Takže jsem se po osmé sbalila, zaplatila ubytování a pěšky se vydala na hlavní silnici, po které jezdí autobusy do Dambully. A protože autobusy projíždějí co půl hodiny (nebo tak nějak) a před sebou jsem měla několikahodinový přesun, sedla jsem do malého bistra nabízejícího kávu a sendviče a dala si jeden sendvič k snídani, abych nejela hladná.
Kolem půl desáté přijel docela nacvakaný autobus. Nechala jsem se dovézt na křižovatku na hlavním tahu z Dambully do Trincomalee a tam si na zastávce počkala, až dorazí nějaký autobus mířící na sever. Trvalo to asi čtvrt hodiny, než se jeden přiřítil. Batoh mi dal pokladník do kufru a já si sedla na jedno z volných míst. Měla jsem štěstí. Přede mnou byla asi dvouhodinová jízda stylem “závody Formule 1”. Jízdné express busem bylo 224 Rs.
Po poledni jsme “přistáli” na hlavním autobusovém nádraží v Trincomalee. Toto město je na první pohled více tamilské. Je tu více muslimů a hinduistů než sinhálských buddhistů.
Doptala jsem se na autobus mířící severně přes Upuvelli.
Už čekal a byl docela plný. Když jsme se rozjeli, další lidé nastupovali, až uvnitř byla docela solidní mačkanice. Na mobilu jsem sledovala, kde jsem a když jsem se přiblížila ubytování, procpala jsem se ven.
Najít Alass Ga Rooms nebyl problém. Dostala jsem malý pokojík s koupelnou a počkala, až přijde majitel, abych mu zaplatila za tři noci. Celý den dnes nešel proud a elektřina měla naskočit v šest večer.
Vybalila jsem si a vydala se podél hlavní silnice najít válečný hřbitov z 2.světové války. Stál u silnice, ale brána byla zamčená. Vrátila jsem se nazpět a po cestě na pláž se zastavila v malém “juice baru”, kde kvůli výpadku proudu podávali jen kokosové ořechy a jídlo. Ke kokosové vodě jsem si dala tuňákový sendvič.
Žaludek se přestal doprošovaz jídla a já se konečně vydala na pláž omrknout situaci a najít nějakou agenturu zajištující šnorchlování v NP Pigeon Island. Na první potápěčskou agenturu jsem narazila hned za chvíli, týpek mě ale lanařil na jiné ostrovy a také na šnorchlování s velrybami. Cena ale nemalá a pořád se chlubil dobrými recenzemi na Tripadvisoru. Tady jim na tom hodně záleží.
Došla jsem na pláž. Pěkná písečná pláž lemovaná palmami a také restauracemi a různými malými resorty. Pár turistů polehávalo na písku. Vypadalo to tu poklidně a pěkně. Ideální na odpolední relax. Hned vedle plážového baru Fernando’s Bar jsem vlezla do kanceláře jedné agentury nabízející šnorchlování u Pigeon Island a zeptala se na informace.
A protože zde byla cena taková, jakou mi řekl mladý pan domácí, tak jsem si rovnou na další den zaplatila půldenní šnorchlovací výlet. Cena 4000 Rs. V ceně vstupné do národního parku, který je nad ostrovem vyhlášen, snakck, voda, doprava na člunu a šnorchlovací vybavení.
Když jsem vyřídila tuto záležitost, vrátila jsem se na pokoj, převlékla se do plavek, vzala jen nejnutnější věci a vrátila se na pláž, kde jsem s chutí vlezla do moře. Bylo jako kafe. To šumění bylo ale příjemně relaxační. Nevím, jak dlouho jsem vydržela ležet na pláži, ale když jsem uviděla rybáře na pláži táhnoucí za provaz, který končí někde v moři, zaujalo mě to. Rybáři se rytmicky pohybovali a pomalu se přibližovali směrem ke mě. Sbalila jsem si věci a pokračovala v jejich pozorování. Postupně vytahovali z moře síť, kterpu tam předtím natáhli z malé rybářské bárky. Kolem pasu měli uvázaný “úvazek” a na něm provaz, který každý uvázal kolem lana rybářské sítě. Postupně, jak síť tahali na břech, se rybáři dostávali dál na břeh a když se daný člověk dostal a k tomu, co to v zadu celé držel, odpoutal se od sítě a přešel dopředu do moře, kde se zase přivázal a táhl provaz. Byla to dobře organizovaná činnost. Někteří rybáři vypadali jako piráti.
Následovala jsem je po pláži. Zajímalo mě, jak to skončí. Později jsem si všimla další skupinky rybářů, která dál tahala druhou stranu sítě a pohybovala se směrek k těm tybářům, které jsem pozorovala. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale slunce se pomalu blížilo k obzoru, když konečně obě strany rybářů vytáhly síť na pláž. Nad hlavou jim létali havrani a jiné ptactvo čekající na kořist. Oprti mému očekávání ale vytáhli většinu malých rybek. Jen pár větších ryb podobných barakudám zvízlo v síti. Jednu ostnatpu rybu rybář vrátil do moře. Zbylé ryby protřídili podle velikosti do košů. V síti také uvízly nějaké plasty. Jaký byl můj šok, kdy jeden ze starých rybářů vzal hrst nějakých plastů a hodil je zpět do moře! Ostatní plasty zůstaly ležet na pláži a později jen jistě vezme příliv. Zítra se na pláž vydám s pytlíkem na odpadky a ukážu jim, co s tím bordelem. Jen ještě musím zjisti, kde tu mají kontejnery. Přece jen je to méně rozvinutá oblast ostrova.
Kdo chtěl, mohl si rovnou od rybářů nějakou tu rybu koupit.
Já jsem si před ubytováním koupila jeden ananas, který mi ochotná prodavačka i nakrájela. O půl šesté proud stále ještě nešel. Sprcha v pološeru. Nakonec elektřinu nahodili v 18:20.
Na večeři jsem si nakonec zašla do Fernando’s Baru na pláži. Moje volba pizzy ale nebyla nejlepší. Úplně ki nesedla a pivo mi docela rychle stouplo do hlavy. Pohled na vycházející rudý úplněk byl ale k nezaplacení a nakonec to bylo fajn posezení.
Jsem ráda, že jsem do programu zařadila tuto část ostrova. Je to tu příjemné.
Žádné komentáře:
Okomentovat