Včera jsem si na pláži koupila u jednoho ze stánků výlet na lodi spojený se
šnorchlováním, rybařením, zastávkou na Long beach a pozorováním svítícího
planktonu. Ceny “boat tripů” jsou za 15 USD a v ceně je i barbecue a nějaké
pití. Od výletu jsem si dnes slibovala, že kromě toho svítícího planktonu
uvidím i Long Beach, na kterou bych pak eventuelně zítra vypravím a strávím tu
den. A jak tedy dnešek probíhal? Musím dopředu upozornit, že tentokrát budu asi
hodně sarkastická. Zkrátka bylo to emočně náročné.
Budíček opět nastal tím, že v šest vypnula elektřina a s ní klimatizace. Za
hodinu ji ale nahodili. Vzala jsem foťák a šla nafotit a natočit nějaké záběry
a po cestě ve vesnici Koh Toch se chtěla podívat po nějaké snídani, která
nebude klasicky “západní”. Vzadu za 3.molem místní paní prodávala nějaké
smažené bochánky. Tisícovka jeden. Vzala jsem si dva. V pekárničce, kde peče
český kuchař a za pultem je přátelská prodavačka s nahotinkami vytetovanými na
pažích, jsem si vzala dva muffiny a zjistila, jak je to tu s tou elektřinou.
Prý se už nějakou dobu čeká na podmořský kabel do vesnice. A ten, co dostal
peníze, aby to zajistil, ještě prý nehnul ani prstem.
U prodejkyně ovoce jsem si zase nechala namixovat banánovo-ananasový shake.
Vzala jsem si to na pláž k bungalovu a posnídala. Do poledne pak relax a četba
příjemné knížky.
Po dvanácté si jdu dát sprchu a nachystat batoh na ten výlet na lodi. Před
jednou čekám u stánku Good brothers, kde jsem včera koupila lístek. Obsluhující
žena mi v jednu předá telefon, kde mi mužský hlas řekne, ať dojdu na 2.molo.
Tam už se naloďují všichni, co si koupili tour i u jiných tour operátorů. Loď
již zažila lepší časy. Dva motory jsou umístěné po stranách a na zádi je jakási
kadibudka, kde si nelze stoupnout. Zkoušet nehodlám.
Na palubě samí mladší turisté. Z vizáže jsou někteří Britové. A nejen z
vizáže je to poznat. Ale i z toho, že s sebou mají láhve alkoholu a je vidět,
že se hodlají bavit. Ve čtvrt na dvě vyplouváme. Dva “kapitáni”(nevím, jak bych
je jinak nazvala) nic neříkají. Žádné uvítání. Na plné pecky pustí jakési
kambodžské techno a v ten okamžik si říkám, jestli by nebylo lepší vystoupit.
Intuice mi říká, že tahle plavba nebude pohodová. Hlavně, pokud bude po celou
dobu takto příšerná a hlasitá hudba.
Plujeme kolem pobřeží k pláži Longset beach, která je kousek od mého
bungalovu. Tam nabereme další účastníky. Loď je plná. Převážně Britů. Slyším i
nějakou ruštinu (nebo něco jí podobného). Vedle mě sedí Španělé. Vyplouváme k
protějšímu ostrůvku. A cestující, kteří očekávají party, si začnou z chlaďáku
sami servírovat pivo a nalévat whisky s colou. Pivo, voda a pod je v ceně.
Čekala bych ale od kapitánů, že sami budou nabízet. Ne, že si cestující začnou
nekontrolovaně sami servírovat. Najednou, jako by loď neřídili kapitáni, ale
pár týpků, kteří začnou všem okolo nabízet panáky whisky.
Zakotvíme u ostrůvku a jeden z kapitánů nechá v prostoru na palubě bednu se
šnorchly a naznačí stranu. Pochopím, že anglicky neumí. Beru si svůj šnorchl a
skáču přes palubu prozkoumat podmořský svět. Voda ale není moc průzračná.
Korály jsou docela ujdou. Není to ale místo, kde bych si šnorchlování užila
(zlatá Semporna na Borneu nebo Filipíny).
Po šnorchlování dostáváme tác s ovocem. Opět self-service (kdo co
ukořistí).
