Výlet do NP La Amistad

  Poslední den v Boquete jsem se rozhodla zajet do NP La Amistad, který se rozprostírá nejen v Panamě, ale také v Kostarice. Vstup do parku je možný ze tří míst, z Volcanu, Cerro Punta a Changuinoly. Já jsem se rozhodla navštívit Cerro Punta nacházející se na druhé straně sopky Barú. Mezi Boquete a Cerro Punta vede stezka "Sendero de los Quetzales", jeden z oblíbených výletních cílů. Jedná se o šestikilometrovou trasu s převýšením tisíc metrů. Kdybych za sebou neměla ten výstup na Barú, asi bych zvolila tento výlet, ale neměla jsem náladu na další výstupy, tak jsem zvolila jednodušší variantu a vydala se po stopách přírody a ptáků quetzalů do NP. Cesta tam mi ale zabrala 3,5 hodiny. Hodinu do Davidu a dvě a půl do Cerro Punta (příměstský autobus zastavující na každé zastávce). Vyrazila jsem před desátou a po druhé jsem byla na místě. K národnímu parku je to ještě dalších 5 km, takže taxi. Řidič byl hovorný a očividně se snažil na turistice vydělat. Prý před časem vezl nějaké Čechy na stezku Los Quetzales. Dovezl mě k bráně parku a dohodli jsme se, že mě v pět zase vyzvedne. V restauraci u vchodu jsem se naobědvala a vyrazila po cestě k administrativní budově. Vstupné do parku 5 dolarů. V parku je možné projít tři stezky. Měla jsem k dobru nějaké tři hodiny, tak na stezku kolem kaskády nebyl čas. Takže jsem se měla vydat na kratší a méně náročnou stezku El Retoňo. Jenže mi to nedalo a na rozcestí jsem se vydala ke kaskádě s tím, že pokud mi cesta bude trvat dlouho, otočím to a půjdu po té kratší stezce. Stezka La Cascada vedla do kopce a občas to i klouzalo. Slyšela jsem rozličný ptačí zpěv. A občas zahlédla i nějakého ptáka. Ale po quetzalovi ani vidu (slechu možná jo, ale to bych musela vědět, jaké zvuky vydává). Když jsem scházela zpět dolů (ke kaskádě se mi nepodařilo dojít, čas mě tlačil,tak jsme se vydala zpět), dosedl na větev stromu za zuřivého zpěvu malý pták. Trochu podobal tomu že hry "Angry birds", tak jsem si jej tak pojmenovala. Angry bird se objevil ještě několikrát. Druhá stezka byla pozvolnější a vedla kolem potoka. Stromy porostlé lišejníky, všude klid. Park vhodný k víkendovým procházkám přírodou. Lesem se ozýval zpěvavě kovový hlas nějakého ptáka. Pokoušela jsme se ten zvuk převézt do not, protože jsem takový zpěv ještě neslyšela. Možná to byl quetzal. Před pátou jsem byla na bráně, kde již čekal taxikář. Ve vesnici jsem nasedla na zpáteční autobus. V okolí Davidu lilo jako z konve. Přede mnou byla poslední noc v Boquete. Další den mě již čekal přejezd do Bocas del Toro, kde jsem měla v plánu pracovat jako dobrovolník v nějakém hostalu.