Pět dní na ostrově bylo až až a tady je několik postřehů a faktů.
* nesmí se dovážet žádný alkohol
- na ostrov Huraa jezdí každý den kromě pátku lokální ferry. Odjezd od lokálního marketu v Male v 15:30. Doba plavby hodina a půl. Tedy pokud se nestane jako mě, že je trajekt zrovna v údržbě a je nutné využít služeb speed boatu
- Místo na speed boatech se dopředu bookuje. Nejlépe si dopravu nechat zajistit hotelem, ve kterém máme rezervaci. Cena je 10 dolarů (150 rufií). Rychločlun se na Huraa dostane za necelou půlhodinu.
- Peníze je třeba vyměnit / vybrat na letišti a nebo v Male. Na ostrově žádný bankomat není. Na ubytování ale většinou berou karty.
- Elektrické zástrčky jsou stejné jako na Srí Lance, takže zde funguje trik s propiskou, kterou se odblokuje horní zdířka a pak lze zastrčit evropskou zástrčku do zásuvky.
- Pravidelně zde vypadává elektřina. Každý den se ostrov octne na nějakou dobu bez proudu. To pak v restauracích nejsou schopni uvařit skoro nic.
- Restaurace, které jsem navštívila: The Harbour (moderní styl, přijatelné ceny, dobré saláty, zmrzlina). Sunset (trochu zastrčená místní restaurace s velkým výběrem jídel za nízké ceny. Porce jsou ale menší. Dobré polévky a jídlo). Restaurace na pobřeží (ceny ucházející, pěkná terasa, špagety marinara ale nic moc).
- Obchody s potravinami nabízejí základní suroviny a drogerii. Výběr ovoce omezený na banány. Objevila jsem i hrušky a jablka. Zde lze nakoupit hlavně sušenky.
- Obchody se suvenýry: ze dřeva vyřezávané ryby, oblečení, magnetky...
- Jelikož je písek na plážích plný úlomků mušlí a korálů, je ostrý a je dobré do vody chodit v botech.
- Krabi jsou všude a mají ostrov docela poddolovaný.
- Místní lidé jsou zdrženlivější a až na výjimky se s turisty moc nesdružují a nesnaží se konverzovat jako lidé na Srí Lance. Ke konci ale i osazenstvo hotelu začalo být přátelštější.
- Maldives Seashine - jedno z nejlevnějších ubytování na Huraa. Dostala jsem pěkný klimatizovaný pokoj s manželskou postelí a vlastní koupelnou. Úklid pokoje by byl zřejmě na vyžádání. Stejně jako toaletní papír a láhev vody. V ceně měly být toaletní potřeby, ale skleněné lahvičky se šampónem a mýdlem byly prázdné. K dispozici jsem měla fén. Wi-fi je i na pokoji a každý klient má vlastní přístupový kód. Pokud jsem byla napojená přes mobil, nemohla jsem se zároveň napojit na laptopu. Personál ze začátku a po ránu nebyl moc přátelský (co se výrazu v obličeji týká), ale postupně byli přátelštější. Možná proto, že jsem neprudila se stížnostmi jako moji němečtí sousedé. Nejpřátelštější byla zřejmě dcera majitele, se kterou se dalo normálně bavit. Největším nedostatkem byly snídaně, které jsem měla v ceně a podle informací měly stát 13 dolarů na den. Každý den jsem dostala vodu, sklenku džusu, čaj, dvě volská oka na měkko, páreček, tři tousťáky, máslo a marmeládu. Nejen, že za tu cenu to bylo neadekvátní, ale každý den bylo to samé. Poslední dva dny jsem požádala o změnu způsobu zpracování oněch vajec na míchaná. Po návratu do Evropy mě čeká bezcholesterolová bezvaječná dieta. Navíc se snídaně nepodávaly na terase penzionu, ale o několik ulic dál v přidruženém penzionu. Velkým plusem byla možnost check-outu až v šest odpoledne. Takže jsem nemusela odjíždět z ostrova na poledne a nechávat zavazadlo v úschovně na letišti a zbylé hodiny bloumat ulicemi Male, ale mohla jsem si ještě skoro celý den užít na pláži a nebo odpočívat v klimatizovaném pokoji.
- Trochu mě mrzí, že jsem nemohla jet šnorchlovat s mantami obrovskými, protože prý zrovna nebyla jejich sezóna.
- Maledivy jsou jednou z turisticky nejbezpečnějších a zároveň i nejdražších zemí. Na Huraa jsem neviděla policejní stanici. Turistická policie má ale kancelář na letišti. A zde jsem mohla splnit “misi nášivka”. Českou policejní nášivku ještě neměli a ochotně se se mnou vyfotili během předávání nášivek.
- Letiště je malé. Před odletovou halou je několik fast foodů. V jednom jsem povečeřela pizzu. Přístup na wifi je možný zažádáním o kód v ThaiExpresu. První bezpečnostní sken je před check-inem. Ten proběhl rychle. Poté jsem šla na imigrační a před vstupem k bránám a shopingu je klasická bezpečnostní kontrola. Na letišti je možné nakoupit spoustu suvenýrů. Ovšem s jistou přirážkou. I když malovaný obrázek zde přišel na stejnou cenu jako na ostrově. Kromě magnetek a různých kýčovitých lapačů prachu je zde velká nabídka plyšových žraloků, želv, mant, rybek...málem jsem neodolala a kdyby to nebylo tak předražené, vezla bych si domů nějakého žraloka, který se pro mě stal symbolem těchto dní na Huraa. Malí žraloci černoploutví totiž plavou kousek od břehu.
- Ceny: jídlo v restauraci 80 - 160 rufií, polévka 30 -45 rufií, kopeček zmrzliny okolo 30 rufií, hruška 6 rufií, jablko 8 rufií, soft dring z obchodu 15 - 20 rufií, sušenky 15 a více rufií
- Ceny v restauracích jsou uváděny v rufiích, ale na účtence je pak napsána i částka v dolarech. Dolary tu běžně berou a kurz, který používají na přepočet je 15 rufií za dolar.
- Oblíbeným sportem je zde volejbal a na hřišti v centru často probíhají zápasy mezi ženskými týmy. U přístavu je nové fotbalové hřiště. To staré chátrá nedaleko bývalé bikini beach.
- Vzhledem k probíhajícím stavbám se vzhled ostrova a ulic mění. Každý den je zde něco nového. A i na “oáze” během pár dní přibylo několik slunečníků.
- VIDEO NAJDETE ZDE: https://youtu.be/zmJpMf_M3Og
Žádné komentáře:
Okomentovat