Na Kandy jsem si vyhradila den a půl. Včerejší půlden jsem strávila procházkou nádhernými královskými botanickými zahradami. A dnešek jsem věnovala procházce po městě a návštěvě onoho nejuctívanějšího chrámu.
Vzbudila jsem se před osmou. V hostelu se spalo dobře. Včera jsem na TripAdvisoru vyplnila recenzi a za to jsem dnes dostala snídaní zdarma. Podávala se v restauraci na střešní terase. Bufet byl ale již dost vybraný. Cornflakes ale přišly vhod. Stejně jako ovoce a trocha nudlí.
Po snídani jsem se vydala do města. Podél silnice vedoucí k vlakovému nádraží jsem prošla rušným autobusovým nádražím Goods Shed.
Pozorovat zdejší rušnou dopravu byl zážitek. Došla jsem k trhu plnému ovoce. Měli zde snad cokoliv. Spoustu mých oblíbených mangosteenů, lychee, banány, hroznové víno, jablka, manga, papáje, ananasy...
Od trhu jsem prošla podzemním podchodem. Od tržnice s oblečením byla pěkně vidět bílá hodinová věž a v dálce nad ní velká bílá socha Buddhy. U hodinové věže je malé autobusové nádraží. Po rušné ulici jsem došla až k jezeru. Jezero je lemované stromy a na nich posedává practvo. Chodník pod stromy je celý pokálený. Jen jsem doufala, že si žádný havran nebo holub neuleví na mou hlavu. Došla jsem k bráně do areálu slavného chrámu.
Z batohu jsem si vytáhla pareo a omotala jej kolem pasu. Na obchůzku města jsem se totiž vydala v šortkách a do chrámu by mě tak nepustili. S pareem zakrývajícím kolena jsem prošla. Při vstupu se prochází bezpečnostní kontrolou. Vstupenky do chrámu se prodávají před chrámem a místo klasické pokladny je tu umístěná mašinka s instrukcemi. Obsluha je snadná. Nejprve jsem zmáčkla tlačítko “jiné země”, poté zadala počet vstupenek a pak měla vsunout přesnou částku. Mašinka nevrací a tak je třeba mít přesně 1500 rupií. Navíc bere jen tisícovky a pětistovky. Z mašinky vyjel tiket a já se vydala ke vchodu do chrámu. V roce 1998 jej poničila bomba, kterou zde odpálili Tamilští tygři. Nyní chrám vypadá jako nový. Kolem ale hlídkuje dostatek policistů a vojáků.
Před vchodem do chrámu mě odchytl jeden z průvodců, kteří zde nabízejí svoje služby. Ukázal mi, kam mám dát sandále, ale pak jsem jej zklamala tím, že jsem nechtěla jeho služby. Údajně lze dostat zdarma audioprůvodce u pokladny.
S davem jsem se dostala dovnitř. Prošla jsem malbami vyzdobenou chodbou a octla se u spodního oltáře. Před ním bubnovali ceremoniáři.
Do chrámu jsem se dostala během obřadu, kdy je oltář otevřen a je možné zahlédnout schránku, ve které je ukryta relikvie.
Co se týká poutních míst, jsou věřící dost nešetrní a derou se dopředu někdy hlava nehlava. Jakoby na ně neměla přijít řada.
S davem jsem se dostala do horního patra, kde byla zřejmě k vidění pozlacená schránka relikvie. Na zdi jsou umístěné její fotografie. U stolku před oltářem, kde se nechávají obětiny, byla tlačenice. Staré babky nebraly na nikoho ohled. S námahou jsem se dostala ke stolu a položila tam tácek s lekníny. A pak se vydala na ústup do nižšího patra.
Prošla jsem do zdobené místnosti se zlatým Buddhou a obrazy s historií relikvie a pak vystoupala do muzea, ve kterém jsou vystaveny předměty spojené s historickými ceremoniemi a fotografie míst, kde byla relikvie uložena.
Fotit se zde nemohlo.
Z muzea jsem se dostala ven. Vedle stojí budova muzea týkajícího se světového buddhismu.
Návštěva muzea ale není v ceně vstupenky do chrámu a protože mě až zas tak na toto téma neužije, ušetřila jsem 500 rupií, které stojí vstupné. Vedle muzea jsou záchody pro zahraniční turisty. Udržované a zdarma.
Vrátila jsem se do chrámu, prošla místnosti, které byly během obřady narvané lidmi a vydala se hlavní bránou ven. Bylo poledne a do chrámu mířily školní skupinky. Za hlídání bot se platí dobrovolný příspěvek. Nechala jsem jim tam stovku.
Kolem pokladen jsem prošla bránou k jezeru. I zde je několik stánků s obětinami. A také zde stojí budovy kulturních center, kde každý podvečer probíhají tradiční tance. Tato kulturní centra prý bývají ale nacpaná turistickými skupinami. Vypadalo to tam dost komerčně. Kulturní tanec jsem si nechtěla nechat ujít, ale jinde. Dobré recenze totiž má divadelní společnost YMBA jihozápadně od jezera.
Vystoupala jsem ke koloniálnímu hřbitovu se starými náhrobky z 19.století. V té době lidé umírali brzy. Ať již na nemoci nebo kvůli nehodám. Pokud se někdo dožil čtyřicítky, byl již považován za starce.
Vrátila jsem se kolem jezera do centra. Hledala jsem místo, kde bych si třeba dala čaj a něco k snědku. Vlezla jsem do moderního nákupního centra. Na čtyřech patrech měli obchody světových značek. A v nejvyšším patře pak jídelní kout s čínskou, indickou, italskou a thajskou kuchyní. Při vstupu jsem dostala kartičku, na kterou se pak načítalo objednané jídlo. U stánku s italskou kuchyní jsem si poručila fetuchiny Alfredo. Před sebou mám týden na srílanské kuchyni a tak jsem si dala něco odlišného.
V tomto World Spice -KCC se sedělo dobře. Jídlo bylo dobré.
O půl třetí jsem se přesunula kolem jezera najít onu taneční společnost a koupit lístek. Hned mi jej prodali. Představení začíná v 17:30, ale přijít jsem měla již o tři čtvrtě na pět.
Sedla jsem si do malé kavárny Banana Chill, dala si džus Passiora (mango+passion fruit+menta+soda) a zabíjela čas. Venku mezitím sprchlo. Před půl pátou jsem vešla do malého divadla. Dostala jsem vysvětlivky k jednotlivým tancům v češtině.
Představení bylo moc pěkné. Zakončené bylo před divadlem chůzí po uhlících.
Po skončení tanců jsem se vrátila do nákupního centra a k večeři si dala polévku a bruschetu. A pak tuk-tukem na ubytování. Jeden denna prohlídku Kandy bohatě stačil.
Žádné komentáře:
Okomentovat