Včera jsem se po cestě centrem vesnice vyptala na cenu půjčovného. Chlápek chtěl 1500 rupií. To bylo sice více, než co jsem platila ve Weligamě, ale jiné půjčovny chtěly i dva tisíce. Takže jsem si nejdříve ráno zašla na snídani do jedné z restaurací (kokosové roti, hoppers, čaj a džus) a pak si šla vypůjčit skútr.
Jako první jsem měla v plánu vyrazit do sousední vesničky Kimbissa, kde jsem včera byla u doktora a tam odbočit na jih směrem k velké vodní nádrži Kandalama. Trochu jsem si také pohrávala s myšlenkou dojet do vesnice Elahera, v jejímž okolí se prý stále ještě těží drahokamy (hlavně safíry) a zkusit najít doly. V původním plánu jsem totiž měla návštěvu centra těžby drahokamů a polodrahokamů v Ratmapuře, ale poté jsem toto místo z plánu vypustila.
Dojela jsem do sousední vesnice, kde jsem si nejprve vybrala z bankomatu nějaké peníze a poté pokračovala směrem na jih. Silnička byla úzká a prakticky po ní nikdo nejel. Celkově provoz kolem Sigiriya není tak velký, jako na hlavním tahu z Kandy na sever a nebo na hlavních tazích na jihu. A tak jsem si jízdu mohla užívat.Projela jsem vesničkami a na hrázi velké vodní nádrže udělala několik zastávek na focení. Nad hladinu trčely uschlé stromy, v dálce se zvedaly skalaté kopce.
Objela jsem nádrž a podle map v mobilu se na křižovatce dala doleva směrem k Bakamuna, kde bych poté odbočila na Elaharu. Jenže někde se stala chyba a asi jsem po cestě minula nějakou odbočku a asfaltová cesta se najednou změnila ve štěrkovou. Když jsem po chvíli kodrcání se výmoly zkontrolovala mapy, zjistila jsem, že mířím na sever a jsem mimo hlavní cestu. Na nejbližší odbočce jsem se dostala do malé vesničky. Nechtělo se mi vracet a hledat správnou cestu do Elahara a tak jsem se rozhodla napojit na cestu vedoucí kolem umělého vodního kanálu Elahara canal a podél něj se vrátit do Sigiriya. Cesta byla prašná a vedla pěknou krajinou kolem vody. Kolem byla lemovaná stromy, takže jsem občas jela ve stínu. Až do Sigiriya to bylo okolo šesti km (odhadem). Vyloupla jsem se na východní straně kousek od Lví skály. Zde jsem zastavila, abych si skálu nafotila z jiného úhlu. Pod ní bylo malé leknínové jezírko. |
| Cesta kolem vodního kanálu |
A protože jsem před sebou měla ještě celé odpoledne. Vydala jsem se na motorce kolem Lví skály na sever k oblasti národního parku Minneriya, který je vyhledávaný kvůli množství divokých slonů, kteří v něm žijí.
Nejprve jsem jela po úzké nově vypadající silničce, která se klikatila zelenou krajinou a lesem až k hlavní výpadovce z Habarana do Minneriya. Zde se dopravní situace i silnice změnila. Výpadovka byla celkem frekventovaná. Jezdily po ní hodně jeepy mířící do národního parku a také autobusy. Zde jsem zrychlila až na 40 km/h a pokaždé, když jsem za sebou uviděla autobus, jsem zajela ke kraji. Přece jen to tu bylo více o nervy.
Dojela jsem k bráně parku, kterou jsem si jen vyfotila. Na safari jsem nechtěla. Silnice ale park lemuje a na některých místech je ze silnice vidět vodní hladina. A právě na těchto místech jsem chtěla zastavit a podívat se, zda uvidím nějaká zvířata. Kromě ptactva jsem ale nic neviděla. Navíc slunce svítilo doprotivky.Až do městečka Minneriya jsem nedojela. Po celém dni na motorce moje paže začínaly být přismahlé a tak jsem to otočila nazpět do Sigiriya.
Skútr jsem odevzdala o půl páté. V sousední restauraci si objednala rice & curry s sebou a pěšky se vrátila na ubytování. Tím jídlem s sebou jsem pak vyřešila večeři. K ní jsem si dala meloun, který jsem si koupila před dvěma dny.
 |
| Pohled na vodní plochu NP Minneriya |
 |
| NP Minneriya ze silnice |
 |
| Krajina kolem Sigiriya |
Žádné komentáře:
Okomentovat