Katka na cestách: Sigiriya: Východ slunce z Pidurangala Rock a odpolední výstup na Sigiriya rock

Budíček byl o tři čtvrtě na pět. Podle domluvy měla být Charlot vyzvednuta tuk-tukářem ve čtvrt na šest a o pět minut později jsem měla čekat před ubytováním, až mě vyzvednou. Tuk-tukář pro ni ale přijel již v pět. Byla jsem ale nachystaná rychle a tak mi to nevadilo. Venku ještě tma jako v pytli.
Nabrali mě a vyrazili jsme k vchodu na stezku vedoucí na skálu Pidurangala Rock. Ta se poslední dobou stává populárním místem pro pozorování východu slunce nad Sigiriyí. Slunce sice nevychází za slavnou Lví skálou, ale pohled na ni je z vrcholu Pidurangala Rock moc pěkný. A vstup nahoru je jen 500 Rs (oproti Sigiriya Rock, kde je vstupné 35 USD, tedy něco přes 5 tisíc rupií!!).
Za odvoz jsme tuk-tukářovi daly pětistovku a na pokladně u chrámu, který stojí na úpatí hory, každá zaplatila vstupné. Vyfasovala jsem stručnou brožurku se stručnými informacemi o skále.

Pidurangala stejně jako Sgiriya je sopečného původu. Žhavá hornina, která se dostala na povrch, náhle stuhla a vytvořila právě tyto dvě skály.
Před více než dvěma a půl tisíci lety v jeskyních v této skalní formaci žili mniši. Ty sem přesunul tehdejší král. Postavil na úpatí hory chrám. Pod vrcholem je pak dvanáctimetrová socha ležícího Buddhy. Výstup na vrchol Pidurangala Rock se skládá ze dvou etap. První je stoupání po schodech od chrámu k ležícímu Buddhovi. Druhá je náročnější a stoupá se po kamenech a dokonce se těsně pod vrcholem musí trochu lézt. Nutné jsou dobré boty a také fyzička. A také čelovka a dost vody. Podél schodů první etapy sice je jakési osvětlení, ale ne dostatečné a tak je třeba si svítit vlastní baterkou. A v druhé části již osvětlení chybí.

I když byla noc, bylo dost horko a jak jsem stoupala, začínal ze mě kapat pot. Nečekala jsem, že nahoru půjde tolik lidí. Trochu mi to připomínalo Adams Peak. K ležícímu Buddhovi jsme s Charlot vylezly asi za dvacet minut a pak nás čekala asi desetiminutová náročnější část. Pod nejnáročnějším úsekem se fronta zastavila a čekalo se, až každý vyleze po kamenech nahoru. Musela jsem se držet rukama. Na pravé straně pod velkým balvanem stojícím pod vrcholem, který je jedním ze symbolů této hory, bylo natažené lano, po kterém se bylo třeba vytáhout nahoru. To ale nebyla jediná cesta nohoru. Naštěstí. Protože kámen, na který bých musela nějak vylézt, abych se dostala k lanu, byl moc vysoký. Naštěstí na levo se dalo protáhnout otvorem pod balvanem za něj a poté již byl výstup po skále nahoru snadný.

Nahoře již sedělo dost lidí a čekali na východ slunce. Zabraly jsme si místo a užívaly si výhledu na protější Sigiriya Rock. Slunce vycházelo po šesté. Velká část osazenstva si počkala, až slunce vyleze nad obzor, udělali si pár fotek a vyrazili nazpět dolů. My jsme neměly kam spěchat. Prošly jsme se po celém vrcholu skály. Na jejím vrcholu jsou dva pahorky postavené z cihel, které zarůstá vegetace. Jsou to pozůstatky starých pagodách, které prý v budoucnu chtějí znovu postavit. Výhledy na okolí z vrcholu byly nádherné. Po sedmé hodině jsme se vydaly na sestup. Za světla jsem si mohla prohlédnout místa, která jsem za tmy neviděla.

Objevila jsem malé jezírko pod skalní stěnou, prohlédla si ležícího Buddhu a kousek za ním byly u sklaní stěny pozůstatky mnišských obydlí.
Dole u vchodu jsem si prohlédla chrám a pak jsme pokračovaly po prašné cestě směrem k Sigiriya Rock. Dostali jsme se vodním kanálům, kolem kterých jsme šly již včera odpoledne.
Když jsme procházely kolem vstupní brány do areálu Sigiriya Rock, stál tam již dlouhá fronta čínských a jiných turistů. Doufala jsem, že odpoledne těch lidí zde nebude tolik.
V centru vesnice jsme si sedly na terasu jedné restaurace a k snídani si daly vaječnou omeletu a čaj.
Protože Charlot dopoledne odjížděla do Kandy, rozloučily jsme se a já se vrátila na ubytování, kde jsem chvíli spala. Odpoledne jsem měla v plánu vystoupat na slavnou Lví skálu, ale předtím jsem se rozhodla zajít na konzultaci k doktorovi do nedaleké provinční nemocnice (článek o tom, jak taková prohlídka probíhá, najdete zde: http://katka-na-cestach.blogspot.com/2019/03/jak-jsem-sla-k-doktorovi-v-provincni.html ).

