Den v Národním parku Manuel Antonio a válení se u moře

Včera jsem vstala brzy, abych do národního parku slibujícího množství zvířat vstoupila mezi prvními a měla možnost nějaké to zvíře i vidět. Nakonec jsem v sedm hodin ráno vstupovala do parku jako první. V polovině příjezdové cesty k menším stezkám jsem v korunách stromů mohla pozorovat dva druhy opic skákající z větve na větev - malpu capucinskou a vzácného kotula rudohřbetého. Celkově žijí v Kostarice 4 druhy opic. Třetího vřešťana pláštíkového jsem později také zahlédla v koruně stromu. Tuto černou opici jsem objevila díky jeho vřeštění.
Vzduchem si nad cestou poletovali velcí modří motýli morpho granadenensis polybaptus, které je nemožné zachytit foťákem s otevřenými křídly. Můžou dosahovat velikosti až 20 cm.
Došla jsem k informacím a rozcestí a v křoví jsem zaslechla jakési chroupání, při bližším pohledu jsem zahlédla jakési přerostlé morče (myslím, že se těmto hlodavcům říká nutrie).

Zamířila jsem si to po cestě obhlédnout liduprázdnou pláž Manuel Antonio, ale předtím, než jsem vlezla do moře, jsem se rozhodla nejdříve projít celý park a objevit ještě nějaké to zvíře. Vydala jsem se po stezce k Playa Escondida a narazila na malou plážičku ohraničenou černými skalisky. Také lakavé místo pro koupel. Cesta k Playa Escondido však byla právě uzavřena (stejně jako na poloostrov Punta Catedral), tak jsem to vzala jakousi pěšinkou přes kopec (trochu obavy z možnosti narazit na nějakého hada na cestě. Až doteď jsem z plazů měla štěstí jen na neškodné ještěrky a leguány) a narazila na cestu k vyhlídce. Celou cestu jsem napjatě naslouchala zvukům lesa (v Cahuitě jsem díky tomu viděla medvídka mývala a lenochoda) a sledovala střídavě cestu a vrcholky stromů, jestli náhodou neuvidím třeba toho lenochoda. Od vyhlídky jsem čekala více, z části bránily výhledu stromy. Bylo devět hodin a slunce peklo a teplota se pohybovala kolem 30 stupňů.  Vrátila jsem se tedy k malé plážičce a hupsla do osvěžující vody a chvíli si dala na pláži opalovací pauzu.
Další opalovací pauzu jsem plánovala na pláži Manuel Antonio. Když jsem k ní přicházela, přeběhl mi přes cestu malý mýval. Oproti prvním dvoum hodinám park ožil návštěvníky a všichni nadšeně pozorovali každé zvíře. Jelikož je období sucha, zvířata se stahují více k plážím a v případě mývalí rodinky (5 mladých měla mývalice) to znamená k lidským výdobytkům jako jsou popelnice nebo i batohy položené na pláži. Kolem pláže tak nebyl problém zahlédnout další mývaly a opičky malpy capucinské a take leguány procházející se po písku.
Prošla jsem se přes úžinu podél pláže Espadilla Sur, na jejímž konci byl i východ z parku. Ven jsem ale ještě nechtěla, tak jsem to otočila zpět na pláž Manuel Antonio, kde jsem si ve stínu roztáhla pareo a vlezla do vody. Během mého druhého osvěžení v moři se stala neuvěřitelná věc. Ne vždy jsou lidé zloději, někdy jsou to i zvířata. V Thajsku to byly opice a tady to byly dobře organizované rodinky medvědů mývalů, kteří se vynořili z křovi a kradli, co by snědli. Měla jsem v batohu sáček s ovocem - kousek ananasu, kousky melounu a ohryzek od jablka. Ten mýval vzal ten sáček a odnesl si jej do křoví (ještě štěstí, že jej nezajímal foťák :-) ). Upozornili mě na to po mém návratu ma deku moji sousedé. O pár minut později se mýval vynořil z houští a drze se na mě dívajíc se olizoval. Další příležitost jsem mu ale již nedala.
Po druhé hodině, když se začalo trochu zatahovat, jsem uznala, že od sedmi od rána bylo parku dost (navíc jsem dostávala hlad a další ovoce jsem již neměla), obešla jsem všechny prodejce kokosového mléka (zaručeně studeného) stojící u východu z parku a vydala jsem se do městečka něco pozřít. Musím přiznat, že poslední dobou jsem na evropské stravě.
Následoval přejezd do Queposu, kde jsem si udělala jednu fotku nábřeží (ne zrovna důvěru budící místo, řekla bych, že se u něj slézají bezdomovci a jiná "verbeš"). Na nádraží jsem si koupila lístek na sobotní autobus do Jaco a zamířila do hostalu, kde jsem si k večeři udělala brambory s cibulkou a mlékem. Mňamka. Zalomila jsem to brzy a spala asi 10 hodin.
Dnešní den jsem se rozhodla strávit válením se na pláži. Vydala jsem se cestou směrem na menší pláž, která je z druhé strany Playity ("gay" pláže). Moc se mi na ní ale nelíbilo, tak jsem zase vyšplhala na kopec a slezla k okraji dlouhé pláže Espadilla, na jejímž okraji je právě Playita. Dnes ale byl velký příboj a dostat se na malou klidnou pláž nebylo téměř možné, tak jsem se uvelebila pod jedním ze stromů a rozhodla se užít si den tam. Nakonec kvůli moři vznikla gay zóna práve tam, kde jsem byla. Alespoň jsem měla klid. Na strom si zavěsili vlajku a užívali slunce. Přijíždějí sem především starší ročníky.
Na asi třímetrových vlnách se surfovalo o sto šest. Taky jsem si chtěla moře užít více než jen občasným smočením, tak jsem si zapůjčila body board, což je jakýsi v polovině přepůlený surf, a několikrát jsem se nechala svézt na vlně až na pláž. Nutno dodat, že byly silné proudy a jemňoulinký písek v kombinaci se silou vln způsobil mírné popálení mého břicha (jelikož se na body boardu jezdí na břiše a zvířený písek se dostal mezi mě a podložku). Škoda, že ty vlny a proudy dnes byly tak silné, bojovat s nimi, abych se dostala na nějaké dobré místo a chytila dobrou vlnu, bylo občas vyčerpávající.
Každopádně jsem se dnes dosytosti vyřádila a přismahla (nejen břicho ;-) ). Zpáteční cestu na hotel jsem vzala podél silnice, abych vyfotila několik zajímavých restaurací.
Zítra mě čeká opět brzké vstávání a přejezd přes Jaco lodí do Montezumy.