Takže na včerejší den (poslední den v San José) připadl výlet na
nejvyšší kostarickou sopku Volcán Irazu (3432 m/nm). Autobus vyjížděl ze
zastávky u Národního divadla v osm hodin a po několikerém nabírání
dalších cestujících (i místních osadníku, kteří potřebovali jen popojet z
jedné horské vesnice do druhé) jsme o půl jedenácté stanuli na vrcholu
sopky. Netřeba připomínat, že v té nadmořské výšce bylo potřeba se
trošku tepleji obléci. Vzduchem se proháněla mlha s jemňoulinkým deštěm a
studený vítr. Na prohlídku jsem měla dvě hodiny. Dostatek času na
procházku k hlavnímu kráteru, na jehož dně je tyrkysové jezírko. Jezírko
bylo i ve vedlejším kráteru a jakýsi třetí kráter byl plný sopečného
popela a zvětralé lávy. Irazu je, i když se nezdá, aktivní a někde tam
byl i čtvrtý kráter, ale ten nebyl přístupný. Kvůli oblačnosti nebylo
vidět na karibsée pobřeží (prý je to za jasných dní možné).
Po půl jedné jsme se zase vydali zpět. Během jízdy se naskytal nádherný
výhled na údolí a okolní krajinu. na stráních sopky se pásly krávy.
V Cartagu jsem se nezdržela dlouho. Navštívila jsem jen slavnou basiliku
de Nuestra Señora de los Angeles, která je považována za jedno z
nejsvětějších míst země. Pak jsem se přesunula na náměstí k ruině
kostela ze 17. století, který nikdy nebyl dokončen. V roce 1910 jeho
dostavbu zhatilo zemětřesení a od té doby se zachovaly jen obvodové zdi.
Na náměstí kolem ruiny to žilo. Mezi posedávajícími lidmi stála hlídka
policie, která je přítomná snad v každém parku a u každé památky.
Našla jsem teminál autobusu a vyrazila zpět do San José, kde jsem se naposledy prošla ulicemi nevzhledného města.
Žádné komentáře:
Okomentovat