Kitulgala se ale v minulosti proslavila něčím jiným. V roce 1957 se zde totiž natáčel film Most přes řeku Kwai a právě zde filmaři postavili a poté také vyhodili do povětří onen slavný most. Film byl natočený na motivy románu Pierra Boulla a skutečný příběh se odehrává v oblasti thajského Kanchanaburi, kde skutečný most přes řeku Kwai stojí, stejně jako ona nechvalně známá “železnice smrti”.
Skutečný most přes řeku Kwai v Kanchanaburi jsem navštívila asi před deseti lety a nyní jsem chtěla vidět místo, kde se natáčel Oskary oceněný film.
Skutečný most přes řeku Kwai v Kanchanaburi jsem navštívila asi před deseti lety a nyní jsem chtěla vidět místo, kde se natáčel Oskary oceněný film.
Včera večer nám majitel hotelu Suomi, kde bydlela Klára se Zbyňkem a kam jsme chodili na večeři, řekl, že v 8:30 jede z Dalhousie přímý autobus do Colomba. To byla skvělá zpráva, protože jsem tak nemusela přesedat v Hattonu a jedním autobusem jsem se mohla dostat až do Kitulgaly, která je na trase. Klára se Zbyňkem se potřebovali dostat na pobřeží a i pro ně toto byla dobrá volba. Takže jsme se ráno po osmé potkali na autobusovém nádraží. Bylo slunečno a vrchol Adamovy hory byl pěkně vidět i s chrámem na vrcholu. Jak jsem byla ráda, že jsem ten výstup měla za sebou. Byl to zážitek.
Autobus se rozjel po půl deváté. Opět mě čekala hodina a půl jízdy serpentinami. A ani za Hattonem serpentiny neustaly. Jen silnice byla lepší.
Do Kitulgaly jsem přijela napoledne. Protože moje ubytování bylo trochu z ruky a v instrukcích jsem měla po příjezdu zavolat, aby mě vyzvedli, tak jsem tak udělala. Za chvilku u mě stál tuk-tuk a týpek z Backpackers Zone. Společně s dalšími jeho kumpány mě odvezl do asi dva kilometry vzdáleného ubytování ukrytého v džungli u řeky. Dostala jsem docela pěkný pokoj s koupelnou a klimatizací. Před chatkou s pokojem jsem měla terásku s posezením. Wi-fi funguje hlavně v restauraci vedle, ale občas dosáhne až ke mě. Myslela jsem, že budu bydlet v jednom z pokojů na stromě, ale není tomu tak. Zdá se, že jsem dostala lepší pokoj. A taky se zdá, že jsem jediným hostem. Správci-zaměstnanci tu mastí karty. Jinak je ale místo pěkné. Řeka je nedaleko. Okolo poletují ptáci, po větvích pobíhají veverky a v noci kvákají žáby a občas štěkají psi, kteří se usídlili u mé terasy.
Ubytovala jsem se, vyprala propocené a špinavé prádlo a vyrazila hledat místo, kde stával onen filmový most přes řeku Kwai.
Šla jsem podél silnice vedoucí do centra vesnice. Kolem mě občas projel nějaký tuk-tuk s raftem na střeše. To se vraceli z akce.
Asi po dvaceti minutách chůze jsem si všimla cedulí u silnice. Bílá starší cedule a před ní modrá novější naznačovaly něco v tom smyslu, že je zde cesta k mostu přes řeku Kwai. Vedle vedla mezi chajdami dolů cestička. Nad cedulemi byla ještě jedna odkazující na nějaký resort. Zkusmo jsem se vydala po schodech dolů. Vedlo to mezi domky. V momentě, kdy jsem si říkala, že jdu asi špatně, na mě zamával muž sedící na verandě svého domu a ukázal mi, kudy. Po pěšince jsem obešla domky a došla k řece. Došla na nasypanou horninu padající až k řece. Na druhé straně byla nějaká vápenka nebo něco podobného. Kamení a balvany zasypaly břeh a stoje tam stále pracovaly. Jak jsem se později dozvěděla, hloubí tam v hoře tunel, kterým pak povedou vodu z řeky Kelani do vodní elektrárny. A to pak přestane v řece téct voda a místní, které živí rafting si budou muset najít jinou práci. Tunel se navíc hloubí nedaleko místa, kde se natáčel onen slavný film a okolní krajina dostala všemi těmito stavbami dost velkou ránu a dávno nevypadá jako ona zelená džungle, která most obklopovala ve filmu.
