Ještě štěstí, že se ten přejezd na koni do Monteverde nekonal. Ráno se
totiž nevyvedlo počasí. Všechny hory v okolí La Fortuny byly zahaleny do
hustých bílých mraků a čas od času sprchlo. Posnídala jsem lívance a po
půl deváté se s ostatními zájemci o převoz do Montevede "nalodila" na
mikrobus, který nás odvezl k jezeru rozprostírajícímu se z druhé strany
sopky Arenal, po které dnes nebylo ani slechu. Tam jsme přesedli na loď,
která nás odvezla na druhý konec jezera, kde jsme opět přesedli do čtyř
aut s pohonem na všechny 4 a vydali se po kamenitých cestách po kopcích
směrem k Monteverde. Oblast je docela těžko přístupná, protože místní
nechtěli, aby se k Santa Eleně, což je centrum Monteverde, stavěla
nějaká silnice, aby se tak místo zaplnilo ještě více lidmi.
Monteverde je známé nejen svými biosférickými rezervacemi plnými zvěře a
ptactva, ale také kvakerskou komunitou, která se sem dostala v roce
1949 z USA (odmítali jít bojovat do Koreje). Kvakeři zde založili
továrnu na sýry (tu snad navštívím zítra).
Byla jsem dovezena až k hostalu, který jsem si našla na internetu.
Jmenuje se Sleepers Sleep Cheapers a oproti fotkám na netu je trochu
prostší. Vede jej kostarická rodina. Tentokrát mám svůj vlastní pokoj.
Oproti tomu 5hvezdičkovému hostalu ve Fortuně jsou tu opravdu polní
podmínky, ale ty 3 dny to přežiju :-)
Poté, co jsem se ubytovala, jsem zamířila na obhlídku horské vesničky
Santa Elena. Na mapě ty vzdálenosti jsou směšné, ale je to tu v horách a
každá silnice buď klesá nebo stoupá, takže moje procházka k motýlím
zahradám vzdáleným necelé 2 km byla po tom včerejším fyzickém výkonu
docela namáhavá.
V motýlí zahradě jsem absolvovala přednášku o broucích a motýlech a
prošla se čtyřmi zahradami s poletujícími motýly. Vstupné docela drahé -
12 dolarů. Ostatně v celé této oblasti peníze mizí jako nic, ať již za
atrakce, vstupy do parku, nebo za jídlo.
Nazítra jsem si zaplatila další aktivitu, kterou jsem chtěla během mého
putování vyzkoušet - canopy tour, neboli létání na ocelových lanech přes
údolí a ze stromu na strom. Takže opět trochu adrenalinu.
MOTTO
"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong
Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...
-
Již několik let jsem se chtěla podívat na ostrov Sa Cabrera. Ten, leží asi 17 km jižně od břehů Mallorky a společně s dalšími 18 ostrovy ...
-
Opět na Mallorce. Opět v pracovním procesu. A opět se vydávám objevovat krásy ostrova. První volno po Velikonocích jsem se rozhodla stráv...
-
Kdo by to byl řekl, že na Mallorce pramení sladká voda, tečou potoky a dokonce jsou i vodopády? Dlouhou dobu jsem Mallorku považovala za o...
Žádné komentáře:
Okomentovat