, až mu někdo z nás dovnitř strčí obilné koule s vitamíny.
V 9 hodin jsme šli na snídani, která se podávala v jednom z křídel koloniálního domu rodiny Samarasinghe, která dům vlastní více jak sto let a která organizaci založila. Nejprve v roce 1976 Sam Samarasinghe vytvořil Club Concept Elephant Bath, kde nabízeli koupel se slony a v roce 1999 byla na památku Sama vytvořena neziskovka MEF.
Snídaně byly během týdne rozdílné. Vždy jsme ale dostali čaj, vodu, máslo a marmeládu a to ostatní se lišilo.
V 10 hodin byl nástup na úklid nočních pelechů slonů. Ty jsou v zadní části areálu v džungli. Sloni zde tráví noc a mají zde podestýlku z čerstvého listí a palmových listů, které konzumují.
A po noci strávené na jednom místě, kde musí být uvázáni, aby třeba neutekli, jejich pelech vypadá všelijak. Vybetonované stání je plné trusu a moči a listí a haluze rozházené. Každý den je třeba slonní trus odklidit, haluze a zbytky kmenů kitulu (dřevo se sladkou třtinou, které sloni zbožňují a žvýjají) odházet a betonové stání vyčistit vodou a saponátem. Je to špinavá a ne zrovna voňavá práce. Ale ve skupině nám šla rychle od ruky. Zašvihaná od bláta a “vonící” po slonním trusu a moči jsem se pak s ostatními přesunula k řece, kde se koupou sloni a před obědem jsme uklízeli břeh a dno řeky, které bylo během předchozích dešťů zaneseno nečistotami a odpadky.
 |
| <3 Muthu |
V jednu byl oběd, na který jsme jeli do místní restaurace v Pinnawalle, protože v domě MEF obědvala velká skupina turistů.
Po obědě mě čekala koupel Muthua. Pomočí kokosové skořápky jsem slona drhla. Bylo třeba přitlačit a dobře slonní kůži navlhčit vodou. Řeka není moc vhodná na koupel lidí, protože koupající sloni do ní často čůrají a kadí. A Muthu si tak ulevil, sotva vlezl do řeky.
V pět hodin nám padla a v šest byla večeře.
Úterý: ráno jsme dali slonům vitamíny, uklidili noční pelechy a po sprše odjeli v 11 do Kandy. Na programu byla přítomnost a podpora postižených dětí, které měly jednou týdně ve sportovním klubu tanečni a jiné aktivity. Předtím, než jsme do klubu dorazili, jsme se stavili na obědě v Burger Hunt.
S dětmi jsme nejprve cvičili, poté pomáhali malovat a na konec tančili. MEF se podílí na podpoře organizace, která postiženým dětem tento program pořádá. Skončili jsme v pět a poté do šesti měli rozprch v centru Kandy, kde jsem si na tržnici nakoupila ovoce jedny kalhoty se slony.
Nazpět do MEF jsme se dostali před osmou večer, protože provoz na silnici byl opravdu šílený a jelo se dlouho.
Středa: dopolední program byl stejný: vitamíny, snídaně, úklid nočních pelechů, koupel Muthua. Po obědě mě čekala administrativní práce v kanceláři manažerky Jade.
Čtvrtek: po dopoledním úklidu a obědě jsme vyrazili na výlet na vrchol Bible Rock. Bible Rock (neboli biblická hora) se podobá trochu skále Sigiria. Dojeli jsme k ní minivanem. Poslední úsek jsme ale museli vystoupat po svých. Ve čtvrtek bylo horko k zalknutí a výstup dal zabrat. Výhledy ale byly pěkné. Na jedné straně vrcholu je malý chrám se zvonem, na který jsem si zazvonila. Před třemi lety se na protějším kopci utrhla část svahu a zavalila tři vesnice. Tehdy tam zahynulo na 300 lidí.
Kromě nás na horu vystoupal jeden turista v doprovodu průvodce, ze kterého se vyklubal Čech.
Pátek: poslední pracovní den trval jen do oběda. Vstávala jsem ale již v šest, protože jsem před prací chtěla na procházku se slony. Mahouti ale nevstali a tak jsme s Charlotte a Manon zabíjely čas u řeky.
Před snídaní jsme s Charlotte připravily vitamíny a poté všichni postupně ošetřili slonům kopyta a strčili jim vitamíny za jazyk. Po snídani jsme uklidili pět nočních postelí. A protože to byl můj i Charlottin poslední pracovní den, v jedenáct nás čekala procházka s Muthuem džunglí kolem nočních pelechů. Již ráno jsem “mému” slonovi dala pár banánů a před procházkou jsem dostala košík s ovocem a mohla jej nakrmit znovu. Během procházky jsme si s Muthuem dělali fotky a povídali si s Kumarou. Je to snad nejlepší mahout, který teď momentálne v MEF je. Alespoň mi to tak z chování ke slonovi připadá. Muthua má na starosti již šestnáct let.
Po procházce jsme se vrátili k řece a šly Muthua vykoupat. Chvíli jsme jej drhli a pak nám Kumara nabídl, jestli se chceme nechat slonem osprchovat. Nejdřív šla Charlotte a pak já. Sedla jsem si na jeho hřbet a čekala na sprchu. Na povel Muthu nasál chobotem vodu, stočil chobot nad hlavu a vodu vyfouknul ven. Několikrát to zopakoval, až jsem byla celá mokrá.
Před obědem jsme s Charlotte vyrazily na otočku do Kegalle koupit Kumarovi ventilátor jako dárek. Sehnaly jsme jeden za 3 tisíce rupií. Kumara z něj měl radost.
Po obědě jsme se s Katrin a Joannou domluvily, že navštívíme hotelový bazén v Pinnawale. Dala jsem si ananasový džus a užívala si odpoledního slunce.
 |
| ranní procházka s Rani |
Sobota byla již jen o relaxu. Jet někam na výlet by bylo zdlouhavé a Pinnawalu jsem zběžně viděla a nepotřebovala jsem jít na placenou prohlídku. Místo toho jsem se ráno zúčastnila hodiny jógy, kterou vedla Katrin a po snídani si sedla k řece, pozorovala dění a dopisovala blog. Když se objevil Muthu, dala jsem mu zbytek banánů, co jsem pro něj koupila. A odpoledne bylo ve stejném relaxačním modu. Chvíli v hamace v dobrovolnické vesnici a chvíli u řeky se slony.
Ten týden zde utekl strašně rychle. Byl to velký zážitek a dobrá zkušenost. A pokud někdo kritizuje MEF, že je moc komerční, ano, může to z pohledu běžného turisty, kterému jde jen o fotku na hřbetě slona, připadat komerční, výdělek jde ale na krmení pro slony a jejich ošetřování.
Já jako dobrovolnice jsem měla mnohem lepší šanci si slony užít a můj dojem je zcela pozitivní. I když to nebylo zadarmo. Týden dobrovolničení mě vyšel na 50 tisíc rupií, což je v porovnání s tím, co platí turisté za chvilkový zážitek, dobrá cena. Navíc, vše jde na slony a já si s sebou odvážím tričko a certifikát vystavený na papíře vyrobeném ze slonního trusu. Manufaktura vyrábějící papír a papírenské výrobky ze slonního trusu, stojí hned vedle MEF.
Přede mnou jsou poslední dva týdny na cestách. Zítra mířím na sever do Dambulla.
Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=doJ65Faa2uM
Přede mnou jsou poslední dva týdny na cestách. Zítra mířím na sever do Dambulla.
Žádné komentáře:
Okomentovat