Právě žraloci jsou jedním z lákadel ostrůvku Pigeon Island (Holubí ostrov). Ten je od pevniny vzdálený asi kilometr a od roku 2003 je národním parkem. Kolem se totiž nacházejí jedny z nejzachovalejších korálů na Srí Lance. Bohužel kvůli každodennímu příjezdu turistů, kteří mnohdy na korály šlapou, je jich hodně kolem pobřeží ostrova poničených. Aby se nějaké u ostrova zachovaly, vytyčili zde bójkami zónu, do které se nesmí.
V devět hodin jsem se s dalšími pěti nalodila do motorového člunu, který jsme nejdříve společně pomohli dostal z písku do moře. A pak jsme vyrazili podél pobřeží na sever. Cesta trvala asi čtvrt hodiny (maximálně půlhodinu).
Vysedli jsme na břehu, věci nechali ve stínu stromů malého ostrůvku a každý se vydal do moře šnorchlovat. Začátek celého pobytu na ostrově byl ale poznamenán tragédií. Ještě jsem se ani nevzdálila od břehu a kousek ode mně nesla skupinka lidí bezvládného muže na břeh. Volali na strážce ostrova, který píšťalkou upozorňoval ty, co se dostali do zakázané bójkami vyhrazené zóny, že nesou člověka, co nedýchá. Dovlekli jej na břeh a začali s masáží srdce. Obličej měl modrý. Jeden z kapitánů přistavil člun, na který muže naložili a když odplouvali do nejbližšího letoviska Nilaveli, stále se snažili o masáž srdce.
Na začátek dne to nebyl vůbec dobrý pocit. Přešla jsem do zadní části pláže, kde byla skupinka lidí s průvodcem. Prý tam byli žraloci.
Ponořila jsem se do vody. Kdysi korálové dno bylo poničené a voda celkem kalná. Za chvíli jsem jednoho žraloka uviděla. I když jsem věděla, že nejsou nebezpeční (to by nás sem nevozili jak na pouti), přesto se mi zrychlil tep. A protože se mi to zničené dno nelíbilo, vrátila jsem se do středu pláže a podél bójek plavala dál od pláže. Zde se objevily pěkné jakoby modře kvetoucí korály. A zelené korály. A rybky, kareta obrovská a opět žraloci. Někteří byli opravdu velcí. Tento druh dorůstá až dvou metrů a všichni minimálně jeden metr měřili. Vždy se přiblížili a zase odpluli. Časem jsem si na ně zvykla a přestal se mi zrychlovat tep.
Zašla jsem si i na druhou stanu ostrova, ale pod mořem tam nebyly korály, jen balvany a ani těch rybek tam nebylo. A žraloci se zdržovali jen u korálových útesů. Tak jsem se zase vrátila tam.
O půl dvanácté jsme se nalodili a vrátili nazpět na pláž Upuvelli. Ty 2,5 hodiny docela stačily. Korály byly sice fajn, ale čekal jsem víc. Přece jen mám za sebou destinace, kde se dá šnorchlovat celý den a stále je co objevovat. Tady velká část korálů vzala za své tím, jak tam jezdí turisté, kteří po nich šlapou. Celkový dojem vylepšuje jen ona přítomnost žraloků.
Na pláž jsme doslova “doletěli”. Aby se člun dostal co nejdále, rozjel to kapitán proti pláži. Přesto jsme pak ještě museli kousek člun vytahovat.
Vrátila jsem se na pokoj, dala sprchu a šla do vedlejší kavárničky na lehký oběd. Svačina, která měla být v ceně, byla velmi slabá - banán a sušenky. A protože jsem nesnídala, měla jsem již hlad. Dala jsem si zdravou smoothie bowli a skořicový čaj.
Venku bylo příšerné horko, tak jsem počkala do tří na pokoji a pak se vrátila na pláž. Doufala jsem, že dnes budu moct zase pozorovat lov ryb, ale rybáři jen nachystali sítě do lodi a odešli. Asi dnes nelovili. Je pátek a pokud jsou to muslimové, tak mají dnes svátek. Včera navíc byl kvůli úplňku svátek.
Po setmění jsem si zašla do jedné z místních restaurací na rybu. Poté, co mi donesli papájový džus, vypl v celé oblasti proud a nastala černočerná tma. Majitelé restaurace ale byli na podobné výpadky připraveni. Hned jsem dostala na stůl dvě svíčky a večeři si užila v romantickém stylu. Asi po půl hodině proud zase naskočil. 
Žádné komentáře:
Okomentovat