První den v Ubudu - Monkey Forest, Goa Gajah a večerní kulturní představení

Vzbudila jsem se v sedm. Natěšená na procházku Ubudem. Dnes jsem chtěla zajít do Opičího lesa a také ke svatyni Goa Gajah.

K snídani podávají palačinku s marmeládou a čaj nebo kafe. Přátelského recepčního jsem se vyptala na pár věcí. Chtěla jsem si půjčit kolo, ale to tu neměli. Jen skůtry. Na další den jsem si zaplatila rafting na řece Telaga Waja.

Po snídani jsem zanesla do protějšího rodinného ubytování prádlo na vyprání. Zavečer mělo být hotové.

Pak jsem se vydala ulicí ke královskému paláci, který je v současnosti opravován, ale interiér je přístupný zdarma. Večer zde probíhají kulturní představení. Na protější straně ulice Raya Ubud, která je jednou z hlavních dopravních „tepen“ města, je velký trh. Prodejci suvenýrů, oděvů a ovoce pomalu stavěli své stánky. U trhu stojí jedna z hinduistických svatyň, kam každé ráno přicházejí ženy v tradičních saronzích a s tácem plným květinových obětin a zapalují vonné tyčinky a modlí se. Na dnešek připadal úplněk a to znamenalo, že na Bali probíhaly náboženské rituály. Lidé byli oděni do tradičních oděvů. Za dva týdny čeká Bali nejvýznamnější svátek roku – balijský nový rok – Nyepi, kdy se celý ostrov ponoří do ticha a tmy. 24 hodin se nesmí vycházet z domu, svítit, hlučet. Je to svátek vyhánění zlých duchů a bohů z ostrova.

Spousta soch v chrámech a soukromých modlitebnách připomíná svým vzezřením zlé bohy a příšery. Město má své osobité kouzlo.

Došla jsem ke kavárně Lotus café, za kterou je ukryt krásný chrám obklopený jezírkem s lekníny. Takhle po ránu zde nikdo nebyl. Opravdu nádherné místo. I zde večer probíhají kulturní představení.

Pak jsem to otočila nazpět ulicí Monkey Forest, která směřuje k Opičímu lesu (Monkey Forest).

Monkey Forest je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Ubudu. Les, nebo také městský park plný opic, je důležitým náboženským, ekonomickým, výchovným a ochranným místem oblasti.

V lese žije na 700 makaků. Ti jsou hlavním lákadlem, i když množství soch a náboženských staveb pokrytých mechem působí velmi zajímavým dojmem. MakakV jednom momentu jsem se snažila z relativní dálky udělat si s jednou opicí fotku a ona mi znenadání vyskočila na batoh a začala šátrat v postranních kapsách. Když nic nenašla, nakonec seskočila.

Pak jsem to již otočila a kolem městského hřbitova, který je součástí Opičího lesa, a kde dočasně pohřbívají zemřelé předtím, než je přenesou na jiné místo, jsem vyšla na ulici a sedla do jedné z restaurací na oběd.

Po obědě jsem pokračovala dál ulicí. Dalším místem, které jsem chtěla navštívit byla “Slonní jeskyně“ Goa Gajah. Co pár metrů mě na ulici oslovovali postávající pánové s cedulkou '' taxi''. Těch je tu opravdu hodně. Vzhledem k neexistující MHD a meziměstským autobusům je najmutí si taxikáře jednou z mála možností, jak se podívat po okolí. Další možností je pronajmutí skůtru.

kašna v Goa Gajah

Goa Gajah je veřejný chrám postavený v 11.století. Je to jedno z nejosvátnějších míst v oblasti. Od centra Ubudu je vzdálený zhruba 5 km. Vzdálenost, která se dá překonat pěšky. Proto jsem si nenajmula žádného taxikáře a vydala se podél silnice po svých. Na výpadovce z města je několik uměleckých ateliérů zdejších sochařů. Okolí je plné rýžových polí, která se nádherně zelenala.

