K snídani jsem dostala nudle, dhal a chleba. K tomu zázvorový čaj.
Včera jsem zaměstnancům rozdala pár cigaret, co s sebou vláčím už měsíc a jak si mě předcházeli.
Nejprve jsem si chtěla vzít tuk-tuka a nechat se dovézt k Plantation Hotel, ale nakonec jsem ani neměla příležitost nějakého chytit. Tak jsem na odbočku došla pěšky. U cesty je cedule se jménem ulice a v závorce je napsáno Belilena. Po nezpevněné cestě jsem došla na další odbočku. Zde začínala oblast, kterou spravuje společnost Inoya estate.
Cesta vedla stínem lesa.
V momentě, kdy jsem odbočila na další cestu, za mnou zastavila dodávka a postarší prošedivělý pán vedle řidiče se ptal, kam jdu. Poté mi nabídl, že mě svezou na půl cesty. Vyklubal se z něj majitel čajové plantáže a kaučukové továrny, která se rozkládala na pozemcích kolem jeskyně. Dovezli mě k začátku cesty vedoucí k jeskyni. Ušetřili mi tak asi 3 km cesty. Stezka vedla mezi domky ke kopci, kde se v porostu deštného lesa ukrývala jeskyně.
Jakmile jsem vstoupila do lesa, změnila se cesta v kamenité schodiště. Ze všech stran se ozývaly zvuky lesa. Přes cestu mi přeběhla ještěrka připomínající miniaturního dinosaura.
Vystoupala jsem k bílému nově vypadajícímu domku. Uvnitř byly záchody. Skalní stěna se zdvyhala nad domek. Na jedné straně byl slyšet slabý vodopád, který padá ze skály a tvoří jeskyni záclonu.
Vystoupala jsem zbytek schodů. Přede mnou se objevila jeskyně s vybudovanou bránou a za ní v zemi byla ohrazená naleziště. Něž jsem vystoupala poslední schod, všimla jsem si něčeho zeleného, co se hýbalo. Byl to teňoučký, asi metr dlouhý had, který se plazil ze schodu do houští. První had, na kterého jsem zde narazila. Později jsem si našla, že šlo o bičovku nosatou - mírně jedovatého neagresivního užovkovitého hada, který se běžně zdržuje v korunách stromů a loví žáby a ještěrky. Hned vedle plazícího se hada byla velká stonožka. A ačkoliv jsem se nastříkala repelentem, komáři zde byli nenechaví.
Prohlédla jsem si archeologické naleziště a kolem ruiny domu jsem přešla pod slabý vodopád. vypadalo to, že nějakou dobu nepršelo a ze skály padalo jen trochu vody. Kdyby zapršelo, byl by zřejmě vodopád o dost silnější a dostat se do jeskyně za ním by nebylo tak snadné. Vystoupala jsem kolem padající vody k jeskyni. Nebyla moc hluboká. Smrdělo to po guanu a uvnitř poletovali netopýři. Ve skalní stěně u vchodu zase měly hnízda vlaštovky. Jedno ptáče z hnízda zřejmě vypadlo a bezmocně lezlo po zemi. S tím jsem bohužel nemohla nic dělat. Taková je příroda.
Po celou dobu jsem u jeskyně byla sama, ale netrvalo dlouho a dorazila skupinka místních.
Posvačila jsem pod vodopádem a vydala se na zpáteční cestu. U archeologockého naleziště mě ale ještě zaujala stezka vedoucí podél skalní stěny. Po ní jsem došla k další jeskyni. Všude zde kdysi žil předchůdce dnešního člověka. Bylo to dobré místo. Jeskyně byla dobrým útočištěm před deštěm. Vodopád zajišťoval zdroj vody a okolní deštný les byl plný potravy. Rostly tu totiž kakaovníky, chlebovníky (jack fruit) a jistě zde byl i dostatek zvěře.
V jednu hodinu jsem se vydala nazpět. Tentokrát jsem to chtěla vzít po kratší cestě. Jenže jsem ve vesnici špatně odbočila a místní mě nasměrovali na pěšinu vedoucí kolem čajových plantáží a nakonec jsem sestoupila na silničku, po které mě dopoledne přivezli. Procházka to ale byla pohodová a většinou ve stínu. Asi po kilometru mě dojel mladý tuk-tukář, který vezl do Kitulgaly staříka a že mám nasednout. Nechala jsem se dovézt k hotelu Plantation.
Zašla jsem se podívat k visutému mostu, který byl natažený přes řeku. Nejlepší časy měl již za sebou. Při každém kroku konstrukce vrzala. Nedošla jsem po něm ani do půlky a raději se vrátila. Místní si ale po něm krátili cestu.
Pěšky jsem se vrátila na ubytování a zbytek odpoledne jen odpočívala. K večeři byly zase nudle.
Video z výletu: https://youtu.be/Nj1DuzIBImk
Žádné komentáře:
Okomentovat