Díky mému předchodzímu výzkumu nebyl problém poznat místo, kde most stával. Dolů k řece vedla úzká cestička. Dole jsem narazila na zbytky pilířů obrostlých vegetací. V místě, kde most stál, je natažený drát. Řeka je zde prý hluboká a na jejím dně stále leží lokomotiva, která se na konci filmu do řeky z mostu zřítila, když jej vyhodili do povětří.
Vylezla jsem opět nahoru na cestu a šla dál. Hned kousek odtud stojí most. Nový most, na který se v budoucnu napojí silnice, která tudy kolem elektrárny povede. Ona betonová konstrukce, která se nyní staví na druhém břehu, bude tou elektrárnou.
Po novém mostě se chodit nesmí, ale hned za ním stojí starý most. Bohužel ten výše položený nový most brání ve výhledu na řeku.
Přešla jsem na druhou stranu a odtamtud si mohla prohlédnout z jiného úhlu místo, kde filmový most stával. Odtud také filmaři natáčeli závěrečný záběr na zničený most. Tehdy byla kolem jen džungle. Nyní je v pozadí onem lom - budoucí tunel. V řece je také více vody než bylo na konci filmu, kdy bylo více balvanů v řece odhalených. Přesto ale je možné rozeznat místo, kde umístili skříňku s rozbuškou a odkud nakonec most vyhodili do povětří.
Obešla jsem břeh a hledala nějakou stezku dolů, ale žádnou jsem nenašla, tak jsem to otočila nazpět přes most a po cestě došla na hlavní silnici. Protože bylo po třetí a já jsem ještě neobědvala, rozhodla jsem se zjistit ceny v restauraci slavného hotelu Plantation Hotel, kde je mimo jiné ukryté muzeum veteránů. Majitelé hotelu byli nadšenými sběrateli starých aut a jejich sbírka je největší na Srí Lance. K hotelu jsem došla asi po deseti minutách. Na recepci se zeptala kudy do restaurace. Přece jen je fér si dát alespoň nápoj a pak žádat o vstup do muzea. Na chodbě vedoucí do restaurace visí několik obrazů. Na dvou je vyobrazený most přes řeku Kwai. Jednou celý a podruhé jak se hroutí. A u bílého krbu je pak zarámovaný filmový plakát k filmu. I když je již dost vybledlý.
V restauraci jsem si sedla ke stolu a poté, co mi číšník řekl, že bufet stylu “sněz, co můžeš” stojí 1400 rupií, vyžádala jsem si kartu.
Ceny v ní byly překvapivě příznivé. Vybrala jsem si Plantation salad a ginger beer. Salát byl vynikající. I s daněmi jsem za pozdní lehký oběd ve stylovém hotelu dala 850 rupií. A po jídle jsem se šla zeptat na muzeum. Místnost s jedenácti bouráky mi otevřel jeden ze zaměstnanců. Ve sbírce byly tři Rolls Royce, ferari, jaguár, minicooper a jiná stará auta. Nějaká auta stála venku pod stříškou a vypadalo to, že se na nich teprve dělá.
Z hotelu jsem ještě zašla do centra tam, kde mě dnes vysadil autobus. Je zde malý supermarket. Potřebovala jsem vodu. Kromě dvou láhví vody mě ale nic jiného nezaujalo.
Nazpět na ubytování jsem se nechala dovézt tuk-tukem. Přece jen je to z ruky a nechtělo se mi smlapat asi tři km do kopce. Tuk-tukář nevěděl, kde to přesně je a tak na otázku, za kolik mě odveze, řekl odhadem 150 rupií. To mi přišlo jako dost fér cena. Možná si ale po cestě říkal, že prodělal.
Večeři jsem si nechala udělat na ubytování. Smaženou rýži s vejcem.
Vlog je zde: https://youtu.be/bql6mWziKkA
Vlog je zde: https://youtu.be/bql6mWziKkA
Žádné komentáře:
Okomentovat