Přelet z Bornea do Singapuru

Necelych sest tydnu uteklo jako voda a nastal den odletu z Bornea. Predtim, nez ale zamirim zpet do Evropy, stravim jeste dva dny v Singapuru.
Vcerejsem jsem stravila prochazenim nakupnich center. Rano prselo a stejne jsem nemela nic jineho na programu. Kdyby zrovna kvetla rafflesie, jela bych do NP Gunung Ganding.
Let do Singapuru je pred desatou, takze budicek po seste a po sedme jsem nasedla do taxiku, ktery stal v ulici a nechala se odvezt na letiste. Klidne jsem mohla vyjet i o neco pozdeji. Dve hodiny pred odletem jsem jiz sedela u brany. Air Asia ma moderni online check-in. V masince si sami vytiskneme kod na zavazadlo, to pak dame na pas, nacteme letenku a kod na zavazadle a je to. Samozrejme za asistence zamestnankyn spolecnosti. Jak jsem behem letu zjistila, bezpecnostni kontrola tu neni tak striktni jako v Evrope. Klidne si na palubu muzu vzit lahev vody. Spise se tu kontroluje, zda nekdo nema v prirucnim zavazadle noze a nejake spreje.
V Singapuru jsme pristali v jedenact. Imigracni a vyzvednuti zavazadla byla rychlovka. Ve stanku dopravni spolecnosti SMRT jsem si dobila svoji EZ-link kartu, na ktere jsem mela od minula jeste pet dolaru. Po dvanacte jsem vysedla na stanici Levander a zamirila do hostelu Travellers Loft. Je asi o deset dolaru levnejsi nez Five Stnes Hostel, ve kterem jsem bydlela minule. To je tim, ze nyni jsem v indicke ctvrti a ne v kolonialni ctvrti.
Recepcni mi rekla, ze ubytovat se muzu az ve dve. Myslim, ze postel jiz byla nachystana, jen nejak moc cti pravidla. Kolikrat jsem se jiz ubytovala pred stanovenou hodinou pro check-in. Nechala jsem tedy velky batoh v uschovne a sla hledat smenarnu a misto, kde bych poobedvala. A pak zpet na hostel. Vydavat se mi do mesta v pohorkach a s nalozenym batuzkem se mi nechtelo.
Pokojik byl dost maly. Na jedno prespani dobre, ale dele bych v tomto hostelu nezustavala. Za pouziti PC si uctuji dolar za ctvrt hodiny a celkove ta atmosfera nebyla tak uvolnena jako v tom minulem hostelu.
Po ubytovani jsem jiz konecne mohla jet na obhlidku mesta. Zamirila jsem na stanici Promenade. Chtela jsem navstivit to, co jsem minule nevidela. Jako nejvetsi fontanu obklopenou mrakodrapy. Kolem je velke nakupni centrum se stresni zahradou.
Prosla jsem se velkou divadelni budovou Esplanade. Z jedne strany Marina Bay znela hudba. Nejaky koncert. Prosla jsem se po novem "jubilejnim" moste otevrenem loni v prosinci u prilezitosti 50m vyroci singapirske nezavislosti. Kolem sochy Merliona bylo plno turistu. Jak bylo poznat, ze maji Malajci prazdniny. Kdyz jsem tu byla v listopadu 2014, tak natriskano tu nebylo. Prochazela jsem se po promenade lemovane bodovami hoteloveho komplexu Fullerton. Uz jsem si to mirila do Chinatown, kdyz jsem si vsimla plakatu s dnesnim datem a jakesi akce v Marina Bay. Melo jit o nejaka svetla. Zacinalo to v sest. Takze za dvacet minut. Navstevu Chinatown jsem odlozila na dalsi den a zamirila nazpet. Kratce se zastavila na nabrezi Boat Quay v kolonialni ctvrti.
Tam, kde se konal onen koncert, probihala cela akce. Zjistila jsem, ze dnes se po cele zemekouli porada Hodina Zeme, kdy se na hodinu zhasnou svetla vyznamnych budov a pamatek. V Singapuru se tak melo stat o pul devate. Predtim ale probehla akce na podporu proti odlesnovani v Indonesii a proti klimatickym zmenam. Akce pod zastitou WWF. Slo o snahu o zapis do Guinessovy knihy rekordu v poctu ucastniku provadejicich 2 minuty joginske stani na jedne noze. Tak jsem se pripojila.
Konaly se tri pokusy. Vsechny tri jsem ustala.
Pockala jsem si na pul devatou, kdy se melo panorama mrakodrapu a hotelu Marina Bay Sands ponorit na hodinu do tmy. Nakonec v dany cas zhaslo jen par neonovych napisu. Svetlo v kancelarich a hotelu zustalo. Mozna pozdeji se vice zhaslo, ale to uz jsem byla na ceste zpet na hostel.