Konečně v Kolumbii

Po půlroce plánování a zjišťování informací jsem konečně dorazila do Kolumbie. Do země, která v mnohých vyvolává kontroverzní pocity. Hlavně kvůli své reputaci kokainnové velmoci, kde určité oblasti kontroluje guerilla. Každá země má ale něco negativního. Jen je si třeba na situaci navyknout a chovat se podle toho. Takže po zhruba 18 hodinové cestě (včetně čekání na letišti v Madridu), jsem konečně dorazila do Medellinu. Povinná kontrola na imigračním proběhla hladce. Dostala jsem povolení na 90 dní a ani jsem nemusela ukazovat zpáteční letenku (kterou stejně nemám, odlet z Panama City za 2,5 měsíce). Bez problémů prošla celní kontrolou a vyměnila 300 eur (aktuální kurz 2100 pesos za euro, což je méně, než dříve, ale doufám, že se mi později podaří v nějaké směnárně vyměnit za víc). V hale za výdejnou zavazadel pořádaly některé skupinky lidí bujaré oslavy s konfetami na uvítanou svých rodinných příslušníků. Před halou jsem si odchyta taxi colectivo a nechala se za 15 tis. pesos odvézt do centra města. No řeknu vám, že to teda byla adrenalinova jízda. Než spolujezdkyně požádaly řidiče, jestli by nemohl jet pomaleji (a pak raději vystoupily), jel, jako by byl na brněnském okruhu. Průměrnou rychlostí  80 km/h vybíral zatáčky, kterých bylo po cestě více než dost (prakticky se pořád zatáčelo). Od letiště je to do centra okolo 35 km a poslední úsek bral dech. To, když jsme se vyhoupli na druhou stranu kopce a pod námi se objevilo v údolí noční město. Takhle z výšky a osvětlené vypadal Medellin fantasticky. Doufám, že bude fantasticky vypadat i zítra během dne. Nechala jsem se vyklopit před hostalem Blacksheep ve čtvrti Poblado, kde budu trávit následující tři noci, a konečně ze sebe mohla smýt pot. Postel v 10 lůžkovém pokoji za 21 tisíc pesos = 10 €.
Dobrou noc :-)