Jelikož je Cartagena nejen jedním z nejkrásnějších koloniálních měst
Kolumbie, ale také jedním z nejlépe opevněných měst Ameriky, vydala jsem
se dnes ráno na prohlídku největší španělské pevnosti na americkém
kontinentu. Castillo de San Felipe de Barajas stojí na kopci San Lazar
jihozápadně od opevněného města. Pevnost začala být budována v roce 1657
a během let byla stále rozšiřována. Kromě této pevnosti je na území
Cartageny několik dalších, menších pevností, které společně s městskými
hradbami táhnoucími se po celém obvodě starého města, tvoří dokonalý
obranný systém. Ten byl potřeba na obranu města před nájezdy pirátů
toužících po španělském zlatě, které proudilo z jižní Ameriky přes
cartagenský přístav do Španělska. Zatímco panamský přístav Portobelo,
kudy také proudilo španělské zlato z Peru, padlo několikrát do rukou
pirátů a to i přes přítomnost obranných opevnění, Cartagena se téměř
vždy ubránila (hlavně útoku britských a amerických vojsk a také pirátu
Edwardu Vernonovi, který byl v Karibiku dobře znám, stejně jako Henry
Morgan). Kromě úmyslného opevnění hrály roli klimatické podmínky s
epidemií malárie a žluté zimnice, které nájezdniky kosili stejně účinně
jako zbraně. Cartagena byla také prvním kolumbijským městem, které v
roce 1811 vyhlásilo nezávislost na Španělsku. Zato o čtyři roky později,
kdy se Španělsko dostalo z napoleonské okupace, zaplatilo obyvatelstvo
Cartageny krutou daň. Po čtyři měsíce bylo město obléháno španělskými
vojsky a během té doby zemřela hladem a nemocemi více než polovina
obyvatel. Město má bohatou a zajímavou historii a já jsem strávila
zhruba tři hodiny procházkou po pevnosti a posloucháním audio průvodce.
Horko k zalknutí dnes. Hlavně na rozžhavených hradbách, takže oblíbeným
místem byly podzemní tunely. Cena vstupného je 17 tisíc pesos a audio
průvodce přijde na deset tisíc. Cena odpovídá významu stavby a neměl by
její prohlídku opomenout žádný návštěvník Cartageny. Je to jeden ze
symbolů města. Každopádně je třeba si vyhradit určitý čas. Já jsem měla
času dostatek (mám před sebou ještě 2 dny) a tak jsem v klidu seděla ve
stínu jednoho z přístřešků na hradbách, poslouchala výklad a kochala se
panoramatem města pode mnou. Není nad to, vyrazit na cesty bez cestovky,
která by vám striktně ohraničovala čas, který máte a jednotlivé památky
nebo aktivity. Asi v jednu jsem zamířila zpět do centra. Nejdříve k
soše Indiánky Cataliny, která byla tlumočnicí během příchodu Španělů a
pak někam na oběd. Menu bez polévky za luxusních 6 tisíc a hurá na
hostal pro peníze, pas a kartu. Vybrala jsem potřebné peníze na zbytek
pobytu a na výměnu dolarů a zamířila do směnárny. Cílem bylo dostat co
nejvýhodnější cenu při koupi dolarů. Všechny směnárny na Plaza de los
Coches jsou sehrané a nabízejí prodej dolaru za 1800 pesos, což není
špatné, ale já chtěla ještě za míň. Tak jsme zkusila argumentovat větší
změněnou sumou a směnárník mi nabídl dolar za 1790 pesos. No, nebyla to
extra sleva, ale alespoň něco. Vyměnila jsem dostatek na zaplacení
jachty a něco do začátku pobytu v Panamě (abych pravdu řekla, tak
doufám, že už nebudu muset vybírat, protože finance se nezadržitelně
zužují a že se mi v Bocas del Toro podaří najít hostal, kde by mě
ubytovali za pár hodin výpomoci). Následoval nákup surovin na večeři a
nějaké ovoce a podvečer jsem již strávila na hostalu. Majitel hostalu,
přes kterého domlouvám jachtu do Panamy mi včera sdělil, že kapitán
jachty Amande má pro mě na palubě místo a v pondělí se vyplouvá. Takže, i
přesto, že to na začátku vypadalo bledě s odplutim v mnou stanoveném
termínu, nakonec jedu podle cestovního itineráře. V Panamě ale budu
muset plán změnit, protože dorazíme do El Porvenir a ne do Puerto
Lindo,odkud jsem se chtěla pomalu přesouvat do hlavního města. To mi ale
nevadí, hlavně, že se dostanu do Panamy. Jo a cena je bohužel 550
dolarů za pětidenní plavbu s jídlem a vyřízením všech celních poplatků a
administrativy. Na jednu stranu je to pro cestovatele s omezeným
rozpočtem hodně, a druhou stanu je to za ten zážitek málo. Tak jsem
zvědavá na jachtu. Zítra je informativní sraz s kapitánem Luicem.
MOTTO
"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong
Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...
-
Již několik let jsem se chtěla podívat na ostrov Sa Cabrera. Ten, leží asi 17 km jižně od břehů Mallorky a společně s dalšími 18 ostrovy ...
-
Opět na Mallorce. Opět v pracovním procesu. A opět se vydávám objevovat krásy ostrova. První volno po Velikonocích jsem se rozhodla stráv...
-
Kdo by to byl řekl, že na Mallorce pramení sladká voda, tečou potoky a dokonce jsou i vodopády? Dlouhou dobu jsem Mallorku považovala za o...
Žádné komentáře:
Okomentovat