Sobotní toulky rozpálenou Cartagenou a setkání s kapitánem

  Na sobotu jsem neměla nic extra naplánováno, jen procházku po částech města, které jsem ještě neviděla. Těmi byly čtvrť mrakodrapů Bocagrande a Getsemani, čtvrť, ve které bydlím. Po půl deváte jsem tedy vyrazila kolem turistického mola směrem k Bocagrande. Na Paseo de los Martires před hodinovou věží je několik bust významných obyvatel Castageny, kteří zahynuli během obléhání mšsta Španěly v roce 1814. Stejně tak je tu i památník. Již odtud jsem byla atakována prodejci výletů na Islas Rosario a Playa Blanca. Stačilo říct "no, gracias" a pokračovat v cestě a byl klid. Na mole se již čluny připravovaly k vyplutí. Dojít na Bocagrande je otázka nějakých 10 minut, pohyb po ulicích mezi výškovými budovami již zabere více času. Je to sice čtvrť boháču a luxusnich hotelů, ale pláž tu stojí za houby. Tedy v porovnání s Playa Blanca. Je to taková městská pláž s tmavým pískem, dobrá na osvěžení během horkých dní (dnes tedy bylo horko a brutální), ale dopoledne na ní moc lidí nebylo. Ve španělském cestovatelském pořadu ukazovali pláž obsypanou lidmi, ale to je asi pravda jen v období vánočních prázdnin. Nebo všichni raději vyrazí na lepší místo. Po jedenácté jsem dostala hlad a poprvé za celou cestu jsem zhřešila a vlezla do McDonaldu pro cheesburger. No, popravdě řečeno, nic moc. Chuť jsem si pak spravila porcí vodního melounu koupeného na ulici. Ten mě pořádně zasytil. Ovoce je tu opravdu vynikající. Nazpět do starého města jsem se vydala kolem vojenské námořní základny. Již během plavby na Playa Blanca jsem viděla zakotvenou u břehu historickou plachetnici (a klasické železné válečné lodě) a docela ráda bych si je prohlédla zblízka, ale nevypadalo to na to, že by na základnu běžně pouštěli turisty. Na druhé bráně byla cedule s pokyny pro návštěvníky. O vstup se mělo zažádat minimalne 24 hodin předem. Byly tam další podmínky včetně té o zákazu focení. Tak nic, lodě jsem si odpoledne vyfotila z protějšího břehu. Došla jsem do starého města a uličkami zamířila k hradbám k části zvané Las Bovedas. Las Bovedas byly vybudovány v letech 1792 až 1796 v severní části hradeb mezi pevnostmi Santa Clara a Santa Catalina a původně se zde skladovala munice. V republikánském období sloužili jako vězení a dnes jsou v 23 místnostech umístěny obchůdky se suvenýry. Odtud jsem zamířila směrem k hostalu. To horko bylo ubíjející. V parku Centenario na okraji Getsemani je knižní antikvariát, kde je možné narazit i na knihy s podpisy autorů. Staré knihy G.G.Marqueze i novější paperbackové vydání. Pět dní na plachetnici bude dlouhých a nevěděla jsem, jestli budu moci nabíjet tablet, kde mám pár knih v elektronické podobě, tak jsem zamířila na obhlídku. Měla jsem chuť si přečíst něco o pirátech a bukanýrech, když už jsem v oblasti, kde mělo pirátství svou historii. Nakonec jsem narazila na knihu El Hurakan od kolumbijského spisovatele, kde by měly být pravdivé příběhy týkající se Kolumba, Drakea, o čarodějnicích, pirátech aj. Cena docela tlusté knihy 8 tisíc pesos (v knihkupectvích date za knihu minimálně 30 tisíc). Spokojeně jsem si šla dát oddech na hostal. Sprcha a dvě hodiny klidu ve stínu. Všichni byli tím horkem dnes zmoženi. Po čtvrté jsem vyrazila na obhlídku okolních ulic v Getsemani. V koloniálním období obývali Getsemani otroci, v roce 1811 prý vzešel právě odtud požadavek nezávislosti na Španělsku. Domy jsou tu neméně malebné jako ve starém centru, i když občas ne tak dobře udržované. Je znát, že tu bydlí chudší lidé. Došla jsem kolem kostela La Trinidad ke strážnímu opevnění Baluarte de Reductos, kde je nyní bar Casa Cerveza. Z terasy je pěkný výhled na Castillo de San Felipe de Barajas. V noci se tu musí velmi dobře popíjet s fantastickými výhledy na nasvětlené město. Tomu samozřejmě odpovídají i ceny. Naproti je v červené budově luxusní hotel Armeria Real. Nese jméno po původně královské zbrojnici. Vrátný mě nechal se projít spodnií velmi stylově a romanticky zařízenou částí. Během rozloučení mi dal kartu s emeilovou adresou na rezeraci, kdybych se příště vrátila do Cartgeny, tak abych měla kde bydlet. Jo, to bych musela nejdříve vyhrát v loterii. Noc v luxusu tu můžu strávit již od 600 tisíc pesos (tedy za cenu, kterou jsem dala za 5 denní trek k Ciudad Perdida, neboli cca 6000 Kč). Leda kdyby někdo chtěl, tak tady je kontakt: www.armeriarealhotel.com . Přešla jsem most přes zátoku Bahia de San Lazaro a zamířila na obhlídku mariny, kde by teoreticky měla kotvit plachetnice Amande, se kterou v pondělí popluji do Panamy. Zde se nachází další obranná pevnost Fuerte del Patelillo. Na jejím nádvoří dnes parkují auta. Vstup do Club nautico byl hlídaný, tak jsem se porozhlédla po zátoce. Slunce se pomalu blížilo k obzoru, tak jsem zamířila zpět na hostal. V sedm jsem tam měla mít sraz s kapitánem a ostatními učastníky plavby. Kapitán Loic (Francouz) nám řekl informace o lodi, rozdělení kajut, o tom, co si máme vzít, co je k dispozici a vybral pasy, aby nám mohl zařídit na imigračním výstupní razítka. To vše je v ceně. Takže žádná starost s imigračním a poplatky. Již se docela těším. První den bude sice jen o plavbě přes širé moře, ale až dorazíme po nějakých 32 hodinách k panamskému souostrovi San Blas, čekají nás nějaké 3 dny šnorchlováni a obdivováni některých z 365 ostrůvků s bělostnými písečnými plážemi a palmami.