Přejezd do Salenta

Výhodou toho, že cestuji sama a na vlastní pěst je, že můžu kdykoliv změnit plán cesty. Jak jsem to udělala dnes. Původní plán byl, přesunout se ze Santa Rosy do Pereiry a tam jednu noc přespat a až následující den jet do Salenta. Jenže se mi nechtělo trávit den ve městě, které toho podle mě nemá mnoho co nabídnout a tak jsem se ráno dopravila ze Santa Rosy jen na autobusové nádraží v Pereiře, abych tam přesedla na autobus do Salenta. Z Pereiry jezdí do Salenta autobus 4x denně a musela jsem si počkat dvě hodiny na odjezd (autobusy jezdí v 6:30, 11:30, 13:30, 16:30). Po hodině jízdy jsem vysedla na hlavním náměstí malebné horské vesnice, která se stala oblíbeným cílem turistů nejen kvůli krásným barevným koloniálním domům, ale kvůli treku nedalekým údolím Valle de Cocora, kde roste nejvyšší druh palmy - palma vosková, která je jedním že symbolů Kolumbie.

Vydala jsem se najít hostal La Floresta, kde jsem si dva dny předtím zamluvila postel v ložnici. Původně myšleno na dvě noci s tím, že dnešek strávím v městečku a zítra pobudu ve Valle de Cocora. Jenže, jakmile jsem se začala procházet městečkem a viděla okolní krajinu, bylo mi jasné, že dvě noci je málo. To jsem si pak utvrdila později odpoledne během procházky ke kávové farmičce Dona Eliase a rozhodla jsem se pobyt prodloužit o den.

Ulice Calle Real vedoucí z hlavního náměstí na vyhlídku je plná obchůdků s uměleckými předměty typu:ponča, tkané tašky, výrobky z kávy, malby, výrobky že dřeva...Z vyhlídky u kříže  je pěkný pohled na vesničku a z druhé vyhlídky pak na zelené údolí, kterým protéká řeka Quindio. Při sestupu z vyhlídky do města jsem narazila na směrovku na cestičku dolů k řece. Uložila jsem si toho paměti jako možný výlet a pokračovala do centra. Docela jsem měla hlad a všechy restaurace nabízely místní sladkovodní rybu "trucha", kterou jsem ochutnala již v Guatape, tak jsem sedla na náměstí do restaurace a docela si pochutnala.

Před výpravou k fince pana Eliase, která je vzdálená 4 km, jsem nakoupila v místním supermarketu nějaké jídlo na zítřejší den a vyrazila na výlet. Bylo něco po půl třetí a celý výlet by měl zabrat okolo tří až čtyř hodin (včetně 45 minutové prohlídky kávové plantáže) a jelikož se tu stmívá okolo šesté hodiny, měla jsem nejvyšší čas. Majitelka hostelu mi dala jakýsi plánek a vysvětlila cestu. Jedná se o okruh, ale je možné se z finky vrátit stejnou cestou. To jsem ale zvrhla, jelikož jsem prakticky celou cestu sestupovala a vracet do kopce se mi nechtělo. Cesta měla končit ve vesničce Boquia u řeky Quindio, kterou jsem projížděla dopoledne z Pereiry a odtamtud jsem měla dojet nazpět do Salenta autobusem.

Po nějaké hodině chůze kopcovitou zelenou krajinou jsem došla k ukazateli "coffee tour Don Elias", kterou mi doporučili na hostalu. Finka je schovaná mezi políčky s banánovníky a kávovníky. Přivítal mě podáním ruky usměvavý stařík, který se představil jako Don Elias. V rohu popíjela kávu skupinka návštěvníků. Jelikož byl průvodce zrovna s jinou skupinkou na plantáži, ujal se mě samotný majitel. Odhadem tak osmdesátiletý pán. Na počátku jsem byla sama, ale za chvíli dorazila ještě čtyřčlenná skupina Němců a dva Irové. Vydali jsme se po políčku a pan Elias nás seznamoval s tím, co na těch 4 ha pěstuje. Kromě kávy i ananas, banány, avokádo, ostružiny nebo juku. Jedná se o malou farmičku, která díky nadmořské výšce 1650 m nemusí používat chemické přípravky proti škůdcům a tak se jedná o ekologickou farmu. Po procházce mezi kávovníky jsme zamířili do zadní části domu, kde probíhá zpracování nasbíraných bobulí. Ukázal nám proces odstraňování dužniny pomocí jakéhosi mlýnku a vysvětlil další postup sušení a pražení. Velmi poučná prohlídka. Nakonec jsme sedli na zápraží domku  a dostali šálek kávy.

Celá prohlídka stojí jen 5000 pesos, což je oproti  těm komerčním nabídkám prohlídek kávových finek okolo Manizales (okolo 30 tisíc pesos) opravdu za hubičku a navíc s velmi lidským přístupem. Bylo pět hodin, když jsem se loučila s panem Eliasem a společně s Němci (kteří bydlí ve stejném hostalu), se vydala směrem k řece a podél ní do vesničky Boquia. I tahle část cesty mě nadchla a poslední den jsem se rozhodla strávit procházkou kolem řeky. Nasedla jsem na autobus a nechala se vyvézt serpentinami do Salenta. Zítra mě čeká výlet do Valle de Cocora.