Přejezd do Santa Marta

V devět hodin ráno jsem měla být v Santa Marta a v devět hodin ráno jsem přijížděla do slavného karnevalového města Baranquilla. Něco bylo špatně

a již během jízdy mi nehrál pohled na krajinu plnou mokřadů z jedné strany a moře ze strany druhé. Šla jsem se zeptat řidičů, jak to, že jsme nezastavili na terminálů v Santa Marta a bylo mi oznámeno, že jsme zastavovali na zastávce, odkud se jede do Santa Marty. Prý nezajíždějí do terminálů, jen do vesnice před městem. No paráda, hlavně, že jsem si na přepážce koupila lístek do Santa Marty. Řidiči ale byli velmi milí a pomohli mi v Baranquille u dálnice najít minibus mířící zpět těch cca 80 km do Santa Marty a také usmlouvat cenu. Takže následující necelé 2 hodiny jsem cestovala zpět. Byla jsem vyklopena u terminálu někde v Santa Martě a u silnice si odchytla mhd mířící někam do centra. Na první pohled je miliónové přístavní město chaotické. Výklopena jsem byla kdesi u parku, ale díky ceduli jsem se snadno zorientovala. Byla jsem jen několik bloků od hostalu Candela & Chocolate v centru, poblíž nábřeží. Hostal byl tou nejlevnější možností , co jsem našla. 8-lůžková ložnice za 18 tisíc se snídaní v ceně a k tomu úschovna zavazadel během 6 dní zdarma. Takže se během doby, co budu putovat ke Ztracenému městu, nemusím o ně strachovat. A po návratu z treku zase do hostalu.
Jo, Ciudad perdida je hlavním cílem mého pobytu tady v tomto městě. I když cena je nehorázná. 5 denní trek národním parkem k pozůstatkům tayronskeho města v horách přijde na 600 tisíc pesos. All inclusive. Takže jsem šla vybrat peníze (tady City bank není, takže na několikrát) a zamířila do agentury Magic tours, která je jednou z těch nejvyhlášenějších. Byla mi vysvětlena trasa, dostala jsem pokyny, co s sebou a instrukci, v kolik se zítra vyjíždí. Na jednotlivých chatách není el.zásuvka, takže voděodolny foťák, který jsem chtěla vžít s sebou, nejen kvůli tomu, že je lehčí, ale že jej můžu klidně namočit během brodění se řekou, zůstane na hostalu a místo něj půjde se mnou ten lepší. Což znamenalo vyrazit sehnat baterie, protože mi již prakticky došly. A taky opalovací krém a reperent (taky docházejí).
Historické centrum města má zajímavou koloniální architekturu. Je to jedno z nejstarších měst země. Ulice jsou plné stánků s ovocem a také s karnevalovými triky a jinými blbostmi. Tady by se dalo nakupovat oblečení. Jelikož jsem od rána nejedla, zamířila jsem hned po zarezervování tour do malé restaurace na denní menu. A pak na prohlídku města. Sehnat baterie byl malý kumšt. Opalovací krémy jsou tu drahé. A žádný velký výběr jako v Evropě. A přitom by tu měli mít spoustu značek, když tu tak praží slunce. To příjemné klima 2000 metrů mi bude chybět. Nastalo období, kdy se buďu smažit na slunci a poteče ze mě pot. K tomu tady není voda z kohoutku pitná, jak jsem byla zvyklá téměř z celé Kolumbie (jen v Guatape a San Gil nebyla pitná, ve Villa de Leyva mi recepční řekla, že ona ji pije a záleží na mě . Raději jsem si tam vodu koupila). Před odchodem na hostal (abych si sbalila na 5 dní) jsem ještě prošla Museo del Oro, které se však s tím obrovským bogotským nemůže srovnávat. Následujících 5 dní budu odtržená od informačního světa. Budu ztracená ve Ztraceném městě.