Odvoz do Kamafari surf campu jsem měla domluvený na desátou. Jelikož ale řidič byl na hostelu dříve, mohli jsme vyrazit o půl desáté. Cena za dopravu byla nakonec stanovená na 350 tisíc rupií. Včera mi totiž Bim vyrazil dech částkou dvakrát tak vysokou, ale asi se dohodli na relativně normální ceně za taxi. Cesta měla trvat 2-3 hodiny v závislosti na provozu.
Nakonec jsme k surf campu dojeli o půl dvanácté. Rozlehlá vila na kopci asi 1,5 km od pláže Padang-Padang má k dispozici šest bungalowů. Dopředu jsem měla zarezervovaný a zaplacený pokoj s velkou postelí. V ceně je i snídaně a večeře. K tomu jsem si zamluvila tři lekce surfu s tím, že si připadně další doplatím.
Dostala jsem pokoj v přízemním bungalowu s terasou. Kolem dokola spousta keřů, květin a palem. A z jídelny a společenského sálu v jednom úžasné panorama na pobřeží. Za jasných dní je naproti vidět sopečné panorama. Vidět je i letiště.Vybalila jsem věci a vydala se pěšky na obhlídku okolí. V kempu jsou k dispozici skůtry za 50 tisíc na den. Dnes jsem ale chtěla jít pěšky. Pláž Padang-Padang, která je prý jednou z nejhezčích na Bali, měla být od kempu vzdálená asi 15 minut chůze. Cesta po kraji ne zrovna nejširší silnice byla zdlouhavá, protože jsem musela být ve střehu, kdyby se za zatáčkou objevilo auto a nebo skůtr. A těch zatáček je tu hodně. Podél cesty stojí několik občerstvení, obchodů pro surfisty, nějaký ten automat a obchod s potravinami. Obchody se suvenýry tu prakticky nejsou. Snad jen na Blue Pointu, kam jsem zavítala o dva dny později.
Vstup na malou pláž Padang-Padang se platí. 10 tisíc za to chtějí. Doufala jsem, že se tu neplatí za vstup na všechny pláže.Protože jsem si nevzala plavky a věděla jsem, že se na tuhle pláž v následujícím týdnu ještě dostanu, pokračovala jsem v cestě dál. Na jednom rozcestníku totiž bylo uvedeno, že k Uluwatu je to jen 2,5 km, tedy od Padang- Padang asi 1,5 km.
Došla jsem k ceduli se směrovkou na Padang-Padang, ale jinou část pláže. U kamenité cesty stálo několik motorek. Cesta vedla ke schodišti, odkud byla vidět delší pláž a na jejím konci skalní útes, který hraničí s tou malou placenou pláží Padang-Padang. A tahle pláž se neplatila. Na jejím kraji stálo několik ubytování a restaurací. Na části úzké pláže s hrubým pískem místní nabízeli lehátka se slunečníky. Ve strědní části pláže moře vyplavilo množství odpadků. Plasty v moři jsou zde (a nejen zde, ale po celém světě) velkým problémem.
Došla jsem až na konec pláže k útesům. Zde bylo moře čistší. Teoreticky vy se dalo přejít kolem útesu na malou pláž Padang-Padang. Stezku jsem našla, ale cestu mi překazil příliv. Možná za odlivu je cesta možná, ale teď ve dvě to bylo nemožné.Nakonec mě pláž zlákala ke koupeli. Vlezla jsem tam v šortkách. A se slunečními brýlemi na hlavě. A to jsem neměla dělat. Přišla vlna a brýle byly v čudu. A přede mnou týden na slunci.
Vydala jsem se dál. Došla k Blue Pointu, ale zde také vybírali vstupné, tak jsem to otočila nazpět. V tom horku se mi nechtělo pokračovat v cestě k Uluwatu. Další den jsem si tam mohla dojet na skůtru. (Jak jsem ráda, že jsem se na něm naučila jezdit. Teď se to výborně hodí.)
K večeři bylo smažené kuře. Po večeři jsem chvíli pobyla s ostatními a pak šla na kutě. Následujíci den o půl deváté začínala lekce surfu.
Žádné komentáře:
Okomentovat