Plujeme k molu, odkud jsme vyplouvali. Zastavíme jen proto, abychom nabrali
naložené maso, zeleninu a rýži, které budeme mít na lodi na večeři (v ceně). A
také tašku s pivy a láhví whisky. Osazenstvo to kvituje potleskem. A někteří se
hned vrhají na nový tekutý proviant.
Vyplouváme směr Long beach. Jeden z účastníků plavby kapitánovi dává mobil
se svým play listem. O.K. Je to lepší než to asijské techno, ale hlasitost by
mohli stáhnout. Jsou docela vlny. Plujeme trochu víc na širé moře, vzdáleni od
pláže. Na programu je rybaření. Zastavíme a kapitán rozdá kotouč s lankem a háčkem.
Že máme nahodit. Loď není vyvážená, protože někdo pořád chodí do chlaďáku pro
další nášup alkoholu a na rybaření kašlou. Hudba na plný kule. To těch ryb asi
moc nechytíme, když je budeme takto děsit. Docela to ve mě vře. Nejen kvůli té
hudbě, ale i neschopnosti kapitánů sjednat nějaký pořádek, když vidím, jak se
nakláníme více na jednu stranu a vlny jdou. Přesouvám se na druhou stranu lodi,
abych snad trochu vyvážila a věnuju se již předem beznadějnému pokusu chytit
nějakou rybu. Stejně je to jen, aby se neřeklo. Pak kapitán zatroubí, naznačí,
že máme namotat lanko a ukončit rybaření. Lidi moc nevnímají.
Vyplouváme k Long beach - pláži s prý nejbělejším pískem. Zakotvíme u
pláže, kde je v tu dobu vody asi tak po prsa a kdo chce, jde na pláž. Budeme tu
prý hodinu. Posádka zatím připraví večeři. Kuřecí maso se musí ugrilovat. Jdu
se projit po pláži. Žádné mušle. Jen písečné mušky (svině jedny kousavé). Takže
lezu do vody a chvíli si užívám vln. Sem se zítra nepotáhnu. Zas až tak
světoborná pláž to není. Relaxovat budu na White beach kousek od bungalovů.
Na palubě už se griluje. Lidi se postupně z moře stahují na loď. Mezitím
příliv zvedl hladinu a k žebříku je již nutné doplavat. Pro většinu žádný
problém. I když si na pláž brali taštičku, zvládají to. Až na dva. Asijský pár
jde pomalu k lodi a žena má děs v očích, jak se postupně noří hlouběji do vody.
Naznačím, že jim pomůžu se dostat k lodi a žena říká, že neumí plavat. Již
šnorchlování absolvovali se záchrannou vestou. Tak běžně šnorchluje spousta
Asiatů (hlavně Číňanů), co neumějí plavat. Plavu tedy k lodi a křičím na ty, co
jsou na palubě, ať mi hodí záchranné vesty, že neumějí plavat. Hned se strhne
záchranná akce, do které se ochotně zapojí ti party chtiví Angličané, o kterých
bych to neřekla. Doplavou k nim s vestami, vezmou jim nad hlavu tašku s
doklady, co si vzali na pláž, aby je bezpečně dostali na palubu. Je až s
podivem, jak pěkně se dokážou stmelit a pomáhat si. V tento okamžik si říkám,
že je to fajn banda. Dávám se s Asiaty do řeči. Jsou to Kambodžané z Phnom
Penhu, kteří jsou na Koh Rongu na svatební cestě. Dostaneme naservírovanou
večeři, kdy kapitáni poprvé rozdělují proviant (jinak by se na část nedostalo).
Slunce se ztrácí v bouřkových mracích. Na ostrovem je černo.
Se západem slunce po večeři vyplouváme. A tehdy to začne. Dobrý pocit z
osazenstva opadá. Rozjede se neřízená pařba. Již během pobytu na pláži několik
individuí několikrát bylo někde sehnat další plechovky piva. Někteří začínají
být hluční. Zejména jedna nána (jinak ji nazvat nelze), která na začátku
vypadala normálně, začne vyřvávat “please, don’t stop the music” v okamžiku,
kdy kapitáni chtějí naznačit, že je třeba si sednout. Pánové zase po sobě
házejí otevřené plechovky s pivem a když ji chytí, napijí se. Jiní zase
nalévají whisky přímo z láhve do krku…plujeme podél pobřeží, za námi a před
námi se v dálce blýská. Čím dál více se stmívá. Vlny houpou lodí, která je
nevyvážená, protože několik individuí v prostoru tancuje. Pak nějakého idiota
napadne polít servírovací stůl uprostřed vodou a klouzat se po něm po břiše.
