Přesun na sever do Dambully aneb Jízda autobusem je občas vyčerpávající

Po týdnu v Millenium Elephant Foundation nastal čas se posunout zase o kus dál a pokračovat v poznávání Srí Lanky. Přede mnou je poslední týden a další zastávkou na programu byla Dambulla, kde mě zajímal historicky a kulturně významný jeskynní chrám Golden Temple známý také jako Cave Temple. Tento chrám, který byl v pěti jeskyních umístěn někdy v prvním století před naším letopočtem, byl v 90.letech zapsán na seznam Unesco a pyšní se barevnými freskami, které doplňují množství buddhistických soch. A protože se Dambulla nachází asi 70 km severně od Kandy a jak jsem si již zvykla, tak i jízda do dvacet kilometrů vzdáleného místa může trvat přes hodinu, musela jsem se vydat na cestu již ráno.
Dobalila jsem si věci a před osmou se vydala k řece zjistit, zda uvidím ještě Muthua, který prý měl s Kumarou odjet zpět do Badully. Na oba jsem narazila u cesty k mostu. Šli na obvyklé denní stání u řeky. Po cestě dostal Muthu pořádný trs palmových listů, které poté na svém stání pojídal. Sledovala jsem ho od ohrady. Občas se zarazil a díval se na mě. Nádherné zvíře. Před devátou, když na něj přišla řada, aby povozil nějaké nedočkavé turisty, jsem šla do hlavní budovy na snídani. Klasicky chleba, vejce, párky, marmeláda, máslo. K tomu jogurt a také nějaké banány. Dva jsem si schovala pro Muthua. Všechny nakoupené banány jsem mu dala minulé dva dny a nechtěla jsem se s ním rozloučit s prázdnou.

Po snídani jsem dobalila zbytek a vydala se k řece za Muthuem. Zrovna dovozil turisty a Kumara ho odvedl zase na jeho stání. Když mě uviděl, usmál se. Bylo vidět, že byl rád za ten ventilátor i za banány pro Muthua. Muthu je očichal a zvedl chobot. Po jednom jsem mu dala banány na jazyk a pohladila ho. S dovolením Kumary jsem Muthua naposledy obejmula. Podala si s Kumarou ruku a poděkovala za fajn týden. I když mi na začátku na první pohled nebyl Kumara moc sympatický, vyklubal se z něj opravdu dobrý mahout, který se o svého slona dobře stará. Někteří jeho kolegové neměli zrovna nejhezčí chování.

Rozloučila jsem se s koordinátorkou Evi a Katrin mě doprovodila na zastávku, kde jsem si počkala na autobus směr Kegalle, nechala se dovézt na výpadovku (15 Rs.) a chytila autobus do Kandy (68 Rs.). Cesta tam docela uběhla bez nějakých zácp. Na autobusovém nádraží jsem se doptala na autobus do Dambully. Nasedla jsem na jeden z přistavených autobusů mířících na sever a před dvanáctou jsme vyjeli. Cesta nakonec trvala "jen" dvě hodiny (110 Rs.), ale nebyla nejpříjemnější, protože to byl opět jeden z těch nejvytíženějších autobusů a ačkoliv jsem seděla (a to vedle majitelky autobusu, jejíž syn vybíral jízdné), tak jsem se nevyhla nepříjemnému mačkání, když se ulička zaplnila k prasknutí a někdo chtěl vystupovat, musel se prorvat neexistujícím prostorem dopředu. Toto mi rozhodně nebude chybět.
Do Dambully jsem dorazila po druhé hodině. Naštěstí ti, co stáli v uličce také vystupovali, tak jsem se nemusela přes nikoho cpát ven. Bylo po dešti. S mobilem v ruce jsem hledala zabookované ubytování Marco Polo. Když jsem došla na místo, které v mapách bylo vyznačené, marně jsem hledala nějakou ceduli. Tuk-tukář stojící před zdravotnickým centrem mi ukázal právě na onu budovu Medical centre. Vedle vchodu na pohotovost byly dveře. Zamčené. Za mnou se ale za chvíli objevit majitel ubytování. Odemkl mi a zavedl mě do prostorného bytu v horním patře. Dostala jsem klíč od pokoje s dvěma postelemi, ukázal mi kuchyni a z okna nejbližší restaurace a obchod a s tím, že platit budu další den, se rozloučil. Nikdo kromě mě zde nebyl. Měla jsem celý byt jen pro sebe. A to za cca 3 €/noc!
Převlékla jsem se a šla na obhlídku okolí. Někde jsem chtěla poobědvat a pak v obchodě nakoupit vodu a nějaký snack. Na oběd jsem si sedla do nedalekého bistra Marco Polo (jo, jmenovalo se to stejně jako moje ubytování) a dala si zeleninovou polévku a papájový džus. V supermarketu Cargills koupila vodu, ayurvédskou zubní pastu a jogurt a ve stánku s ovocem pak vodní meloun. Vrátila jsem se na ubytování a po páté se opět vydala do ulic. Protože jsem další den plánovala brzké vstávání a návštěvu jeskynního chrámu, potřebovala jsem něco k snídani. V pekárně jsem si koupila dva sladké vdolky a protože součástí pekárenské budovy byla i restaurace, nechala jsem si s sebou zabalit rýži se zeleninou (cena velmi lidová: 235 Rs.). Tu jsem měla pak k večeři.