Přesun do San Gil

V osm ráno nasedám na autobus do Tunja, kde přesedám na bus do San Gil. Cesta je to dlouhá a plná zatáček a nerovností na silnici. Krajina se ale z vyprahlé polopouště mění zase na zelení porostlou. Do centra San Gil se dostávám po půl druhé. Ubytuji se ve Sams V.I.P. Hostal na hlavním náměstí a jdu na obhlídku dost chaotického města.Trochu jsem doufala, že to bude klidné městečko s dřevěnými domky orientující se na adrenalinové aktivity a výlety po okolí. Ulice jsou ale rušné a po dřevěných domcích ani vidu, ani slechu. Zato agentur zabývajících se nabídkou sportovních aktivit je tu několik. Okolní řeky nabízejí možnost ratingu a canoingu, v nabídce jsou speleologicke výpravy do okolních jeskyní, nebo je možné si skočit bungee. Vydala jsem se do Parku Gallineral, který je u řeky Fonce. Stromy jsou tu porostlé druhem liany vyvolávající dojem, že jsou pokryté lišejníkem. Trochu to připomíná krajinu v americkém Savannah (tam jsem byla jen prostřednictvím filmů). Vstupné je opět oproti informaci z tři roky starého průvodce vyšší o 150 %. Dnes za deset tisíc pesos. Uvnitř je ale zelený ráj. Oproti tomu městskému chaosu je tam božský klid. Jen několik papoušků občas něco zakřičí.
Projdu se městem, najdu supermarket a nakoupím kanystr vody. Ta tu není prý pitná. Prý tu mají poslední dobou problém s vodou. To znamená, že tu stále panuje neobvyklé sucho, ačkoliv teď v noci prší. Na zítřek jsem si zamluvila rafting na řece Suarez. Obtížnost V.