Ráno jsem se vzbudila před osmou. Zbytek osazenstva pokoje ještě spal. Posnídala jsem klasickou hostalovou snídani v podobě toasťáku s marmeládou, nějaké müesli a po deváté se vydala na prohlídku nejzajímavějších památek Sevilly.  |
| u hrobu Kryštofa Kolumba |
Vstupné 3€, ale v ceně kupón na nápoj zdarma v některé z restaurací umístěných v prostorách stavby. Jedna je i na střeše. Tam jsem ale nechtěla sedět, i když bylo slunečno.
Kupón jsem uplatnila v přízemí ve stylové restauraci La gorda de las setas. K čaji jsem si dala croissant, abych zahnala přicházející hlad. V obchůdku se suvenýry jsem pak vyměnila vstupenku na vyhlídku za pohlednici zdarma (taková byla nabídka). Takže se mi ta prohlídka i vyplatila.  |
| Setas de Sevilla |
Před vchodem do katedrály se linula fronta na vstupenky. Cena 9€. Já zde ale opět mohla uplatnit kartičku dočasně nezaměstnané, takže jsem neplatila nic. Jen na málo místech je tato možnost.
Interiér katedrály je obrovský. Katedrála je původní velkou mešitou postavenou v letech 1184-1198. Na katedrálu byla vysvěcena v roce 1248. Během staletí byla představována. Věž Giralda vysoká 96 metrů je bývalým minaretem. Je mladším dvojčetem slavného minaretu Koutoubia v Marrakéši. Jen vyšší. Zajímavostí je, že na vyhlídkovou terasu nevede schodiště, ale šikmá plocha. Až poslední patro je třeba vystoupat po schodech. Výhledy jsou pěkné. Zajímavé je, že nad hlavou nám visí několik velkých zvonů. 
Než jsem ale vystoupala na Giraldu, zamířila jsem k hrobu Kryštofa Kolumba. Kolem impozantní hrobky byla spousta lidí dělajících si selfie. Zrovna se v blízkosti pohyboval jeden z místních průvodců se svou skupinkou a vysvětloval historii, jak se dostaly ostatky Kolumba až sem. Je fajn umět několik jazyků a občas se nachomítnout k nějakému výkladu. Kolumbus byl původně pohřben v Santo Domingu, poté, co se koncem 19. století osamostatnilo na Španělsku, byly jeho ostatky přeneseny na Kubu a po kubánské revoluci nejdříve do Granady a posledních deset let je v katedrále v Seville.
Prošla jsem si místnost s „pokladem“, zhlédla dva obrazy Francisca Goyi, vystoupala na Giraldu a zamířila poobědvat. Bylo půl druhé. Sedla jsem do Taberny Coloniales, která je dvě ulice od katedrály a kde jsem chtěla včera večeřet. Sedla jsem k volnému stolku a dala se do objednávání tapas. Číšník mě ale po třetím tapas zarazil, že jsou to velké porce, že můžu později doobjednat. A že to byly porce. Ani nechci vědět, jak by vypadala normální porce a ne jen tapa.
Vepřové v roquefortové omáčce, kuřecí v mandlové omáčce, obojí servírováno s bramborovými lupínky. Nedojedla jsem to. Ne kvůli tomu, že by toho bylo moc, ale kvůli chuti. Bylo to dost těžké. Žaludek protestoval.
Pokračovala jsem směrem k nábřeží řeky Guadalquivir, kde stojí věž Torre del Oro ze 13.století. původně byla spojena hradbami s královskou pevností Alcazar. Uvnitř je dnes námořní muzeum.
Přešla jsem přes most na druhou stranu řeky do čtvrti Triana. Měla jsem políčeno na arabské čajovny, které jsem si oblíbila už v Granadě. Bohužel mimo Granadu nejsou tak běžné. Přesto se v Seville pár nachází. A v této čtvrti měly být dvě. Prošla jsem se kolem nábřeží. Čtvrť se vyznačuje malebnými měšťanskými domy. Na každém druhém je nějaká pamětní kachlička upomínající na slavného rodáka. Zde odtud vzešli toreadoři, byla to čtvrť umělců a rybářů. 
Našla jsem první čajovnu, která měla otvírat v pět (za hodinku), ale nabídka na nápojovém lístku vyvěšeném na fasádě mě nezaujala. Papír na dveřích druhé čajovny zase hlásal, že mají dovolenou, takže zavřeno. Tak nic. Ještě mi zbývala poslední možnost, cajovna Al Sultan poblíž zahrad pevnosti Alcazar.
Nejdříve jsem si ale zašla vyfotit vstupní bránu do pevnosti s vyobrazeným lvem nad vchodem. Zrovna zavírali.
Návštěvu pevnosti jsem v plánu neměla. Možná zítra.
Pak jsem již sedla do čajovny s příjemnou atmosférou a během popíjení čajů (nakonec se mi tak dobře sedělo, že jsem si dala tři) jsem psala tyto řádky. A dnešní večeři budu řešit na lehko nějakým jogurtem. Už mám docela plné zuby těch tučných jídel.
Žádné komentáře:
Okomentovat