Poslední dny v surfařském ráji Santa Terese

Jedna rada pro všechny, kteří se možná chystají navštívit Santa Teresu a Mal Pais - pokud nejste surfaři, nebo se o surfování nezajímáte, nejezděte sem. Pláž je opravdu určená především na surfování. Hezčí pláž najdete třeba v Montezumě. Ale surfařské podmínky jsou tu skvělé.
Dnes jsem si zaplatila výuku surfování u jednoho ze zaměstnanců, nebo šéfů hostelu, Jacka. Nejdříve jsem byla v angličtině seznámena s informacemi o ideálních podmínkách pro surfování, byla mi ukázána skvělá stránka se surfařskou předpovědí "počasí" (http://magicseaweed.com/) a pak jsme se odebrali na pláž, kde mi Jack ukázal, jak naskakovat na prkno a mohla jsem se vrhnout do vln, které byly dnes ideální. Asi jsem surfařský talent, protože jsem se postavila napotřetí a udržela se nějakých 5 sekund. Dostala jsem velké stabilní prkno (které při přenosu z hostelu na pláž dalo pěkně zabrat mým pažím) a na něm procvičovala asi tři hodiny. Ten čas při surfování neuvěřitelně letí. Mám pocit, že jsem během toho dne na slunci ztmavla o další stupeň. Poledne jsme strávila pobíháním po městě a po půl třetí jsem se do vln vrhla opět na nějaké dvě hodinky.
O půl páté se s Jackem a ostatními z hostalu jelo na večeři do restaurace na kopci nad Mal Pais, kde měli bazén jakoby nad srázem, takže se krásně vidělo pobřeží a západ slunce. Ceny tu však byly podstatně dražší, takže jsem se zmohla jen na jednu piňa coladu a vepřová žebírka. Bylo to příjemně osvěžující po náročném dni. Kdo to nezkusil, surfováni je dřina.
A zítra opět do vln...bohužel naposledy. Pozítří mi putování končí.