Přejezd do Cartagena de Indias

Protože mě čekala několikahodinová cesta autobusem do Cartageny, vzbudila jsem se brzy, posnídala a krátce po osmé vyrazila na avenidu Ferrocaril odchytit autobus mířící k terminálu. Ono i ta cesta městem zabere nějaký čas. Jak jsme se blížili k terminálu, řidič se mě zeptal, kam že to mířím a místo zastavení u terminálu mě nechal u výpadovky, kudy projíždějí mikrobusu směřující do Baranquilly a Cartageny. Tady v Kolumbii běžná věc, že se nabiraji pasažéři mimo oficiální zastávky. Sotva jsem vystoupila, již přijížděl mikrobus s ceduli Cartagena. Byla jsem naložena a čtyřhodinová cesta začala. Cena 22 tisíc. Za Baranquillou se řidič rozhodl, přesunout ty, co míří do Cartageny, do mikrobusu, který stál u stanoviště jejich společnosti. Také nic neobvyklého. Řidiči si předali info, že mám zaplaceno a už se jelo. Po půl jedné jsme zastavili před terminálem v Cartageně, tyto mikrobusy asi nesmějí zajíždět do terminálu. Nevadilo. Ignorovala jsem taxikáře a jakmile zahlédla autobus Metrocar mířící do starého centra, mávla jsem na něj a za 1700 pesos se nechala dopravit k městským hradbám. No, než jsem se tam dostala, taky to zabralo v tom provozu nějaký čas. Vstoupila jsem do starého města a mířila malebnými uličkami s koloniální domy směrem do čtvrti Guetsetmani, kde jsem měla rezervovaný hostal Mamallena. No, spíše jsem šla předpokládaným směrem, protože jsem předpokládala, kde jsem vystoupila. Následovalo krátké hledání správného směru. V tom horku (cca 35 stupňů), to bylo ubíjející. Ale nakonec jsem našla ulici Média Luna y hostal. Ubytovala jsem se, převlékla zpocené oblečení a vyrazila na obhlídku města. Již na první pohled bylo jasné, že za den nebo dva tohle město není možné poznat. K tomu je tu i spousta lákadel v okolí. Je to taková třešnička na dortu celého putování po Kolumbii. Opravdu krásné město (tedy ta historická část), které by neměl nikdo opomenout navštívit. Docela se podobá kubánské Havaně. Pro mě je to jednoznačně nejkrásnější město Kolumbie. Hradby obíhají staré město a čtvrť Guetsetmani, kde je umístěna většina hostalů a barů, má také své kouzlo. Prohlédla jsem si místní muzeum zlata zabývající se kulturou Zenu, která obývala rozsáhlá území směrem na jih a jihozápad od Cartageny. Tato kultura užívala velmi důmyslný zavlažovací systém, který je ale opředen tajemstvím. Ve městě je možné navštívit spoustu dalších muzeí, jako třeba muzeum inkvizice, námořní muzeum...ale ty si nechávám na pozdější dny. Procházela jsem se po hradbách a před západem slunce vlezla do Existu (to je místní Tesco) nakoupit nějaké suroviny na večeři . Na recepci jsem si rezervovala na další den výlet k bahenní sopce Lodo Totumo. Cena 40 tisíc včetně oběda. Spánek mě zmohl zase brzy. Zatímco velká část osazenstva Mamalleny byla někde popíjet. Jenže spát na vrchní palandě přímo pod ventilátorem bylo docela peklo. Snad nejhorší noc v Kolumbii. V příštích dnech se budu snažit postel vyměnit, jakmile se uvolní nějaká spodní.