Přejezd do Guatape

 Nastal poslední den v Medellinu, tedy vlastě přejezd do Guatape, ale ráno jsem ještě využila na prohlídku El Poblado - čtvrti, ve které jsem bydlela. El Poblado je bezpečnou čtvrtí Medellinu, kde není problém vyjít na ulici i po setmění. V okolí jsou četné bary a diskotéky, do kterých jsem ale nezavítala, protože jsem byla každý večer hotová z celodenního vandrování městem. Tak jsem je navštívila po ránu, kdy na ulici nebylo ani živáčka.Opravdu pěkná čtvrť plná zeleně.

V deset jsem sbalila věci a vyrazila plně naložená metrem na Terminal del Norte chytit autobus do Guatape, kde jsem měla zamluvený hostel Mi Casa Guatape nacházející se pod žulovým monolitem La Piedra čnícím nad jezernatou krajinu.

Cena 11 tisíc pesos a 2 hodiny jízdy. Nechala jsem se vyhodit u hostalu (Guatape je ještě 3 km dál), kde jaksi zapomněli, že jsem rezervovala dormitorio. Tak mi na tuto noc dali soukromý pokoj za stejnou cenu s tím, že zítra se přesunu do dormitoria.

Přidat popisek

Bylo půl druhé, tak jsem vyrazila  na výstup monolitu. Vrchol se nachází v 200 metrové výšce a je nutné překonat na 700 schodů. Námaha je odměněna úžasným výhledem na jezerní krajinu.

Po cestě mě otravoval majitel koní přistavených u cesty, že mě pod monolit vyveze za 4 tisíce pesos. Na koni jsem seděla naposledy snad někdy před dvaceti lety, tak jsem po chvíli svolila a nasedla na bílého koníka. Brala jsem to jako zpestření programu. A bylo by to fajn, kdyby vesničan neotravoval a nenabízel mi projížďku po jezeře zdarma a přespání jeho chatě a nechtěl nasednout  na koně za mě, že je unavený.Uzemnila jsem jej tím, že na tu trasu do kopce přece musí být zvyklý a že nemám zájem. Nechala jsem se dovézt na konečnou, zaplatila a šla dál. Fuj, takovej slyzkej padesátník.

Dole pod monolitem to žilo. Stánky se suvenýry a restaurace. Zaplatila jsem vstupné (10 tisíc pesos) a vydala se zdolávat ty schody. La Piedra se nachází v nadmořské výšce okolo 2000 metrů, ale tady mi kyslík kupodivu ještě nedocházel (zadychala jsem se jen kvůli tem schodům), být to o nějakých 500 metrů výš, možná by to bylo náročnější.

Odměnou mi byl úžasný výhled na okolní krajinu. Na vrcholku jsem poseděla a kochala se tím klidem. Času jsem měla spoustu.

Ve tři jsem se vydala na sestup dolů. Už se hlásil můj žaludek, který od snídaně nic neviděl. Sedla jsem do restaurace a objednala chorizo s plackou arepa (je to sice místní klasika, ale ta placka je na mě moc suchá), salátem a smaženým banánem. A k tomu šťávu z ostružin.

Po jídle jsem vydala na pochod podél silnice do Guatape. Měla jsem k dobru ještě dvě hodinky světla. Na omrknutí situace stačí. Guatape je malebné městečko plné barevných domků. V rychlosti jsem se tamtudy prošla, v supermarketu koupila cereálie a mléko na snídani a vydala se zpět na hostal.

Co se týče sortimentu v supermarketech, tak to rozhodně není nějak levné a když si spočítám, jestli si udělat něco doma ze zakoupených surovin, nebo zajít do restaurace, tak vyjde levněji ta restaurace. Hotová jídla v konzervě vyjdou na to, co jídlo v restauraci. A my co škrtíme rozpočet, nakupujeme především ovoce, které je levné a lahodné.

Zítra se chystám na projížďku na kole po okolí.