Celý den v hlavním městě Bandar Seri Begawan

velka mesita

Tak se to nakonec stalo - nachlazeni v dusledku zmen teplot. Zatracene klimatizace! Uz vecer jsem citila trochu nos a rano se mi rozjela ryma. Vybavena kapesnicky jsem se vydala na celodenni prohlidku mesta. Bylo dusno. Brzy ze me lilo. Snidani jsem vyresila v "bagetarne", kde je i wi-fi pripojeni. A pak se vydala k nedaleke mesite obklopene z casti jezirkem, na kterem je umistena gondola vykladana mozaikou.
Bylo pred devatou a spravce mi otevrel branu ke gondole. Mela jsem stesti, o vikendu je pristupna nejen gondola a okoli mesity, ale i vnitrek mesity. Krome modlitebnich casu. Mesita je bila se zlatymi kupolemi.
Na prohlidku vnitrku jsem si musela oblect habit a satek. Vnitrek byl "pekne" vychlazeny. "Parada" pro propocene obleceni a zacinajici nachlazeni.
Od mesity jsem to vzala smer muzeum Real regalia, kde jsou vystaveny dary sultanovi. Po ceste jsem se stavila na policejni stanici zkusit stesti s vymenou policejni nasivky, ale policiste na recepci mi s usmevem rekli, ze nemaji (nebo nechteli vymenit).
Muzeum je ve velke budove. Pred vchodem dovnitr je treba vyzout boty a nazout si jedny z bilych papucku. Sotva se otevrely dvere, zavanul zevnitr ledovy vzduch. Kdyz jsem podotkla, ze tam maji chladno, zamestnanec mi s usmevem rekl "vitej v raji". Na to jsem si pomyslela, ze to pro me bude spise peklo.
Veci jsem si musela zamcit do skrinky. Zadne fotografovani. Zaregistrovala jsem se a vydala na prohlidku tech mnohdy kycovitych daru. Krome daru, ktere obdrzel sultan vetsinou od monarchu okolnich zemi, jsou v muzeu vystaveny i dokumenty tykajici se predavani jednotlivych casti tehdejsi Bruneje Velke Britanii (Labuan), Jamesi Brookovi (Sarawak) a obchodnim spolednostem (North Borneo, dnes Sabah). Jeste v 15.stoleti Brunej zaujimala cele Borneo. Brunej se rovnala Borneo. Moc mi nejde do hlavy, proc se tehdejsi sultanove dobrovolne vzdavali sveho uzemi, kdyz meli v oblasti takovy vliv. Kazdopadne patri dnesni Brunej diky rope k bohatym ministatum. Na ulicich je cisto, vsude udrzovana zelen.
Uprostred velke vstupni haly je vystaven korunovacni vuz pripominajici staroegyptske vozy s gongy a stity vsech osob, ktere vuz v 60.letech doprovazely. V mistnosti strezene strazcem je pak vystaven pozlaceny (ne-li) zlaty korunovacni altanek s trunem a vsemi predmety tykajicimi se korunovace. Brunej je dedicna monarchie a sultan je vseobecne uctivan.
Kdyz jsem opustila tu "lednicku" a vlezla opet do toho vlhkeho paraku, malem jsem padla. Priserne dusno.
Zamirila jsem k mladeznicke ubytovne Pusat Belia, kde jsem sice vcera nemela stesti na ubytovani (bohuzel jsem jiz zaplatila vsechny noci v KH Soon s urvanou klimatizaci. Mohla jsem se ubytovat dnes. Spravce mi vcera odpovedel na watts up).
Jeste dnes se v centru poradala kulturni exhibice a zajimalo me, co se dozvim. Jiz u prvniho stanku jsem dostala vycerpavajici prednasku o tradicnim pekarstvi a ochutnala nektere sladkosti. Pozdeji i tradicni "ambuyat", coz je takove "lepidlo" (sami to tak nazyvaji) bez chuti a zapachu vyrabene ze saga. Ji se specialni hulkou na kterou se namotava a pak se ochucije nejakou omackou. V Bruneji je to popularni. Me to moc nechutnalo. Jeste, ze jsem to zkusila tady a nevrhla se do objednavani v nejake restauraci.
Krome jidla jsem se dozvedela o tradicnim tkalcovstvi, hrach, dialektech...
Protoze se mi vcera nepodarilo se prifarit k nejake skupince na vylet do Ulu Temburong, ale mela jsem se stavit v kancelari Borneo Guide dnes, zamirila jsem tam. Zamestnankyne mi slibila, ze mi necha k veceru zpravu na recepci (kancelar agentury je o patro niz pod hotelem). Vypadalo to ale nadejne.
Po obede jsem potrebovala odpocinek. Chozeni po meste nachlazena v prisernem dusnu me zmahalo.
Pozdeji jsem chtela jet mistni linkou k mestskemu muzeu, ktere je od centra 4,5 km (slapat to v tom hodku by bylo nad moje sily), ale nevedela jsem, jak casto linka 39 jezdi a to cekani na slunci se mi vubec nelibilo. Zmenila jsem plan, presla silnici na nabrezi, mavla na vodni taxi a nechala se prevezt na protejsi stranu reky k muzeu Kampung ayer. Zde nastesti nebylo tak vychlazeno a v klidu jsem zhledla dokument o vesnici na kulech, ktera je pry nejvetsi na svete, a o nekolika tradicnich remeslech mistnich obyvatel. U muzea je pristavena vyhlidkova vez s peknym pohledem na okoli.
Pote jsem se vydala do nakupniho centra a do supermarketu. V arealu supermarketu smazi jednu z mistnich dobrot "cokui". Neodolala jsem a porucila si jednu porci koblikoveho peciva potreneho kokosovym kremem a maslem.
Do setmeni jsem byla na pokoji. Pak me jeste zlakalo nocni foceni nasvetleneho mesta.

ambuyah

Kampung Ayer

Añadir leyenda