První den mi vyšel tak, jak jsem si naplánovala. Na celodenní
"procházku" jsem vyrazila po půl osmé (vzbudila jsem se okolo šesté).
Slunce již v tu dobu dost peklo. Do staré čtvrti, která se nachází
odhadem 3 km od mého ubytování, jsem se vydala pěšky po pobřežní
promenádě. Zastavila jsem se na rybím trhu na čumendu. U budovy mělo své
"stanoviště" hejno pelikánů a jakýchsi černých ptáků podobných
krocanům. Odolala jsem nabídce místního koktejlu "ceviche" z mořských
plodů (po ránu jsem neměla chuť, ale možná to příště zkusím) a šla dál
ke starému městu. Budovy v Casco Viejo pocházejí z koloniální éry.
Některé již prošly rekonstrukcí, jiné jsou v dezolátním stavu.
Poblíž se nachází i místní slum a tak patří tato část města k těm
nebezpečnějším. Na mnoha místech hlídkují ozbrojení vojáci a nejen kvůli
kriminálním živlům, ale také kvuůi tomu, že se tu nachází prezidentský
palác. Přítomnost ozbrojenců mi dodávala pocit bezpečí. Prošla jsem si
významné pamětihodnosti jako Plaza Simon Bolivar, Plaza de Francia,
Plaza Independecia s katedrálou a muzeem panamského průplavu (během jeho
prohlídky jsem si dokonale unavila chodidla), vyzkoušela jsem místní
zmrzlinu (nasekaný led politý ovocnou šťávou chuti hroznů a slazeným
mlékem - mňamka) a porušila pravidlo vyhýbat se ledu na ulicících a pít
jen balenou vodu.
Poobědvala ovocný salát a sendwič v místní "restauraci ", odchytila
taxíka, usmlouvala cenu a nechala se přes slumy odvézt do "Mi pueblito"
na úpatí kopce Ancon, který se zvedá kousek od starého města. Mi
pueblito měl být jakýsi skanzen ukazující, jak žili původní Idiáni a
přivezené černé obyvatelstvo. Nebyla tam ani noha. Jen já a pár
"zaměstnanců" vyrábějících své výrobky. I přesto, že jsem se dočetla, že
vstup je 1 dolar, neplatila jsem nic. Popravdě řečeno, jsem od místa
očekávala více. Prošla jsem se areálem a zamířila po silnici směrem
nahoru doufajíc, že cesta vede na vrchol kopce, odkud by měl být
zajímavý výhled.
Měla jsem štěstí. Došla jsem na vrchol, odkud je stará a nová Panama
jako na dlani. Bohužel byl trochu opar. Viditelné bylo i zdymadlo
Miraflores na panamském průplavu a most Puente de las Americas vedoucí
přes průplav a spojující severní a jižní Ameriku.
Kopec Ancon patří k panamským patriotistickým symbolům. Až do roku 1977
spadal stejně jako průplav pod americkou kontrolu. Dnes na jeho vrcholu
vlaje panamská vlajka. V husté vegetaci na kopci prý lze spatřit spoustu
zvířat. Mě se poštěstilo vyfotit několik motýlů a nad hlavou mi
proletěl tukan. Bohužel byl příliš rychlý a schoval se někde v lese,
takže doufám, že se mi jej podaří zvěčnit příště.
Při zpáteční cestě mě svezl jeden z projíždějících taxikářů. Místo toho,
abych nasedla do dalšího taxíku a nechala se odvézt na Calle Uruguay,
kde to prý žije, vydala jsem se jednou z ulic. Směřovala jsem tam, kam
všichni místní.
Najednou se přede mnou objevila rušná ulice plná lidí, obchodů a stánků s
rychlým občerstvením. Za pár šupů jsem vyzkoušela maso na špízu (trochu
nedopečené, takže letělo do koše), grilovanou klobásku a štávu z
kokosového mléka. Na ulicích byla spousta restaurací rychlého
občerstvení. Za chvíli jsem stála na malém náměstíčku, kterému dominoval
altánek obklopený popínavými stromy (byla to čtvrť Santa Anna, která
patří po setmění k těm ne zrovna bezpečným, ale bylo denní světlo a lidé
tu byli O.K). Na obrubnících a lavičkách seděli místní a odpočívali.
Někteří jen tak sledovali ten mumraj, jiní se bavili hraním dámy nebo
karet.
Na chvíli jsem se stala součástí přihlížející skupinky a prohodila jsem
pár vět s Panamcem, který dokonce věděl, že nějaká Česká republika
(Československo) existuje.
V pekárně jsem si koupila pletenec se skořicí a vanilkovým krémem a
vydala se směrem zpět. Bylo totiž po čtvrté hodině. Nohy mě už bolely.
Rozhodla jsem se vyzkoušet si jízdu v typickém autobuse "diablo rojo", o
kterém panuje spousta legend a ne zrovna dobrých. Za 25 centů jsem se
nachala odvézt o tři zastávky dál. Autobus byl narvaný. Byla jsem
jediná, která chtěla vystupovat a řidič se netvářil nějak nadšeně.
Nechápu, jak to tu funguje. Marně jsem pak hledala diskotékovou ulici
Uruguay. Vykašlala jsem se na ni a zamířila do minimarketu pro nějaké
instantní nudle.
Zítra je neděle a zřejmě budou supermarkety zavřené. Toť ve zkratce
průběh dnešního dne. Na nějaké geograficko-historické fakty s dovolením
kašlu, protože jsem tak vyfluslá, že szěží vyplodím i to, co jsem tu
napsala.
Žádné komentáře:
Okomentovat