Z chladna do tropů - přejezd do NP Manuel Antonio

Tak teď asi některé naštvu. Rozdíl teploty mezi Českem a Kostarikou je 40 stupňů. I když jsem včera v horách zažívala teploty odhadem do 20 stupňů, dnes se již teplota pohybuje přes 30. Brzy ráno jsem sedla na autobus z Monteverde směrem do Puntarenas, kde jsem podle plánu měla přesednout na autobus do Manuel Antonio (Quepos). Na přestup jsem měla teoreticky půl hodiny. Jenže autobusy tu sice vyjíždějí přesně z počáteční stanice, ale do té koncové často přijedou se zpoždšním, takže moje půl hodina k dobru rázem zmizela. NašTěstí, když jsem v Puntarenas našla autobusový terminál, odkud by vyjížděly autobusy do Queposu, během 3/4 hodiny mi jel další. Jízda z Monteverde do Puntarenas 1500 colonů (3 dolary), jízda do Queposu 1690 colonů a kyvadlový autobus z Queposu do vesničky Manuel Antonio, kde je i jeden z kostarických vyhlášenách národních parků, 250 colonů.
Já jsem však vysedla v polovině cesty do Manuel Antonio, protože můj hostal "Backpackers Manuel Antonio" je, stejně jako mnoho dalších hotelů a restaurací, po cestě k parku. Původně jsem chtěla strávit tyhle tři noci ve vlastní místnosti, ale ceny za single room jsou tu docela vysoké, takže jsem opět ve společné ložnici, za 12 dolarů na noc. Součástí vybavení je i bazén, kuchyně a snídaně v podobě lívanců a kafe/čaje = americká klasika.
Ubytovala jsem se, převlékla se do plavek a lehkého oblečení a vydala se na obhlídku okolí. Nasedla jsem na autobus a nechala se zavézt až na konečnou u pláže Espadilla v Manuel Antonio. Místo je vyloženě turistické, všude plno stánků s oblečením a suvenýry, restaurací a prodejců zájezdů a průvodců po parku, kteří všechny oslovují "amigo".
Hlad jsem zahnala v italské restauraci pizzou (zítra si již vařím na hostelu) a šla na obhlídku pláže. Na kamenech a u okraje pláže se v některách místech "opalovali" leguáni. Pláž je velká s jemným bílým pískem. Ulicí jsem došla k pokladně národního parku, kde jsem si na zítra koupila za 10 dolarů lístek, s úsměvem odmítla další prodejce pareí a různé bižuterie a zamířila opět po pláži směrem na sever k malé plížičce, kterou prý navštěvuje gay komunita. Pláž "Playita" je z obou stran chráněna útesy a ve stínu palem se opalovalo několik párečků (i hetero). Narozdíl od té velké pláže tu byl klid. Neodolala jsem a vlítla do moře a chvíli si užívala slunce.
Ani nevím, kolik bylo hodin, ale slunce se pomalu schovávalo za kopec, vydala jsem se jednou z cest vedoucích z pláže směrem k silnici (jak jsem předpokládala). Nakonec jsem vyšplhala kopec a když jsem konečně spocená došla k silnici, zjistila jsem, že nejsem daleko od mého hostelu. Takže jsem nechtěně objevila jednu z cest na pláž. Zítra budu v parku, ale pozítří si svůj poslední den v Manuel Antonio užiju v klidu válením se na gay Playita.
Dala jsem si sprchu a sedla na autobus do Queposu, kde jsem si chtěla v předstihu zajistit lístek na sobotu do Jaco, jenže kasa již byla zavřená, tak jsem si zašla do supermarketu nakoupit nějaké jídlo na zítra. Dostala jsem chuť na brambory s cibulkou a mlékem a ovoce, takže zítra bude vegetariánský den.
A že bych si ještě teď hupsla do hotelového bazénu? Je prý k dispozici 24 hodin.