Celodenní The Garden of Eden & Valley Walk - Deer Cave, Lang Cave

V noci nekolikrat vydatne prselo. Rano sice bylo pod mrakem, ale obcas prokukovalo slunce. To slibuje peknou tour. Plavky mi samozrejme v te vlhkosti neuschly, takze  jsem je oblekla mokre (stejne by za chvili zase zvlhly od potu).
Majitelka dnes odleta na nekolik dni za manzelem a synem do Miri a o dum se pry bude starat bratranec. Dala mi ale nekolik instrukci ohledne pripravy snidane a kdyby nahodou prisel nejaky novy host. Patecni noc budu v dome sama. Dnes odjizdeji dva pary.
O pul desate zacina celodenni tour k jeskynim Deer Cave a Lang Cave, behem niz mame trochu dobrodruznejsim zpusobem prochazet jeskyni. Na recepci me ujistili, ze se neplave, ze nepotrebuju podvodni fotak.
Nakonec to bylo dobrodruznejsi, nez jsem cekala. Diky nocnim destum byla hladina reky docela vysoko a meli jsme ji brodit...to ale predbiham.
Na tour jsem se opet setkala s Amy z Anglie, kterou jsem poprve potkala pri vystupu na Mt.Kinabalu. Krome nas sly na tour i ctyri Nemky. Pruvodce Henry nas predem upozornil, ze pokud by se obloha zatahla a nekde by zacalo prset, dopoledni akce, kdy se prochazi rekou tekouci jeskyni Deer by byla zrusena. Voda v rece totiz muze do pul hodiny stoupnout o nekolik metru.
Vydali jsme se po stezce k Deer Cave. Po ceste jsme videli nejmensi bornejskou veverku, ktera byla jako mys, netopyra spiciho v zatocenem listu a na vetvi stromu zelenou zmiji. Prvni "velky" a nebezpecny had. Henry nas predtim upozornoval, ze by v tom miste mohli byt na strome hadi, ale zadneho nenasel. Zato ja jej nasla. Lezela si tam tak dva metry nad nasimi hlavami a koukala na nas. Treti den v Mulu, treti had.
Kousek od jeskyne Henry zjistil, ze nemecka osadka nema celovky. Pres vysilacku zavolal na recepci a dva ze zamestnancu jim nejake dovezli na motorce.
Po chodnicku jsme prochazeli obrovskym vchodem jeskyne. Cela chodba byla velka. Strop byl snad v dvacetimetrove nebo i vetsi vysce. Nekde ze stropu padala dolu voda. Jako, kdyz tece voda z konve.
Jeskyne je jen sporadicky nasvetlena. Dosli jsme na misto, odkud mela zacinat ta dobrodruzna cast dne. Meli jsme sestoupat k rece a podel ni a ni projit a vyjit z jeskyne. Henry me dopredu upozornil, ze se klidne muzeme brodit po krk ve vode. Tak jsem schovala fotak do snad nepromokaveho vaku, batoh obalila plastenkou a vyrazili jsme. Ostatni meli vodeodolny plastikovy pytel. Ja ale zase mela neklouzave boty do vody, ktere se mi jiz tolikrat osvedcily na podobne akce. Nejdrive jsme se brodili jen po zadek ve vode. Prelezali jsme kameny a utesy pokryte jemnym netopyrim trusem. Nad nami byla ve strope obri cerna dira, ktera saha podle Henryho do vysky 120 m. Zde spi netopyri. Jsou jich tam nekde ve tme statisice. Odtud pote pred setmenim vyletaji za potravou. Na jejich exodus si odpoledne take pockame. Je to jedna z hlavnich atrakci parku. Netopyri exodus.
V jednom miste bylo vse cerne od trusu a vzduch bych prosycen ne zrovna libym zapachem. Jak jsme prelezali jednotlive kameny a skaly, museli jsme se nutne pridrzovat, takze jsme tim sahali do netopyriho trusu. U vychodu z jeskyne nas cekala zajimava cast. Henry rikal, ze budeme plavat. Ja doufala, ze ne. O tento fotak jsem nemohla prijit. Nejdrive nam Henry nazorne predvedl, kudy mame rekou prochazet a pokud bude voda sahat. Sahala mu po bradu. Je pritom o par centimetru vyssi nez ja. Takze me cekalo polozit si batoh na hlavu a pomalu jit podel skalni steny a jednou rukou se ji pridrzovat, abych nezapadla do hloubky. To by znamenalo namoceni batohu. Rizikovy usek byl dlouhy asi jen pet metru. Nastesti jsem jej zvladla bez uhony (tedy muj batoh s fotakem). Prosli jsme udolim, kterym proteka reka a zacali stoupat do kopce. Cilem byl vodopad, kde jsme mohli plavat a take nas cekal obed, ktery jsme vyfasovali na zacatku vyletu a ktery jsme si vlaceli. Vystup lesem po uzke cesticce v sobe nesl riziko "napadeni" pijavici. Ja v botech do vody s holymi lytky...nastesti me po ceste k vodopadu zadna nedostala.