Kapitáni na to nesouhlasně koukají, ale mají co dělat s kormidlováním. Takový
bordel na lodi jsem ještě nezažila. Kambodžané vedle mě to taky sledují s
obavami. Tečou mi nervy. Mám sto chutí je všechny seřvat, ať si do prdele
sednou na svá místa a nepřevažují loď. Jednou kapitán vypne hudbu a ta kráva v
modrých plavkách začne zase vyřvávat, že chce hudbu. V ten moment bych ji
profackovala (i když mi to je běžně proti srsti). Ježdění po stole na břiše
jeden z kapitánů brzy utne, protože ten stůl je dost vachrlatý a zítra by taky
už neměli na čem jídlo připravovat. Pár ožralých idiotů tančí na jedné noze a
snaží se během houpání lodi udržet balanc. Já se zase modlím, ať už přistaneme
v přístavu. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Plujeme ale dál. Doufám, že nechce
kapitán nejprve kotvit u pláže, aby tam nechal část lidí. Blesky jsou časté. Je
tma. Pak to kapitán otáčí a něco říká Kambodžanům. Ti mi překládají, že na
svítící plankton už nepoplujeme, že by během toho blýskání nebyl vidět. Na
svítící plankton kašlu. S těmi ožralými neandrtálci, co se totálně urvali ze
řetězu, nechci být na palubě během bouřky již ani minutu. Když konečně
zakotvíme, uleví se mi. Rozloučím se s Kambodžany a opouštím loď. Nebo spíše
jedno velké smetiště. Ten bordel, co po sobě všichni nechali - plechovky,
sáčky, palubu politou pivem…rozhodně jim to nezávidím, až to budou uklízet. Na
druhou stranu, sami si to způsobili, když si neuměli sjednat pořádek. Za mě
tato tour stojí za nic. Je vidět, že hlavním účelem je lidi asi ožrat, aby si
nevšimli, že co se programu týká, stojí za hovno (jinak to říct nejde). Za mě
nejhorší tour na lodi, co jsem zažila.
Blýská se docela intenzivně. Dnes do restaurace na večeři nepůjdu. Jednak
jsem docela zasycená tím barbecue na lodi a jednak to vypadá na solidní bouřku.
U prodejkyně, kde jsem ráno kupovala smoothie si kupuji střední ovocný salát a
jdu k bungalovu. Na pláži pak chci pod slunečníkem pozorovat blýskání a sníst
si ovoce, ale začne pršet, tak se raději uchyluji na terasu své chatky.
Dnes je to poprvé, co jsem se v Kambodži necítila bezpečně. A mohly za to
tito ožralí převážně britští neandrtálci, kteří se absolutně utrhli ze řetězu
. Být na jedné lodi v rámci výletu kolem ostrova s takovými individui,
kteří absolutně nerespektují nějakou stabilitu lodi, v době, kdy se stmívá a
přichází bouřka, je fakt o nervy. Hlavně, že “don’t stop the music”! Tolikrát
jsem měla sto chutí je všechny seřvat (kdyby šlo přeřvat tu hudbu), říct té
náně, co pořád vyřvávala, až pustí hudbu, když ji kapitán vypnul, aby naznačil,
že si mají sednout, ať už drží hubu…Vinu na tom mají i dva kapitáni (jestli je
tak lze nazvat), kteří neuměli anglicky a nebyli schopní si sjednat pořádek. Ti
ožralí neandrtálci se jim pak vozili po břiše po stole a převažovali loď na
jednu stranu. Musela jsem se stydět, když jsem to viděla. Takoví idioti by
neměli mít právo opouštět svou zemi. Tohle by si doma určitě nedovolili.
Boat trip na Kog Rongu? Nikdy více. Nebo s privátní lodí bez nevychovaných
turistů.