Výlet do NP Ulu Temburong

Bangar

Vcera jsem se chvili obavala, ze misto vyletu do narodniho parku Ulu Temburong budu muset hledat jinou variantu (tou by byla asi naftova pole a muzeum v Seria). Odpoledne mi ale majitelka Borneo Guide potvrdila, ze me prida k par lidem a ze tedy do narodniho parku pojedu. Cena ne zrovna nejnizsi - 135 dolaru. Brunej je celkove drazsi a do narodniho parku se jinak nez s pruvodcem nelze dostat. Turistum je zpristupnena jen mala cast parku, aby byla zachovana panenskost dzungle.
Pred pul osmou jsem mela byt na nabrezi, odkud odjizdeji rychlocluny do Bangaru. S sebou plavky a veci na prevleceni. Soucasti mela byt koupel pod vodopadem a canopy.
Po pul osme dorazila pruvodkyne se zbytkem osazenstva. Anglicky starsi par zijici v Kuala Lumpur a Francouz. Pruvodkyne nas zavedla do sousedniho stanku na snidani. Clun odplouval o pul devate. Cas jsme zabili povidanim o cestovani.
Rychloclun do Bagaru je beznou linkou. Cesta po rece obklopene mangrovy zabrala asi 45 minut. V Bangaru nas nalozila jina zena do dodavky. Zde se k nam jeste pripojily dve Malajky. Byli jsme odvezeni do Batang Duri, kde konci cesta. Odtud jsme meli pokracovat na tradicnim "longboatu" po rece Temburong. Dlouhy clun je docela vratky a je treba sedet na stanovenem miste a moc se nehybat. Vyrazili jsme proti proudu reky. Diky motoru zdolavali male pereje aniz bychom se namocili. Behem cesty jsme se kochali hustym porostem kolem reky.
V okamziku, kdy uz me bolelo pozadi od nepohodlneho sezeni, jsme zastavili u rezortu Ulu Ulu, kde jsme se zaregistrovali. Odtud jsme na clunu pokracovali dal.
Vysedli jsme o pet minut pozdeji. Cekalo nas stoupani po chodnicku se schody ke canopy. Pry nas cekalo na 1200 schodu. V tom vlhku z nas brzy kapal pot. Cesta ke canopy je dlouha pres kilometr a prevyseni je cca 200 m. Odpocivali jsme v altancich,ktere jsou postaveny na trase. Presli jsme po visutem moste. Bylo po desti a nektere schudky mohly klouzat.
Nase mlada pruvodkyne behem cesty nadhodila dotaz, zda ma nekdo strach z vysek, ze ten vystup na vez muze nekomu delat problem. Te poznamce jsem nevenovala pozornost az do chvile, kdy jsme dorazili na misto. Vez pripominala leseni a zebriky byly poskladany jako u leseni. Vylez jsme meli do vysky 40 m. Pohled na to "leseni", na jehoz vrcholu melo byt nekolik mostku, odkud mel byt pekny vyhled na okoli s korunami stromu, mi moc klidu nedodalo. Cekala jsem beznou vez s tocitymi schody. Batohy jsme nechali dole a jeden po druhem zacali v rozestupech lezt po zebricku nahoru. Snazila jsem se nad tim moc nepremyslet. Nastesti po par metrech se kolem toho leseni objevil plot, ktery trochu zmirnil moji fobii z vysek s otevrenym prostorem. Nakonec to nebylo tak strasne jako lezeni na stromovou terasu v Danum Valley. Vyhled z mostku spojujicich jednotlive veze leseni byl pekny. Z bezpecnostnixh duvodu na jednom mostku mohli byt jen dva lide. Za poslednim mostkem jsem jeste vylezla na vyhlidku na vezi. Musim podotknout, ze jsem se v te vysce krecovite drzela zabradli. Dolu jsem pak lezla take trochu v kreci. Zajimavy adrenalin. Zajimavy styl canopy. Jedna z Malajek se nahoru neodvazila.
Vydali jsme se po schudcich nazpet k rece. Nasledoval prejezd k vodopadu. Tedy ke brehu, odkud jsme se potuckem prosli az k malemu vodopadu s jezirkem, ve kterem plavou male rybky. Takovy ten druh rybek okusujicich kuzi na nohou. Chvili jsem se nechala "lechtat" rybimi "masery". Na koupel v jezirku nedoslo. Nikdo se k tomu nemel a protoze vcera prselo a hladina reky byla pry v normalu, cekala nas jina zabava - sjizdeni reky v nafukovacich pneumatikach. Takovy "river tubing". Jiz v Belize jsem se v pneumatice projela po rece jeskynemi (spolecne s dalsimi stovkami navstevniky) a tak jsem vedela, jak nasednout a manevrovat. Veci jsme nechali ve clunu, ktery nas nasledovat. Sedla jsem do pneumatiky a s ostatnimi se nechala unaset proudem. Trochu, ale jen trochu me zneklidnovalo vedomi, ze v rece ziji krokodyli. Podle pruvodkyne ale jen mali, kteri se zivi rybami. Ti velci pry nemaji radi motorove cluny brazdici reku. Nezbyvalo, nez duverovat pruvodkyni, ze mistni krokodyli lidi nezerou a ze se jedna o bezpecnou zabavu a doufat, ze si nejaky krokodylek nesplete muj zadek s rybou.
Lilovala jsem toho, ze jsem utopila svuj podvodni fotak. Byl to super zazitek splavovat male preje, nad hlavou vysoke stromy...
Konecna byla u srubu agentury, kde na nas cekal obed. Klasicka ryze, kure na kari, ryba a zelenina. Prevlikat jsme se nemeli, pry se cekal dest. Ten nastesti neprisel, tak jsme si zpatecni cestu na clunu mohli uzit.
Na molu v Bangaru jsem se ale prevlekla. Byla mi trochu zima. Zpet v BSB jsem byla ve ctyri. Nechala jsem veci na pokoji a vyrazila do supermarketu pro vodu, v lekarne si koupila nejake pastilky proti kasli a ryme z tradicni mediciny a zaskocila na internet. Sabine jiz odjela, tak jsem mela pokoj pro sebe. Natlacila jsem do sebe bagetu s tunakem, paralen a sla spat.