S dobrým pocitem jsem si pak počkala na autobus a nechala se odvézt k cestě k Sigiriya. Došla jsem k muzeu, ve kterém je i pokladna, vysolila okolo 5400 Rs za vstupenku do areálu Lví skály a šla na prohlídku muzea. To ale bylo v obležení školních skupin a navíc to vypadalo, že se renovuje. Takže jsem to otočila a vydala se k vstupu do areálu. Kontrolor mě zbavil plastové pásky kolem láhve s vodou (zde to ale nebylo tak přísné jako v Horton Plains) a když načetli kód na mé vstupence, přešla jsem mostek přes vodní příkop a vstoupila do velkého areálu Sigiriya. Ono se vlastně ani moc neví, k čemu celá stavba na skále a kolem ní sloužila. Ale jelikož je to považováno za archeologické naleziště a ne chrám, tak zde není nutné chodit se zahalenými koleny a rameny.

V rozlehlém areálu kolem skály bylo několik různých architektonických celků včetně kašen a pozůstatků po nějakých stavbách. Chodníček mě dovedl k prvním schodům. Prošla jsem přírodní bránou pod dvěma dotýkajícími se skalami a začala stoupat nahoru.

Schodiště mě dovedlo na mostek a za ním byla brána, kde jsem musela nechat označit vstupenku, aby bylo poznat, že jsem to místo již prošla. Na bráně je pověšená cedule upozorňující, že pokud se budou rojit sršni, kteří zde někde mají svá hnízda, nebude povoleno vstoupit do této části. Chodník u skály mě dovedl ke dvěma ocelovým točitým schodištím, která vedla kamsi nahoru. Toto byl první úsek, kdy mě chytala závrať. Kolem točitého schodiště bylo jen pletení a já jsem pod sebou viděla ty širé dálky.
Schodiště mě dovedlo ke skalní stěně, na které se dochovalo několik fresek polonahých žen s lekníny. Bohužel se toto dílo nemohlo fotit. Původně prý byla severní a západní stěna skály posetá asi pěti sty freskami, které pocházejí z 5.století př. n.l. Do dneška se dochovalo jen 19 fresek.
Sestoupala jsem po druhých točitých schodech zpět na chodbu, která mě dovedla podél skalní stěny, kterou nazývají "mirror wall", na schodiště. A po něm jsem se dostala na terasu, které dominují obří lví tlapy mezi nimiž vede schodiště směrem nahoru na vrchol celé skály.

Kolem tlap sedělo několik školních skupin, které čekaly, až sestoupí jejich spolužáci. Také jsem si počkala, až se horní ocelové schodiště uvolní. Vypadalo to dost krkolomně.

A taky to bylo. Závrať mě začala chytat hned, jak se kolem mě objevil volný prostor. Ve skále pod schody byly jakoby vyryty schůdky. Nedokážu si ale představit, jak to tu vyryli a poté se dostávali nahoru. Kolem foukal vítr. Když jsem konečně vystoupala na vrchol skály, otevřel se přede mnou pěkný výhled na okolí. Hned vedle byla nižší Pidurangala Rock, na kterou jsme s Charlot stoupaly ráno. Bylo vidět, že na jejím vrcholu sedí dost lidí a čekají na západ slunce.
Vrchol Lví skály pokrývaly rozsáhlé pozůstatky chrámu. Nebo královského paláce. Z horní terasy jsem se dostala níže. dokonce je zde i vodní nádrž. Trochu mi to připomínalo mayské pyramidy. Alespoň tou atmosférou. Nechápala jsem, jak zde mohl někdo něco takového postavit. Dochoval se zde i trůn.

Prošla jsem se kolem a protože jsem nechtěla sestupovat dolů za tmy a západ slunce jsem nepotřebovala vidět z vrcholu, vydala jsem se pomalu dolů. Nejhorší bylo sestoupit na terasu k lvím tlapám, poté to již byla hračka. Jen jsem se vyhýbala makakům, kteří se podél schodiště pohybovali. Byli nevyzpytatelní.
Když jsem byla dole, zamířila jsem přes parkoviště do centra vesnice na večeři. Již se smrákalo.
Z jídelního lístku jsem si vybrala polévku a ananasové roti.
Nazpět na ubytování jsem se pak nechala odvézt tuk-tukem. Již byla tma. Cenu jsem uhádala na dvě stovky.