Asi po hodině jsem došla k parkovišti nad chrámem. Vstupné bylo 15 tisíc rupií. Vstoupit do areáu chrámu se může jen ve vhodném oblečení zakrývajícím kolena. Těm, kteří měli šortky, u vchodu půjčovali sarongy.

Sešla jsem po schodech dolů do komplexu, který byl objeven v roce 1926. Goa Gajah je jedním z míst, kam chodí uctívat své bohy hinduisté i buddhisté. Uprostřed je v zemi vyhloubená kašna, kde se věřící omývají. Nad kašnu se zdvýhá velký strom, který zde byl vysazen v době založení chrámu. Nejposvátnějším místem je ale jeskyně vyhloubená ve skále, kolem jejíhož vchodu byla vytesána hlava slona. Odtud název chrámu.

slonní jeskyně Goa Gajah

Když jsem si fotila areál, oslovil mě jeden z místních, kteří seděli na schodech a nabídl mi průvodcovské služby. Zajímalo mě, kolik za to bude chtít. Prý 20 dolarů!! Odmítla jsem. Ale nenechal se odbýt a přistoupil na moji cenu 50 tisíc rupií (3 dolary). Provedl mě areálem, řekl pár informací a ukázal, kde prý přespává. Prý bydlí tady u chrámu. Po asi deseti minutách se se mnou rozloučil. Bylo mi jasné, že ten okruh zkrátil, protože jsem mu zaplatila málo. Dvacet dolarů mi ale přijde jako pěkná nehoráznost. Další schody mě zavedly k hlouběji do údolí, kde je malý vodopád a něj několik balvanů, na kterých jsou pozůstatky vytesaného chrámu. Kousek odtud je další malá svatyně. Ve svatyni se modlil asi devadesátiletý stařík. Zamával na mě a že mám jít do svatyně. Tam mi dal do ruky květ frangipani, který je jedním z květů využívaných během modliteb, a na čelo mezi oči mi nalepil trochu rýže. Pak mi požehnal. Samozřejmě, že za to chtěl nějakou almužnu. Pak mi ukázal cestičku vedoucí kamsi do lesa. Vydala jsem se po ní. Vystoupala na kolec mezi domy, ale když jsem nemohla najít cestu zpět ke chrámu, vydala jsem se tou samou cestou zpět. Chtěla jsem si prohlédnout zbytek areálu.

Goa Gajah

Obloha se zatáhla a z dálky bylo slyšet hřmění. U jedné z prodejkyň občerstvení jsem si koupila kokosový ořech a sedla pod malý altánek, abych si jej v klidu vypila a načerpala atmosféru. Mírně se rozpršelo, ale jen krátce. Vlhkost vzduchu byla snad stoprocentní a byla jsem pěkně zpocená.

Po čtvrté hodině jsem se vydala na cestu zpět do města.

U muzea Arma jsem si všimla cedule oznamující, že dnes večer se zde koná kulturní představení tance ohňů Cak. Vstupné 100 tisíc rupií. Začátek představení v sedm večer. Ještě měli volná místa, tak jsem si na večer koupila vstupné. Na jednu z židliček u pódia nalepila cedulku s mým jménem a zamířila směr hostal. Potřebovala jsem si dát sprchu a převléct se do něčeho suchého. Po cestě mě v jedné z výloh zaujaly jednoduché krátké šaty a vlezla jsem dovnitř na vyzkoušení. Kvalitní materál a ušití, žádný dovozový šunt, který se po prvním vyprání rozsype. Cenu jsem usmlouvala z 390 tisíc na tři sta tisíc. A hned si je na dnešní večer vzala na sebe.

Tanec Cak plný ohňů byl moderní adaptací na tradiční tanec Kecak. Zajímavé představení. Po jeho skončení jsem po cestě zpět na hostel (cesta zabrala asi 20 minut) sedla do jedné z restaurací na večeři.