Výlet za kahauy nosatými do NP Bako

O vikendu jsem se snazila zarezervovat noc v hostelu v NP Bako, ale vsechny postele byly jiz obsazene na cely tyden. Narodni park jsem chtela videt a tak jsem se sem rozhodla vydat na jednodenni vylet. Na internetu ale pisi, ze se muze na posledni chvili nejake misto uvolnit, tak jsem si vzala i pyzamo, rucnik a zakladni higienicke potreby, co kdyby se mi podarilo sehnat levne ubytovani.
Vstavala jsem v sest, abych chytila prvni autobus v sedm. Ten jezdi do Bako Bazar k terminalu clunu a pokladne narodniho parku. Krome me byli v autobuse jeste ctyri dalsi batuzkari. Tri Nemci a Australanka, se kterou jsem se potkala na vylete v Mulu. Vsichni meli zamluvene pokoje. Nabidli mi, ze maji v pokoji volnou postel, ze muzu prenocovat. Kyvla jsem na nabidku Claire. Takze stravim v NP Bako dva dny a nemusim se nikam hnat.
Zpatecni jizdenka na clun stoji 40 ringgitu a oproti informaci z LP se nemusime vracet vsichni spolu. Kazdy ma svoji jizdenku a vrati se, kdy chce. Na pokladne narodniho parku jsme kazdy zaplatili vstupne 20 MYR. Vstupenky pokladni pricvakl na formular, ktery Claire vyplnila a ktery se tykal jejiho zamluveneho ubytovani.
Pak jsme sli zaplatit dopravu clunem. O pul devate jsme vyrazeli po rece a podel pobrezi ke sprave parku. NP Bako je znamy svym rozeklanym pobrezim s mangrovy a cetnym vyskytem kahauu nosatych. Parkem vede nekolik stezek.
Plavba na clunu trvala asi 15 minut. Jiz z lodi jsme mohli obdivovat skalni utvary na pobrezi. Pripluli jsme k plazi, na ktere hledali neco k snedku divoka vousata prasata. Proste se tam tak prochazela. Na dalsi jsme narazili u cesty ke sprave parku. Nijak nam nevenovala pozornost. Vrtela si ocaskem a cumakem dal rejdila v zemi. O kus dal jsem si u cesty vsimla zeleneho skorpiona. Jeste jsem ani nedosla na recepci a jiz tolik zvirat.
U recepce Claire zjistila, ze nechala formular se vstupenkami na molu. Nastesti to nebyl zase takovy problem. Vyhledali jeji rezervaci a ve dve jsme se mohly ubytovat. Pozadaly jsme o mapu a pak se kazda vydala po svych. Predtim, nez se kdokoliv kamkoliv vyda, musi svoji trasu zapsat na recepci a po navratu se odepsat. To, kdyby se nahodou nekdo ztratil, aby jej meli kde hledat.

Ja jsem se zapsala na trasu k male plazi Pandan Kecil. Cesta tam dlouha 2,6 km mela zabrat 1,5 hodiny. I s cestou nazpet tri hodiny. Idealni trasa na dopoledne. Podel pobrezi jsem se vydala po drevenem chodnicku k hlavnimu rozcestniku. Trasa byla plna schudku z korenu, dreva, po piskovcove cestice a drevenych chodniccich. Po vetsinu doby stezkou tekla voda. Slunce svitilo a ja se zacinala pekne potit behem toho stoupani a ceste na slunci. Rano jsem nekde vytratila opalovaci krem, ktery jsem mela v bocni kapse. Takze uz se vecer vidim s cervenym oblicejem a rukama.
Byla to pekna prochazka. Kdyz jsem dosla na vyhlidku nad plazi, objevilo se prede mnou pekne panorama. Samotna plaz zase tak ohromujici nebyla. Bylo na ni naplaveno dost odpadku.
Zde jsem potkala francouzskou rodinu z Reunionu, kteri byli v NP Mulu na vylete ke Clearwater Cave.
Bylo po jedenacte a ja zacinala mit hlad. Prede mnou byla jeste cesta zpet. Na ni jsem narazila na ctverici Cechu.
Kolem pul jedne jsem byla zpet na recepci. V samoobsluzne restauraci si nalozila na talir nudle s masem. Byl odliv. Plaz se zvetsila a dalo se dojit ke skaliskum na jednom okraji. Piskovec tu hraje vsemi barvami a vytvari zajimave obrazce a tvary. Na obnazenem dne se obcas prochazeji male rybky "s nohama". Zvlastni druh zijici v mangrovech, ktery pochoduje ze souse do vody.
Ve dve jsme se potkaly s Claire, prevzaly klice od triluzkoveho pokoje a pak se na terase bavily pozorovanim drzych makaku, kteri nas prisli navstivit. Tady je treba si davat pozor na veci a nenosit nic v plastikovych taskach, ktere jsou pro opice znamenim, ze mate jidlo a dokud jim nedate tasku, nenechaji vas na pokoji.
Kolem treti jsem se vydala na druhou stranu od parku zdolat kratsi trasu Tg.Sapi a T.Delima. Stezka na vrchol mysu Sapi byla prikra a plna schodu. Dlouha je jen 400 m. Kolem stezky se motala skupinka makaku. Nastesti prede mnou utikali do lesa. Tyhle zradne opice vubec nemusim.
Zacalo se ozyvat narazene koleno. Dnes rano mi to na mokrem chodniku podklouzlo a pekne jsem si sedla a narazila koleno. S temi chodniky by v Kuchingu meli neco delat.
Stezka konci na vyhlidce na zatoku Assam se spravou parku. More uz pekne ustoupilo. Suche kmeny stromu u pobrezi ji byly na suchu. Sesla jsem opet dolu a zamirila na stezku k zatoce Delima. Zde bych teoreticky mela mit moznost videt kahauy. Zatoka je totiz plna mangrovniku. Diky odlivu jsem se mohla prochazet kolem mangrovniku a kolem skal. Ty nekde vytvarely jeskyne. Krabi se prohaneli po melcine, v pisku lezely perletove lastury. Kahauove nikde. A ja uz kvuli kolenu zacinala kulhat. Nastesti tato stezka nebyla do kopce a z kopce jako ty dve predchozi. Dosla jsem do parku, v kantyne si koupila plechovky isotonickych napoju a chtela si sednout ke stolu. V tom jsem si u plaze vsimla pochodujici rodinky kahauu nosatych. Usadili se na velkem strome pred budovou spravy parku a vecereli listy. Chvili jsem je fotila. Pak si konecne sedla na drink. Pozdeji se v parku opet objevila vousata prasata.
V osm jsme se vydali na nocni prochazku. Celovku jsem zapomnela v Kuchingu. Pry jsme ale celovku nepotrebovali. Melo jit s nami dost pruvodcu se svetlem. Sli jsme po drevenem chodnicku kolem parku a videli podstatne mene zvirat nez v Mulu. Jednu zmiji, nejake zaby, hmyz. Po dvou hodinach jsme se vratili. Prasata se rozhodla spat v parku.