Odpolední procházka Královskými botanickými zahradami v Peradeniya

Po snídani jsem se dobalila, zaplatila celkový účet za ubytování, rafting, canyoning a večeře a vydala se k silnici chytit autobus. Čekal mě přesun do Kandy. Po zdolání toho prudkého svahu k silnici jsem chvíli čekala na židli, kterou mi k silnici přistavil stánkař. Nasedla jsem na malý autobus mířící kamsi směrem na Hatton a vysedla ve vedlejším městě Ginigathenna, kde jsem měla chytit autobus do Kandy. Ten co přijel, měl na cedulce Kandy, ale průvodčí mi pak řekl, že jede jen do Nawalapitiya, kde budu muset přesednout. Ani mi to nevadilo. Jakmile jsme totiž dojeli na autobusové nádraží, hned jsem nasedla na nastartovaný autobus do Kandy. Cesta dnes z ubíhala v pohodě. Krátce po poledni jsem vysedla na nejbližší zastávce mého ubytováni Bunk Planet.

Po nějaké době mě opět čekal hostel. Vybrala jsem si ale místo, kde mají postele jako kóje a každý má soukromí. Navíc cena za dvě noci je okolo 9 €. 

Jakmile jsem se ubytovala, vydala jsem se na nejbližší zastávku chytit nějaký qutobus, co by mě dovezl do Peradeniya - 5 km vzdálenému městečku (nebo vlastně takové kandyjské čtvrti, kde ve 14.století zdejší král nechal vybudovat zahrady. 

Královské botanické zahrady v Peradenyia jsou velkým skvostem. Zaujímají rozlohu 60 hektarů a pěstuje se zde na 4 tisíce druhů rostlin, květin a stromů. Najdeme zde skleníky s orchidejemi, zahradu koření, květinovou zahradu a aleje palem. Jednotlivé stromy a rostliny jsou označeny cedulkou s názvem a u stromů, které zde zasadili státníci stojí i datum a kdo strom zasadil. Nejstarším darovaným stromem je zdřejmě ten, který zde zasadil v roce 1875 král Edvard VII. Dalšími známými osobnostmi, které vzaly do ruky rýč a zasadili zde stom byl budoucí ruský car Nikolaj, jugoslávský diktátor Tito, královna Alžběta II., německý kancléř Kisinger a další. 

Autobus z Kandy do Peradeniya se vlekl. Silnice je zde dost ucpaná. Vysedla jsem nedaleko hlavní brány. Bylo asi půl druhé a do botanické zahrady se hrnuly hordy školou povinných dětí. Bílé školní uniformy byly všude. Procpala jsem se k pokladně. Vstupné je 1500 Rs. Ke vstupence jsem dostala barevnou brožurku s plánem zahrad a jejich historií. A pak jsem vyrazila mimo školní skupinky na prohlídku areálu. Obešla jsem si všechny cedulky u zasazených stromů a marně hledala strom, který by třeba zasadil nějaký diplomat z Československa a nebo Česka.

Objevila jsem alej jehličnanů, které se trochu nakláněly na stranu. V jejich korunách visely desítky nebo i stovky velkých netopýrů - kaloňů. Vypadalo to, jako by si Batmani dali sraz právě zde. Občas některý přeletěl ze stromu na strom. Vzpomněla jsem si na scénu z filmu Most přes řeku Kwai, jehož některé scény se natáčely právě v botanické zahradě, kdy hejna kaloňů letí nad stromy. 

Během procházky zahradami jsem hledala místo, kde se natáčela jedna ze scén. Bohužel je to již více jak 60 let. Mohla jsem se jen domnívat. 

Čas v zahradách rychle ubíhal. A v dálce směrem na Kandy se obloha černala. Blížil se déšť. A ten taky dorazil před pátou, Pomalu jsem se s deštníkem v ruce vracela k východu. Z velké části jsem si zahrady prošla.
Před bránou se najednou spustil liják. Schovala jsem se pod stříšku ochůdku s občerstvením. Prodávali tam točenou zmrzlinu. Neodolala jsem. Řekla jsem si o míchanou čokoládovo-vanilkovou. Byla skvělá. Spíše sorbetová, než smetanová. Liják za chvíli ustal. K bráně najížděly autobusy a všechny ty školní třídy postupně nasedaly a odjížděly. I já jsem sedla na projíždějící autobus.

Nechala jsem se dovézt poblíž ubytování. V mapách jsem si našla, že nejbližším a nejlepším místem, kde povečeřet, je restaurace na střeše budovy, kde je hostel. Vyjela jsem tam výtahem. Z jídelního lístku jsem si vybrala hamburgra. Po třech dnech na nudlích a rýži to chtělo opět změnu. Bohužel zde ty hamburgry nejsou nejlepší. Asi si na další počkám až na návrat do Evropy.

Vlog z výletu je zde: https://youtu.be/A2uJGYiYnqo