Vodopad byl konecne vodopadem a ne jen slabym curkem vody na skale. Pod nim je tune, ve ktere jsme mohli plavat. Voda byla prijemne osvezujici. Myslim, ze je to ta sama reka, ktera proteka i jeskyni.
Vytahli jsme obed a sedic na kamenech kolem vody pojidali smazenou ryzi s kouskem kurete. Henry se podival na sedou oblohu a zavelel k odchodu. Museli jsme se dostat stejnou trasou zpet "do bezpeci", nez zacne prset. Spakovali jsme nedojedeny obed a vyrazili nazpet. Ke konci "pijaviciho" useku me Henry upozornil na jednu pijavici na me noze. Nastesti se jeste neprisala a Henry mi ji zdelal. Amy ale nemela to stesti a jedna se ji dostala pod dzinove sortky az na intimni partie. Auu. Pry to neni prvni pripad, ze se to stalo. Jeste stesti, ze jsem se na tento vylet vydala v trictvrtecnich elastacich, pod ktere se nic nedostane...I Henryho jedna pijavice dostala.
Obloha se opet rozjasnila, tak jsme pred vchodem a brozenim s batohem na hlave mohli dojist obed a pripadne si zaplavat. Z jeskyne ale vanul oder netopyriho trusu a trochu mi kazil relax u vody.
I zpatecni brozeni vodou sahajici po bradu jsem zvladla bez uhony. Cast trasy nazpet vedla jinudy a trochu jsme si uzili speleologii.
Kdyz jsme meli za sebou tuto dobrodruznou cast, meli jsme cas i na lepsi prohlidku jeskyne. Ted nam jiz bylo jedno, jestli prijde dest a zvedne reku. Z jednoho uhlu pripomina okraj jednoho z otvoru do jeskyne lidsky profil. Tady jej nazyvaji Lincolnuv profil.
Z Deer Cave jsme se vydali k sousedni jeskyni Lang Cave, ktera svou krapnikovou vyzdobou pripomina ty nase jeskyne. Jeskyne je kratka, ale pekna.
Pred ctvrtou jsme si sedli do "hlediste" na prostranstvi pred Deer Cave, dostali caj nebo kavu a cekali na netopyri exodus jeskyne. Ten nastava mezi ctvrtou a sestou. Slunce stale svitilo a ja doufala, ze kolem pate neprijde bourka s destem, jako tomu bylo posledni dva dny. I v pet slunce porad svitilo a mraky priplouvaly a odpolouvaly. A netopyri porad nic. Ani o pul seste predstaveni nezacalo. Davali si na cas. Az nekolik minut pred sestou jsme zahledli nejake deni pred jeskyni a pak prvni netopyri mrak stoupajici podel skalni steny nahoru. Na obloze zacalo pekne divadlo cernych utvaru pohybujicich se jako had. Divala jsem se na to divadlo pres deset minut. Pomalu se stmivalo a me zacinala byt zima a mela jsem hlad. I Amy. Vydaly jsme se spolecne jeste s dvema pary, ktere se mnou bydli, nazpet. Deer Cave je od recepce vzdalena okolo 2 km. Dochazeli jsme za tmy a za stale blizsiho bliskani se. Prvne jsem si chtela v restauraci objednat veceri s sebou, ale vypadalo to, ze se kazdou chvili rozprsi, tak jsem nudle pojedla na miste. Dest ale nikde. Nasadila jsem celovku a rychlou chuzi zamirila na ubytovani. Obzor co chvili rozsvitil blesk. Kolem cesty obcas poletovaly svetlusky. Prset zacalo, az pozdeji, to uz jsem byla po sprse. Ale hned zase prestalo. Vcera se asi vyprselo i za dnesek. Tak snad mi pocasi bude prat i zitra. Byl to zajimavy den a jsem rada, ze jsem si zvolila tuto variantu prohlidky Deer Cave a ne jen odpoledni prochazku po suchu.