Monteverde nabízí nepřeberné množství aktivit a také dvě biosférické
rezervace. Ta známější, Monteverde, se nachází na jihozápad od města a
míří do ní více návštěvníků, než do druhé rezervace Santa Elena
nacházející se 7 km na sever od stejnojmenného městečka. Podle průvodce v
rezervaci Monteverde je obtížné při takové vytíženosti stezek spatřit
nějaké to zvíře, tak jsem se rozhodla vydat do Santa Eleny s nadějí, že
třeba spatřím jednoho z národních ptáků - Quetzala.
Majitelka hotelu mi zarezervovala dopravu minivanem a vystavila
vstupenku do rezervace a o půl deváté jsem byla vyzvednuta. Cesta do
rezervace trvala půl hodiny a kdybych těch sedm kilometrů po kamenité
cestě stoupající a klikaticí se po kopcích měla jít po svých, došla bych
tam snad popoledni, pokud bych se někde neztratila. Nejjednodušší je se
k rezervaci nechat odvézt. Stačilo, že jsem pak pochodováním po
chodníčcích v deštném lese strávila téměř 4 hodiny. Rezervace je
opravdovým pralesem s velmi hustou vegetací. Stromy jsou porostlé mechy a
lišejníky a několik stezek se klikatí nahoru a dolů po ploše 310 ha.
Průměrná nadmořská výška je 1600 metrů.
I když celé tři dny tady v horách pěkně foukalo, v rezervaci díky
stromům byl klid. Až moc velký klid. Slyšela jsem sice nějaké ptactvo,
ale zahlédnout se mi podařilo jen kolibříky. Po Quetzalovi ani vidu, ani
slechu. Alespoň jsem se pokochala zelenou flórou a prošla se po
čerstvém vzduchu.
V jednu hodinu jsem se nechala opět odvézt do městečka, kde jsem si
sedla do místního bistra Soda Maravilla (doporučovaná v Lonely Planet) a
objednala si pořádné jídlo v podobě kuřecího plátku s houbovou omáčkou,
zeleninou a hranolkami. Už nějaký ten den totiž bojkotuji tradiční
místní pochutiny rýži a fazole. Včera jsem navíc restauraci nenavštívila
a jedla zeleninu se zakoupeným uzeným sýrem Provolone (už jsem jej
snědla, mňam). Zítra mě čeká velmi brzký ranní přejezd (po čtvrté
hodině) do NP Manuel Antonio, kde snad ještě nějaké to zvíře uvidím a
hlavně, opět budu u moře a doplním své opálení (mám již solidní základ).
MOTTO
"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong
Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...
-
Již několik let jsem se chtěla podívat na ostrov Sa Cabrera. Ten, leží asi 17 km jižně od břehů Mallorky a společně s dalšími 18 ostrovy ...
-
Opět na Mallorce. Opět v pracovním procesu. A opět se vydávám objevovat krásy ostrova. První volno po Velikonocích jsem se rozhodla stráv...
-
Kdo by to byl řekl, že na Mallorce pramení sladká voda, tečou potoky a dokonce jsou i vodopády? Dlouhou dobu jsem Mallorku považovala za o...
Žádné komentáře:
Okomentovat